Children 404
Deti 404
Obsahy(1)
Věty jako „táta tvrdí, že by vzal bouchačku a všechny homosexuály postřílel a ségra by je zavřela do blázince," jsou jen střípkem z anonymních výpovědí 55 teenagerů, kteří v rámci online projektu „Děti 404" virtuálně bojují proti vyhroceným homofobním náladám v ruské společnosti. Zdejší situace nebyla pro LGBTQ komunitu nikdy růžová, ale poté, co loni v červnu podepsal Vladimir Putin zákon proti LGBT propagandě „za účelem ochrany dětí a mládeže před informacemi potírajícími tradiční rodinné hodnoty" hrozící pokutami a vězením, se Rusko vrátilo do středověku. Většina náctiletých se setkává jen s ponížením a šikanou. Brutálně autentický dokument, ve kterém podávají své příběhy oni sami, by mohl být sci-fi filmem z temné budoucnosti, ale přitom je necenzurovanou zprávou ze současnosti, ne tak daleko od nás. (Mezipatra)
(více)Recenze (17)
Omlouvám se za poněkud osobnější komentář, jenž jsem napsal po projekci filmu, jež se konala v rámci festivalu Mezipatra. Dokument Putinovy "Děti 404" je silným a emotivním diváckým zážitkem. 45 ruských teenagerů v něm vypráví o svých coming outech, o zážitcích se šikanou, pokusech o sebevraždu a hlavně snahách o útěku z Ruska a seberealizace v tolerantnějším zahraničí. Naštěstí to není tak depresivní, jak jsem se původně obával, je tam i několik vtipných momentů, někteří teenageři si i přes všechen tlak zachovali duševní nadhled. Příjemná byla i beseda s oběma režiséry, kteří rozebírali pokračování toho, co se v Rusku děje po skončení natáčení (vznikají další absurdní zákony jako například ten o zákazu používání amerického dolaru na území Ruska). V publiku bylo i několik ruských diváků, kteří do Česka přicestovali za svými láskami. Asi nejsilnější příspěvek byl od ruského diváka, který přiznal, že byl původně silný homofob, ale po vyoutování jeho nejlepšího kamaráda zcela změnil své životní postoje. Takže celkově to pro mě byl - ještě jednou řečeno - silný divácký zážitek a jsem rád, že žiju v Česku, kde se zcela svobodně můžu hlásit k tomu, kým doopravdy jsem. A že si vážím všech, kteří mě v tom podpořili. ()
Kanadská hymna pod Leninem. Nezbývá než přát, aby v hlavách ruské většiny chybovou stránku 404 (homosexuální děti neexistují) nahradil prostor pro lidi, kteří se nechtějí přetvářet, a aby se ruská vláda začala zabývat skutečnými problémy a nechala normální lidi žít. Info k březnu 2015: Lena Klimova, autorka internetového projektu Děti 404, bude podle slov Askolda Kurova opět souzena za „homosexuální propagandu“, stránkám hrozí konec. ()
Dokument o dětech 404 rozhodně není černobílý, jelikož dosvědčuje i existenci Rusů, kteří se homosexuálů zastanou či ujmou. Osobní (vnitřní) problémy homosexuálů jsou všude téměř stejné s největší vazbou na rodinu a její přijetí skutečnosti. Film však (jak český název trochu zavádí, jelikož onen Putin dobře zní) nevypovídá zcela o vině státu (a zavedeného zákona), ale spíše o konzervativních hodnotách ruské společnosti (kterých samozřejmě vládnoucí garnitura využívá) - ne o uměle vyvolané nenávisti. O tom, jak moc se situace pro gaye změnila po přijetí zákona film téměř nevypovídá, což je jeho největší slabinou (pokud se matka de facto zřekne svého dítěte kvůli jeho homosexualitě, není to výsledkem nějakého pár let starého zákona). Gay průvod je však v Moskvě protizákonný, zatímco v Praze je sice zcela zbytečný, jelikož na menší města nemá žádný či neplánovaný vliv (“Podívejte se, co se to v tý Praze zase děje!”), ale je legální. Na západě utíkají gayové do velkých (liberálních) měst, z Ruska musí utíkat na západ. ()
Ačkoliv chápu, že cílem některých dokumentů je informovat o problému, nikoliv podrobně jej analyzovat a snažit se nabídnout nějaká řešení, a tomuto cíli a jeho důležitosti naprosto rozumím, nemám takové dokumenty ráda. O této problematice jsem něco málo věděla, ale vidět ji očima těch, kterých se to konkrétně týká, je samozřejmě o dost jiné. Jenže - co s tím? Dokument ve mně vzbuzoval víc otázek než nabízel odpovědí, což není rozhodně špatně, ale mě to prostě se*e... ()
Jiný kraj, jiný mrav. Byl jsem zvědavý, jak se tento dokument vyvine a co mi přinese. Odpověď byla, absolutně nic. Já a mé okolí lidí, které znám, zastáváme spíš takový postoj, že nás to ani moc nezajímá. Zastávej si orientaci jakou chceš. Mám to u prdele. Co mi tohle teda mělo dát? Poukázat na problematiku v Rusku a vůbec všude ve světě, kde tohle moc netolerují. Já to beru a chápu ale osobně z toho opravdu nic nemám. U nás to nezasahuje do žádné velké míry, že bychom po sobě plivali a házely výkaly, což tady v Ostravě sice děláme ale né kvůli toho, že je někdo homouš, nýbrž proto, že jsme prasata a při naších "pivních" víkendech tohle považujeme za ten největší relax. Jo, je to krásný. K čemu se chci dostat? Chápu, že se někde s homosexualitou bojuje a já dokonce chápu i proč. Má to své opodstatnění, i když by měl mít člověk naprostou svobodu. Jak říkám, oboje má něco do sebe. Celkové hodnocení, hodně dobré, i když jsem se místy usmíval nad vybranými stupidními záběry. ()
Reklama