Režie:
Stephen FrearsScénář:
Nicholas MartinKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Meryl Streep, Hugh Grant, Simon Helberg, Rebecca Ferguson, Nina Arianda, Stanley Townsend, Allan Corduner, Christian McKay, David Haig, John Sessions (více)Obsahy(1)
Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné. Když se v roce 1944 rozhodne uspořádat svůj velkolepý koncert v Carnegie Hall, její přítel a manažer Hugh Grant, který ji láskyplně chránil před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí obtížné výzvě... (Bioscop)
(více)Videa (6)
Recenze (271)
Film je sice střižený podle ohrané životopisné šablony, takže děj příliš nepřekvapí snad ani ty, kteří o Florence Foster Jenkinsové nevěděli nic, nicméně je to alespoň příjemně odlehčená podívaná s výbornými výkony Meryl Streep a Hugha Granta, s nimiž se seč může snaží držet krok ksichtící se Simon Helberg (a většinou mu to jde). Není to naštěstí ani bůhvíjak třeskutá posměvačná komedie, ani hluboce vážné drama s tragickou hrdinkou k politování, je to něco mezi. A to je dobře. ()
Za fasádou absurdního příběhu se skrývají silné emoce. 1) Historie nás učí, že lze uskutečnit jakoukoli hloupost, pokud je vůle a jsou prostředky. Zpěv Florence Foster Jenkinsové lze brát za svérázný vtip, podpořený její štědrostí a bohatstvím. Kdo ostatně rozliší, proč lidé tleskají, když tleskají? Dnešní obliba nejrůznějších neumětelů z reality shows (vzpomeňme na Hvězdnou pěchotu ze Superstar) jasně dokazuje, že zábava může mít roztodivnou podobu._____ 2) Lidé ze zpěvaččina okolí však podléhali osobnímu šarmu a nasazení Florence (a samozřejmě také jejím štědrým darům na různé kulturní počiny). Some may say that I couldn't sing, but no one can say that I didn't sing._____ 3) Spoiler. Koncert v Carnegie Hall se konal 25. října 1944. Florence bylo už 76 let. Vstupenky byly vyprodány celé týdny předem - odhadem dva tisíce lidí se na koncert ani nedostaly._____ 4) 67letá Maryl Streepová předvádí špičkový herecký i pěvecký výkon. 36letý Simon Helberg (doprovodný klavírista Cosmé McMoon) umí pěkně na klavír a je charismatický kluk._____ 5) Florence klavíristovi: Now, I must warn you, I work very hard. I study an hour every day. Sometimes two. And my father didn't leave me as much money as everybody thinks, so I couldn't pay you more than a 150 (2 141 $ v hodnotách roku 2019). Cosmé McMoon: A month? Florence Foster Jenkins: A week. I'm not destitute! Takovou zaměstnavatelku bych chtěl, věru, mít. ()
Životopisný film jedné velmi bohaté dámy, jejímž jediným snem bylo zpívat a tak se to tak nějak zařídilo. Bohužel takové věci nemohou trvat věčně a jak jistě čekáte, všechno se provalilo. Meryl Streep a Hugh Grant v hlavních rolích této pohodové dobové komedie, která mě rozhodně nikterak neuhranula, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to bylo nějak příšerné. Jenom mi proboha vysvětlete proč prostě Meryl Streep dostane nominace na Oscara naprosto za všechno. Na tomto filmu není vůbec nic světoborného a rozhodně to není ani výkon hlavní představitelky. Pohodový film, ale nejsem si jistý, že si zaslouží takovou pozornost. ()
S Florence Foster Jenkins je to tak nějak napůl. Obsahuje sice solidní herecké výkony, které Vás skvěle vtáhnou do děje, avšak jsou zabaleny do tak průměrného a již tolikrát viděného, že to filmu stejně moc nepomůže. Snímku také velmi škodí předlouhá stopáž, což z filmu Florence Foster Jenkins činí snímek, který Vás ohromí svými hereckými výkony, ale zbytek Vás zanechá, v mírně řečeno, rozpačitém stavu. A to je u těchto typů filmů vážně špatná vizitka. „People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.“ ()
Život je tak bohatý a tvárný, že si každý může vybrat v jakém světě chce žít. Florence si vybrala svět hudby, ve kterém je úspěšnou operní pěvkyní a nezastaví ji ani to, že vůbec neumí zpívat. Stačí mít víru, odhodlání a kolem sebe přátele, kteří pro ni udělají cokoli, a může to dotáhnout až do Carnegie Hall. Bezchybná Streepová, která si obětavě ničí hlasivky falešným zpěvem, stárnoucí Grant, který ždímá poslední zbytky svého britského šarmu, a mezi nimi kouzelně užaslý Simon Helberg který neví jestli se má smát, zděšeně prchat nebo obdivovat sílu své zaměstnavatelky. Komedie, jejíž absurdní příběh je o to neuvěřitelnější, že je natočen podle skutečného příběhu skutečné Florence, je sice nečekaně hořká a svým smutná, přitom však milá, laskavá a plná naděje. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (25)
- V bytě Cosmé McMoona (Simon Helberg), který pianistovi slouží i jako posilovna, a kam přijde Florence (Meryl Streep) „mýt nádobí“, visí nad klavírem portrét Petra Iljiče Čajkovského. (vladous)
- Jako prakticky všechny „true story“ filmy se děj odlišuje od skutečných událostí. Ve filmu je Florence (Meryl Streep) zobrazena jako bláznivá nemohoucí fanynka opery, neuvědomující si své pěvecké nedostatky, kterou ochraňuje věrná ekvipáž a umírá v důsledku konfrontace s realitou. Skutečná Florence však znala své limity. Sama pečlivě organizovala svá vystoupení, vybírala loajální diváky a dlouho odmítala zpřístupnit svá vystoupení veřejnosti. Věděla, že je špatnou zpěvačkou, ale jako milovnice hudby využila svých peněz a společenského postavení, aby si splnila sen. St.Clair Bayfield (Hugh Grant) nebyl intrikánským ochranitelem, ale dlouholetým partnerem (1909–1944). Její smrt pak nebyla způsobena přečtením negativní kritiky. Pět dní po vystoupení v Carnegie Hall dostala infarkt v obchodě s hudebninami a zemřela o měsíc později ve svém manhattanském apartmá hotelu Seymour. (kenny.h)
- Film je inspirován skutečným příběhem Florence Foster Jenkins, nejhorší zpěvačkou všech dob. (Zdroj: Bioscop)
Reklama