Režie:
Stephen FrearsScénář:
Nicholas MartinKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg, Rebecca Ferguson, Nina Arianda, Stanley Townsend, Allan Corduner, Christian McKay, David Haig, John Sessions (více)Obsahy(1)
Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné. Když se v roce 1944 rozhodne uspořádat svůj velkolepý koncert v Carnegie Hall, její přítel a manažer Hugh Grant, který ji láskyplně chránil před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí obtížné výzvě... (Bioscop)
(více)Videa (6)
Recenze (271)
Stephen Frears to obdivuhodně vybalancoval. Divák se tedy může klidně bavit neuvěřitelně falešným operním zpěvem, ale přitom se zpěvačce film vůbec nevysmívá. Hodně tomu samozřejmě nahrává tradičně perfektní herecký výkon Meryl Streep. Ještě lepší je, že na to není sama, protože Hugh Grant je jí tu rovnocenným partnerem. Simon Helberg jen na pozadí přizvukuje a dělá humor, a pak už je tu jen pár naznačených ženských postav, jinak je to opravdu komorní příběh pro tři. ()
People may say I couldn’t sing but no one can say I didn’t sing. Film o krásné, křehké ženě, které vše, co dělala, dělala s neuvěřitelnou vášní, s oddaností, se silou, která bořila vše, co ji přišlo do cesty. Protože to, za co se bila, bylo to, co ji naplňovalo, co ji drželo celá léta při životě. Hudba. Zpěv. A ačkoli ji mnozí lidé nazývají nejhorší zpěvačkou na světě, já se ji klaním za to, jak neuvěřitelně uvěřitelně a lidsky zpívala, protože to dělala, jak nejlépe dovedla. Bravo Florence. Bravo. ()
Snímok je úžasne vybalansovaný a za to patrí režisérovi veľká vďaka. Osobná dráma chorej netalentovanej ženy je v kontraste s vtipnými scénami, pri ktorých sa hlavnej postave nevysmievate, len sa usmievate. Meryl Streep odvádza ako vždy skvelý výkon a Hugh Grant jej sekunduje v úlohe milujúceho manžela obdivuhodným sposobom. ()
S Florence Foster Jenkins je to tak nějak napůl. Obsahuje sice solidní herecké výkony, které Vás skvěle vtáhnou do děje, avšak jsou zabaleny do tak průměrného a již tolikrát viděného, že to filmu stejně moc nepomůže. Snímku také velmi škodí předlouhá stopáž, což z filmu Florence Foster Jenkins činí snímek, který Vás ohromí svými hereckými výkony, ale zbytek Vás zanechá, v mírně řečeno, rozpačitém stavu. A to je u těchto typů filmů vážně špatná vizitka. „People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.“ ()
Po francouzské Marguerite jsem tomuhle skoro ani nechtěla dát šanci, jenže to herecké obsazení bylo až příliš lákavé, takže jsem to zkusila a nelituju. Bylo to všechno, v co jsem doufala, že bude onen francouzský film. Bylo to svižné, vtipně napsané a hlavně skutečně dobře obsazené, všichni tři hlavní hrdinové to zahráli skvěle a pro mě byl největším překvapením Simon Helberg, kterého jsem si snad užila úplně nejvíc. Až jsem si na konci filmu ale říkala, jestli si Meryl nezničila natáčením hlas (a jak se vůbec dá zahrát, že někdo neumí zpívat, když to ve skutečnosti umí, je záhada, klobouk dolů). Zasloužené 4* ()
Galerie (91)
Zajímavosti (25)
- V bytě Cosmé McMoona (Simon Helberg), který pianistovi slouží i jako posilovna, a kam přijde Florence (Meryl Streep) „mýt nádobí“, visí nad klavírem portrét Petra Iljiče Čajkovského. (vladous)
- Hugh Grant (Clair Bayfield) prozradil, že celý rok před natáčením měl obavy z Meryl Streep (Florence Foster Jenkins), jeho strach opadl v tu chvíli, kdy v jejich první natáčecí den Meryl zapomněla svůj text. (Streeper)
- Film se značně odchyluje ve vizuálním zobrazení hrdinů. Skutečnému St. Clair Bayfieldu bylo v klíčovém roce 1944 již 69let – ztvárnil ho však v té době (skvěle vypadající) 56letý Hugh Grant. Pubertálně působící Simon Helberg hraje 43letého Cosmé McMoona. Pouze 67letá Meryl díky líčení působí jako skutečná 76letá Florence. (kenny.h)
Reklama