A Streetcar Named Desire

Ani nápaditá práce se scénou a nepřekvapivě plně v roli ponořená Gillian (jejíž největší přínos tkví v prostém faktu, že role Blanche při vší té hysterii, umluvenosti a afektovanosti mississippského protahovaného přízvuku se může velmi lehce zvrtnout v nesnesitelně otravnou; což se Gillian nestane ani na moment) nedokáží přebít naprosto neopodstatněnou délku a Bena Fostera, který sice není vyloženě špatný, ale spíše než jako rovnocenný herecký protihráč k Andersonové působí jako její sparing partner, který nezvládá jí diktované tempo inscenace. (05.11.2014)

Je to strašně dlouhý a strašně uřvaný. Ale v dobrým! (27.05.2020)

Britská divadelní scéna je úplně někde jinde, než ta česká. To, že představení védodí tři známá jména, je pouze třešnička na dortu. Za zmínku též stojí jeviště v Young Vic a celá scéna. Jediné, s čím jsem měla trošku problém byla stopáž. Tu mi ale vynahradil úžasný výkon Gillian Anderson. (28.05.2020)

Adaptace, která (trochu překvapivě) zůstala daleko předaleko za kvalitou českých adaptací a citu českých divadelních režisérů pro díla Tennesseeho Williamse. Ať už Tramvaj do stanice pražského Činoherního klubu v režii Ladislava Smočka nebo Tramvaj s (naprosto skvělou) Zuzanou Slavíkovou v Divadle Pod Palmovkou (doposud nejlepší adaptace hry, kterou jsem měla možnost vidět) byla o několik úrovní výš než adaptace Benedicta Andrewse, který natahuje nepodstatné, přičemž podstata hry mu uniká pod rukama. Hra, která je plná symbolů a nevyřčeného a která nabízí, aby množství odkazů bylo vysvětleno divákem, o tento hlavní bod je tahle adaptace ochuzena, Andrews neustále něco zcela zbytečně vysvětluje a ještě to opakuje - ve hře je například tolikrát zcela zbytečně vysvětleno, co vůbec znamená onen název hry - takže hru bagatelizuje a zužuje až nevěříte, že tohle je adaptace oné hry, spíš na motivy. Gillian Anderson exceluje v druhé polovině, ačkoliv její Blanche nemá s předlohou mnoho společného, v závěru dokazuje, že je skvělá herečka, ale přiznávám se, že tónina jejího hlasu je vcelku rušivě nepříjemný prvek (a přestože je to záměr, pro mě je to už někdy přes hranu snesitelnosti). A upřímně Zuzana Slavíková ji na prknech Divadla Pod Palmovkou přehrává na celé čáře. Ben Foster se v roli krapet ztrácí a jeho Stanley během inscenace změní několikrát vykreslení Stanleyho povahy, Vanessa Kirby je mimo úplně a ve srovnání s Klárou Issovou na Palmovce, lze Kirby zmínit jen v tom nepovedeném na inscenaci, mezi které lze zmínit i otáčivé hlediště, což je v tomhle případě jeden z nejzbytečnějších prvků bez jasného smyslu (proč Andrews nevyužije otáčivé hlediště plně do pohybů herců?) obdobně jako přenesení hry do současnosti, což vlastně za a) není téměř znát (s vyjímkou zmínky o tom, že Stanley nebojoval ve 2. sv.v., ale v Afghanistánu) a za b) Andrews ani na moment posunutí do současnosti nikterak nevyužije. Stejně jako otáčivou scénu nebo kulisy. Nazvat Andrewsovu adaptaci jako nepovedenou je zcela na místě. Doposud nejhorší adaptace Tramvaje do stanice Touha, kterou jsem viděla. 50% (15.11.2014)

Perfektně zahraná hra. Zřejmě životní role Gillian Anderson. Vanessa Kirby a Ben Foster také neskutečně přesvědčiví. Jsem ráda, že jsem tuto americkou klasiku viděla, ale není to hra, která by mne bezezbytku nadchla. Očekávala jsem trošku jiný konec, odchod Blanche "jen" do psychiatrického ústavu mne překvapil. Vyzdvihla bych také otáčivou scénu, rozhodně to ozvláštňovalo představení a člověk se tak mohl dívat z mnoha úhlů přímo na jeviště. Viděno v kině Scala 16.9.2014. (31.10.2014)