Hjakuen no koi

Tak trochu Rocky po japonsku aneb film, kde box hraje velkou roli a zároveň to boxu vlastně vůbec není. Dívčina, lehce přes třicet, looser a povalečka od pohledu, neví pořádně co se životem. Ovšem poté, co odejde z domu a zkouší se postavit na vlastní nohy, prožije traumatizující zážitek. Nejdříve útěchu, a posléze i sílu nachází v ringu...Film mi přišel lehce nadprůměrný, divák už přeci jen leccos viděl. Přesto je zážitek výrazně umocněn skvělým herectvím Andó Sakury, která se role zhostila opravdu s neskutečně živočišným zápalem, především ve druhé polovině snímku. Nenudilo mě to, a mít to pár silnějších scén, jdu na 4*. (05.03.2016)

Japonsko vyslalo tento film do boje o Oscara. No nevím. Přibližně první půlka byla rozpačitá, slabší. Tak i na dvě hvězdy. Ta druhá o něco lepší, některý momenty i na čtyři hvězdy. Celkově ale jen průměr. Příběhově to není nic, co bysme už stokrát neviděli a některé postavy byly hrozné. Podle mě nemá šanci získat nominaci. (08.09.2015)

Překvapivě kousavé a drsné coming-of-age sociální drama vyprávějící o flákačské japonské třicátnici, která nikdy pořádně nevěděla co se svým životem. Po roztržce se svou sestrou však odchází od své rodiny a je nucena postavit se na vlastní nohy. Po zbytek filmu prochází transformací nejen duševní, ale i fyzickou. Ze shrbené dívky ve vytahaném pyžamu a kečupem ve vlasech se stává sebevědomá žena, která si konečně začne vážit sama sebe. K tomuto přerodu však vede dlouhá a poměrně zoufalá cesta. Ve 100円 obchůdku za zvuků místní obskurní hudby se do příběhu přidávají postavy na pravidlech lpícího manažera, silně sociálně expanzivního kolegy, bláznivé bezdomovkyně či podobně ztroskotaného Banánového muže. Interakce mezi jednotlivými postavami jsou sice hybným motorem, ale vývoj se většinou děje tak nějak mimochodem, bez opravdového zájmu hlavní postavy. I díky tomu je snímek především v první polovině dost netradiční a nenaplňuje klasická divácká očekávání. Dokonce i romantická zápletka odehrávající se přibližně ve čtvrtině stopáže je spíš upachtěná a zoufalá, než zábavná či milá. Přelom přechází po nečekané scéně znásilnění, po které začne Ichiko poprvé vědomě rozhodovat o svých budoucích krocích a konečně se nenechává vláčet /s pouhým pokrčením ramen/ okolím. Druhá polovina snímku tak chytá o poznání větší drajv a více se přibližuje klasickým sportovním dramatům včetně předpokládaných tréninkových scén v práci a volném čase. Ale zejména díky živočišné a mimořádně hrající Sakuře Ando vše působí uvěřitelně a přirozeně. Snad škoda jen, že se tvůrci v závěrečné části nechali zlákat použitím klasického piána v hudebním doprovodu a předzápasovou a část zápasové scény tlačí emočně zbytečně do nepatřičných mezí. Vždyť spuštěná skladba ze 100円 obchůdku v pozadí tam sama o sobě seděla dokonale. (20.09.2015)

Náhled do života jedné japonské lemry, která se poté co jí život udělí několik pořádných ran přímo do žaludku, rozhodne, že teď to bude ona, co bude ostatní mlátit pěstí. Sakura v některých záběrech vypadala jako chlap a někdy až neuvěřitelně odpudivě, přesto jsem se od té její asociální třicátnice nemohla odtrhnout. A ta řada divných postav kolem ní...bašta. Realisticky pojatý příběh, který nic nepřikresluje a nežene do absolutního happyendu. Jsou to slabší čtyři, ale za výkon hlavní hrdinky tu čtvrtou prostě dát musím. (25.06.2020)

Celé je to schématické, nevtáhne to vůbec. (03.04.2022)