P.V.O.
Režie:
Pavel MacháčekObsahy(1)
Černobílý portrét kultovní trojice hudebníků v čele s Filipem Topolem, básníkem pokousaným od klavíru, jehož úvahy o hudbě, ženách, inspiraci i publiku doprovázejí stejně jako jednotlivé skladby dlouhé jízdy kamery pražskými ulicemi, po eskalátorech či poloprázdné dálnici, je v druhém plánu také záznamem reality samého začátku 90. let, zakódované v oprýskaných domech i tehdejším vozovém parku s převahou Škody 120. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (1)
Skupina P.V.O. patří mezi mé srdcovky, takže jsem ohledně jakéhokoliv vizuálního projektu týkající se jich silně předpojatá. Ale musím říct, že dokument na svou dobu byl originálně natočený a člověk - divák se může díky jeho zhlédnutí vrátit zpátky v čase. Jaká byla Praha v devadesátých letech. Kdy panovalo období po bouřích – po sametové revoluci. V době kdy byli P.V.O. opěvovanými hudebníky. Kromě písní velmi silně koresponduje s celkem záběry z pražského koncertu v Lucerně, kde si člověk připadá jako kdyby se koncertu živě účastnil. Skvělé záběry na frontmana Filipa Topola při koncertě – celkově to působí velmi silně. Jde do jisté míry také o velmi otevřenou zpověď Filipa…co ho přivádí k hraní, psaní textů, jak se cítí při konfrontaci s fanoušky. Cituji F. Topola : s tímto dokumentem se ztotožňuji a líbí se mi. ()