Noční můra

Sakra, tak těsné hodnocení jsem tu už dlouho neměl. Tak upřímně, vadí mi ty šílené střihy (co naštěstí nejsou celý film), nic pro epeleptiky, ti by z toho byly v háji ještě dlouho, toho techna je taky až moc a je dost otravné. Sice to vyvolává atmosféru těch pařeb mladých, ale... A hlavní herečka moc krásy nepobrala, ale mě se nikdy Němky moc nelíbily. Jenže ten bizarní příběh mi sedl. Holka chodí s kamarádkami na pařby, hodně tančí, chlastá, kamarádka si občas něco šlehne (hlavní hrdinku jsem tam fetovat vůbec neviděl). No a pak se vrátí domů a má pocit, že tam viděla nějakou příšeru. Začne chodit k psychiatrovi, ten jí poradí, ať se přesvědčí, že (ne)existuje, což taky udělá. A pak se z toho stane E.T. Nuže, nevím, jestli to v sobě má nějaké artové hodnoty, já tam žádné nenašel. Já si to prostě pojal jako příběh o tom, že holku pronásleduje nějaká potvora, jenže se s ní blíž seznámí a zjistí, že ta potvora není zlá a že ti dva mají něco společného (kdo viděl E.T.ho, možná tuší) a pak tu vlastně jde o to jejich podivné přátelství, ačkoli jejím kamarádem je nějaká příšera (upřímně, určitě mi přišla hnusná míň, než ten blb s fialovýma vlasama, to byla pro mě noční můra). A vzhledem k tomu, že filmy z Německa jsou většinou nudné nebo špatné, tak to tu nadhodnotím a dám slabé 4*. Pokud můj komentář někoho motivuje, aby se na to podíval, tak zmiňuji, že já film nebral jako techno drogovou jízdu, ale jako film o strachu a později podivném přátelství s nějakou příšerou, co vlastně nebyla zlá. Taky v tom je možná pocta E.T.mu, který se možná pan režisér AKIZ oblíbil jako dítě, ale to jenom odhaduju. (12.08.2018)

E.T. telefoniert nach cvokhause! Úzkost mládeže ze sociálního odmítnutí? Psychická choroba? Očistec? Když zahrneme odkazy na Kubricka a inspiraci ve Fuseliho olejomalbě, interpretací je tolik, že by je ten zdegenerovaný ňuňu plod bůhvíčeho nespočítal na prstících jedné ruky. Asi se ale shodneme, že největší monstrum byl ten jednonohý fialovovlasý kříženec Hermanna Göringa a Lizina bavorského spolužáka Ütera.. Je to čistě subjektivní věc, ale když se sází spíše na prožitek než význam, musí to první být o něco více hypnotické.. (27.08.2020)

,,Říkala jste, že to mělo slepé oči, ale stejně se to na vás dívalo?" Tina ráda vyráží na party, kde duní hudba, stroboskopy hrozí oslepením, teče alkohol a k mání je i něco onačejšího. Pak přijde moment, kdy nedokáže rozeznat realitu od snu. Tajemné stvoření ji nejprve vyděsí, postupně si však k němu nachází cestu. Je to skřítek Dobby, E.T. nebo noční můra, kterou ztvárnil malíř Henry Fuseli (a už se zjevila ve filmu Gothic - Noc hrůzy 1986)? Možná je to cosi, co se jen od Tiny oddělilo, ale je stále její součástí.... Zpočátku jsem nebyl nijak překvapen ani zaskočen, jenže jak do sebe začaly zapadat jednotlivé dílky skládačky, líbil se mi film více a více. Nu a závěr zvedá mé hodnocení na 4*. Herci moc krásy nepobrali, hlavní postava je taková německá držka. Ale když se hodí do gala a vyrazí na závěrečnou party...není úplně k zahození. Hudba zpočátku nebyla má parketa, jakmile se přehoupla do dark industrialu, začala mě bavit. Film nejspíš pro okrajové publikum. (18.04.2017)

Vôbec som nepočítal, že ma tento snímok nejako zvlášť zasiahne, no v konečnom dôsledku ide o milé prekvapenie. Nočná mora si ma dokázala získať predovšetkým svojou atmosférou, ktorá ma pohltila už hneď od začiatku. Dejová linka mohla prísť ešte s nejakým nápadom, to je pravda, no oceňujem aspoň ten pokus o "mindfuck". Nadpriemer. 75/100 (10.09.2018)

Přesně v tomto bodě pro mě začíná nová dimenze moderních hororů. Do tohohle jsem šla opravdu po hlavě a ani se neobtěžovala dívat na trailer, jen mě zkrátka lákal ulítlý popis, který by mi mohl poskytnout ve Varech alespoň jeden mindfuck zážitek. Samozřejmě rozpaky byly, už jen kvůli zemi původu a onomu divnému příběhu. Mrzí mě jen, že jsem nebyla na půlnoční projekci opravdu nabitá energií a únava mi působila mírně nestřízlivý stav, pokud ale u tohoto filmu usnete, máte jistotu, že vás za chvíli probudí menší infarkt. Der Nachtmahr je pro mě každopádně od doby It Follows nejlepším hororem za poslední rok. To, co předvedl AKIZ jste prostě ještě nikde nikdy neviděli. On nám přinesl novou podobu hororu, která nabízí neskutečně kontroverzní zážitek, o který se stará hlavně ohlušující elektronická hudba a stroboskopové blikání, které vám vypaluje sítnice. Už ta první věta o tom, že film by neměli sledovat osoby s epilepsií mě trošku vyděsila, ale spíše jsem ji pokládala za vtip. Žádný vtip to ovšem nebyl. I naprosto zdravý člověk je po tomto snímku psychicky, ale i fyzicky absolutně vyčerpán tím kvantem audiovizuálních efektů. V podstatě mi o příběh ani moc nešlo, i když s tím jsem neměla nejmenší problém. Největší aktrakcí je tady malé podivné stvoření, o kterém po celou stopáž nevíte, co by mohl být a obrovská spousta technických prosředků. Překvapilo i značné množství humoru, které jsem zpočátku vůbec nečekala, ale AKIZ ho dokázal redukovat tak výborně, že mu to spolknete i s navijákem. V tomto německém hororovém klenotu je opravdu cítit inspirace z děl Gaspara Noeho, což potvrdil i sám režisér na KVIFF talks, kde mi ještě víc otevřel oči a odhalil spoustu tajemství okolo tohoto nevšedního filmu, za kterým stojí třináct let tvrdé dřiny, psychického vyčerpání a dokonce i krajní chudoby. AKIZ se pro mě stává absolutně záhadnou a inspirativní osobou, která dokázala stvořit tak skvostně netradiční kinematografický zážitek ve velkém měřítku, jež mě při několika scénách donutil vyhrknout slzy strachem a žaludek se mi svíral jako na centrifuze. Šíleně prahnu po tom vidět tento snímek znovu, ale pokud si ho opravdu chcete užít, není jiná možnost než ho vidět v kině. Mně se naštěstí poštěstilo, ale ani tak jsem se ho nestihla dostatečně nabažit. Smekám klobouk a doufám, že slíbená trilogie pana Achima Bornhaka už je na cestě. Bezkonkurenčně největší zážitek na KVIFF 2016. (25.07.2016)