poster

Naše malá sestra

  • Japonsko

    Umimači diary

  • Japonsko

    海街diary

  • Japonsko

    Umimachi Diary

  • anglický

    Our Little Sister

  • Slovensko

    Naša malá sestra

Drama / Komedie

Japonsko, 2015, 126 min

Komentáře uživatelů k filmu (44)

  • J*A*S*M
    **

    (BE2CAN, Evald) Ke konci jsem to vzdal a zchrupnul si, neskutečná prázdnota.(18.10.2015)

  • Adrian
    *****

    Malým film s veľkým srdcom. PS: Biele rybičky sú fakt super :-)(26.8.2015)

  • Dudek
    ***

    Téměř by se dalo říct, že Koreeda jde opět ve vlastních stopách a zcela tradičně a neinvenčně točí o opuštěných dětech. Není to ale tak docela pravda a to hned z několika důvodů. Pokud budeme chvíli předstírat, že Koreeda je solitér a jeho tvůrčí přístup lze brát za žánr sui generis nelze si nevšimnout, že už v námětu výrazně svůj vlastní rukopis pozměňuje. Tou nejvýraznější změnou je nejspíš zaostření na ženy. Ženského pohlaví nejsou jen hlavní čtyři hrdinky, ale též všechny samostatně jednající postavy. Role muže je výrazně oslabena a pokud se nemýlím, tak pro děj nejdůležitější mužská postava udělala jedinou věc. Zemřela. Další obrat je v samotných opuštěných dětech. Mylně si totiž můžeme myslet, že jediným opuštěným dítětem je tu Suzu. Faktem však je, že stejně opuštěnými dětmi jsou i její tři starší sestry, z nichž minimálně jedna již byla donucena zaujmout mateřskou roli. Koreeda tak má tentokrát možnost zkoumat vztahy rovnou čtyř geneticky propojených „dětí“, jejichž charakter byl formován jinak – každá byla vystavena vlivu rodičů trochu odlišným způsobem a po různě dlouhou dobu. A do třetice všeho dobrého se Koreeda rozhodl, že tentokrát nemá smysl ani předstírat nějakou dramatickou dějovou linku, ale bude jen z blízka sledovat – jak se na bývalého dokumentaristu sluší a patří – interakce mezi postavami. Deník z přímořského městečka tak není snímkem klasického ražení. Je obyčejný jak jen život může být. Stačí si všimnout co je tu spouštěčem emocí, často třeba jen chutné jídlo. Nejedná se tak o pohodovou a veselou podívanou v obtížných podmínkách jako třeba předchozí režisérův snímek Kiseki a zároveň ani tak nezkoumá vyrovnávání se s těžkou životní situací jako Sošite čiči ni naru. Jde o snímek natolik osobitý, že jeho přijmutí nemusí být pro každého samozřejmostí.(18.10.2015)

  • Vitex
    ****

    Skvělý materiál průběžně zabíjený sladkou hudbou. Jinak, takový skoro-Ozu. Ale opravdu jen skoro. Což ale v dnešní době není málo.(8.6.2016)

  • Jhershaw
    ****

    Z těch sesterských HLPček (ještě turecký Mustang) se mi tohle líbilo o trochu víc. Bylo to sice více přímočaré a nekomplikované a vlastně jen prostě milé a hřejivé, ale aspon se to nesnažilo o nějaký přesah nebo spornou výpověd o tradicích..(18.5.2016)

  • Rominator
    ****

    Tři sestry Shachi, Yoshino a Chika po smutečním obřadu svého otce, kterého po rozpadu manželství rodičů neviděli patnáct let, nabídnou nevlastní sestře Suzu, aby s nimi odjela bydlet do Kamakura... Čas ve snímku plyne velice pomalu a proto nemusí sednout každému. HODNOCENÍ 70%(5.9.2016)

  • misterz
    ***

    Tento raz pôjdem asi tak trochu mimo hlavný prúd, ktorý tento snímok hodnotil pozitívne. Mňa to až tak neoslnilo. Sledovať dve hodiny ako sa tri sestry starajú o štvrtú mladšiu chcelo teda riadnu výdrž. Po hodine ma to už začalo výraznejšie nudiť. Riešili sa tu síce nejaké tie rodinné problémy a vzťahy detí s rodičmi, no banálnym spôsobom a hrozne povrchne. Jediné čo ma výraznejšie zaujalo boli kultúrne reálie zo života obyčajných Japoncov, ich zvyky a naturela. Celkovo som však čakal niečo hlbšie a dramatickejšie, tak ako som u japonskej tvorby zvyknutý. No nedočkal som sa, preto len priemer. 60/100(23.3.2017)

  • Tsuki
    ****

    Před lety na mě Koreedův film Daremo shiranai udělal obrovský dojem a zřejmě i proto jsem od Umimachi diary očekávala hodně. A má očekávání naštěstí zklamána nebyla. Koreeda má velký cit pro atmosféru a tenhle film se mu režisérsky i scénáristicky moc povedl. Ne každému může sednout tento typ pozvolného filmu ze života, který nestojí ani tak na nějakém příběhu s daným začátkem a koncem, jako spíš na pochopení jednotlivých postav a jejich vztahů a na prožití několika prchavých chvil s nimi. Je to krásný náhled do japonského života jedné rodiny, který si člověk užije ještě o to víc, pokud se trochu vyzná v japonské kultuře. Už ty samotné rybičky "širasu" mi dokázaly vykouzlit úsměv na rtech, když jsem si vzpomněla, jak jsem si je kolikrát dávala v Japonsku s rýží a jak mi je chystala na snídani maminka mé japonské kamarádky. ~(4,3)~(23.5.2016)

  • Hortensia
    ****

    Rodinné konstelace. Až na redundantný sentiment, objektivní kameru, atd atd... Tak každodenné. Laskavé. A ty holčičí hovory a situace, je radost být u nich! Ozu je motivově vyčistený, Koreedu zajímají celkem konkrétní současné situace, typologie vztahu, dívčí coming of age, moderné dilemata, atmosféry a vzpomínání...(8.7.2016)

  • Chrustyn
    ***

    Nenáročná japonská příjemnost, která nijak nestrhne, ale příjemně zahřeje u srdce.(24.4.2017)

  • WillBlake
    *****

    ... a nejradši mám japonské holčičí filmy. Ozu mezi řádky.(11.5.2016)

  • Flego
    ****

    V pokludnom tempe odvíjajúcia príbeh štyroch sestier posobí v mnohých fázach ako balzam. Ženský film je založený na dialogoch "o ničom", sonduje ich rodinné vzťahy nekonfliktným sposobom za účasti nežnj poetiky. A príde aj na rozkvitnuté čerešne...(3.7.2016)

  • poz3n
    ****

    Asijské filmy jsou často buď o naprosté lidské brutalitě, anebo naopak o úctě a kráse lidskosti. Oba tyhle extrémy jsou podle mě dost jinde v porovnání s běžnou evropskou a americkou produkcí. Naše malá sestra je přesný prototyp druhé varianty. Drama o běžných lidských situacích, o příležitostech jak být lepším člověkem, film o bohatství, jakým může rodina být. 8/10(15.7.2016)

  • eLeR
    *****

    Sledovať každodenný život troch sestier, ktorým do života vstúpi štvrtá, mohla byť pre niekoho nuda. Pre mňa to ale bola čistá nádhera. Koreeda nesklamal.(18.9.2016)

  • ScarPoul
    *****

    Už druhý Japonský film za krátku dobu, ktorý potešil dušu a vniesol do nej trochu pokoja. Koreeda je zručný režisér, hoci nie všetkému čo robí úplne rozumiem, alebo mi sadne. Mám rád jeho I still walking pretože je to nenásilný príbeh o rodinných vzťahoch a v podobnej poetike sa nesie aj Umimachi Diary. Mám rád jeho After life pretože je to pekné sci-fi o smrti a o zmierení ktoré pred ňou nasleduje. Tieto témy sú v Koreedovej tvorbe obsiahnuté a stavia na nich piliere svojich príbehov. Roztrieštenosť týchto príbehov je dakedy na škodu, hoci sa snaží byť jednotný v priestore a tým sa nám množstvom komplexných a časovo porozhadzovaných záberov snaží vzbudiť dojem niečoho známeho. Pretože mu nejde o tradičný naratív, ale o vyjadrenie rutiny existencie so všetkými kladmi a zápormi bez tej snahy šokovať a byť popisný. Umimachi Diary je krásnou vzťahovou drámou so 4 krásnymi sestrami. Podľa vzoru ubehne nejaký čas - veľa vecí sa zmenilo - oni sú stále rovnaké Koreeda buduje postupne veľmi komorný a citlivý vzťah medzi divákom a jeho protagonistkami. Žijú v dome kde by som chcel žiť aj ja. Popíjajú slivkové víno, varia dobroty, obdivujú čerešňové kvety a riešia si svoje vzťahy, len aby sa utvrdili v tom že ten čo majú medzi sebou je najdôležitejší. Pre mňa príjemné prekvapenie: Tie prímorské mestečká s vlakom čo tam preváža a nesie svojich hrdinov ďalej od tepla domova a vzťahovej istoty, je niečo čo na mňa pôsobí blahodárne. Línia s majiteľkou reštaurácie veľmi dojímavá. Pre mňa jeden z Koreedových vrcholov.(20.2.2016)

  • baribal
    ***

    Velmi obyčejně vypadající film, ve kterém se toho moc nestane. Pozorování čtyř "dětí" vyrovnávajících se se samostatností po svém pro mě postrádá jakékoli kouzlo. Sice je vidět, že režisér má téma v ruce (předchozí Jaký otec takový syn má obdobné na dítě zaměřené téma) a umí vystavět fungující prostředí postav, ale je to prostě hrozná nuda. Už Koreedův předchozí snímek mě moc neoslovil a já se budu muset smířit s tím, že na jeho film nejsem dostatečně vytříbený labužník.(17.8.2016)

  • Jirka_Šč
    *****

    Rozepsal jsem se na celý blog: http://scobak.blog.sme.sk/c/388673/nase-mala-sestra-je-film-ktery-jsem-videl-vcera-a-dnes-na-nej-jdu-znova.html ■ P.S. Komentář J*A*S*M ignorujte, je povrchní a hloupý. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Hrozně se mi líbí, jak jsou charaktery a osobnosti sester odlišné (propracované) a přesto jejich vztah funguje. Oceňuju kameru. Chvíle, kdy se na rozostřeném pozadí odehrává něco podstatného nebo naopak se na rozostřeném popředí děje něco nepodstatného, co ale pěkně dokresluje situaci. Momenty, kdy se kameraman nebojí zabrat jen část tváře.(10.10.2015)

  • Mulosz
    **

    Opět me u tohoto autora ta utahaná poetika každodennosti bůhvijak nezasáhla.(7.4.2016)

  • ancientone
    *****

    Koreeda svojou prácou plynule a neregresívne nadväzuje na tradíciu humanisticky ladených a lyricky čistých japonských filmov z konca 40-tych a 50-tych rokov, obzvlášť na poetiku majstra Jasudžiró Ozuua. ____ Umimachi Diary akoby po vzore Tokyo Story, Banshun a ďalších sleduje rodinu, jej vývoj, rast členov a tok vnútorných vzťahov. Do obrazov každodennosti, budovaných, snímaných a radených s nesmiernou čistotou, citlivosťou a režijnou detailnosťou prepletá krehký príbeh o dospievaní a "strácaní", či "stratení" detstva. Napriek kusu vnútornej tragiky (ktorý však nie je tak veľký ako v autorovom staršom filme Nobody Knows) sa dokáže film spolu s postavami aj naďalej sústrediť hlavne na bezodnú krásu maličkostí okolitého sveta. A v tom spočíva jeho najväčšia sila a prínos pre diváka. ______ S Ozuom tu nie je spoločný len záujem o rodinu a cedenie krásy z banálnych úkonov každodennosti, z nákupov v obchode, prechádzok po parku, stolovania, z futbalových tréningov... Koreeda pristupuje k týmto činnostiam väčšinou aj s Ozuovým vizuálnym trademarkom, miernym podhľadom. To robí ich pohľad na svet (v istých veciach) symbolicky rovnakým. * _____ Ďalším spoločným bodom autorov je význam mimiky, výrazov tvárí postáv. Či už sledujeme Ozuov Banshun alebo Koreedov Umimachi Diary , v oboch prípadoch sú tráve postáv kľúčovým prvkom. Nenúteným, mnohoznačným emocionálnym prúdom, cestou do duší postáv, ktorým dokážu obaja autori vdýchnuť naozajstnú komplexnosť a nejednoznačnosť života. Najsilnejšou scénou filmu zostáva jazda na bicykli jarnou prírodou, kedy Koreeda dokáže vytvoriť rovnako jednoduchý, nezabudnuteľný a čarovný filmový okamih, ako Ozu pred skoro 70 rokmi v Banshun. Tiež tu dominuje záber na tvár najmladšieho dievčaťa. Mimika tu predstavuje širokú, vnútornú výpoveď a pri všetkej jemnosti a zmysle pre drobnokresbu silný citový dopad. Toto nie už nie sú len filmy. Toto je pravý tep života. _____ Umimachi Diary je tiež sledom symboliky zapustenej do okolitého sveta. Koreedov pohľad dokáže byť ojedinele poetický najmä vo chvíľach, keď je reč o čerešňových kvetoch, pri snímaní zárubne dverí popísanej záznamami o výške rastúcich dievča, alebo keď sa oživia staré tradície vytiahnutými kimonami. _____ Na záver, Koreeda nachádza nesmierne pôsobivú silu a krásu vo veľkých celkoch. Či už sníma z výšky futbalové ihrisko alebo jesenný park, sú filmové zážitky so zriedkavo sugestívnou a zároveň voľnou, nenútenou vnútornou mágiou, šepkajúcou myšlienku celej snímky rovnako podmanivo, ako dôraz na spomenuté detaily, symboly kolísajúce sa vo vánku každodennosti a slede ročných období. _______________ * " v istých veciach" - Koreeda sa nevenuje témam vplyvu západu na východ (na čo aj, je to téma zaujímavá a aktuálna pre 40s/50s) a pod.(24.4.2016)

  • Kristusazapad
    *****

    Geniálny film. Už dávno som neodchádzal z kina s takým hrejivým pocitom na duši. Vzťahová snímka o ženách, ktorá sa na rozdiel od väčšiny produkcie neutápa vo vypätých situáciách, ale práve naopak - skoro všetky distingvovane obíde. V tomto tak Koreeda postupuje obdobným spôsobom ako jeho vzor Ozu, tzn. cez využívanie elíps. Fotografie či tváre mŕtvych napríklad nikdy neuvidíme a o smrti sa obvykle dozvedáme len z rozprávania postáv. Takisto vzťahy s mužmi sú tu vykreslené typicky japonsky. Hlavné hrdinky počas filmu nenadviažu klasický vzťah s mužom (možno až na Chiku) a slová jednej z postáv, že vzťah matky (v tomto prípade najstaršej dcéry Sachi) a dcéry (ostatné tri sestry) je silnejší ako vzťah muža a ženy, tu získava skutočne na význame. Typickým je aj zapájanie japonských estetických kategórií ako striedanie ročných období a s tým súvisiaci kolobeh života a smrti (smrť otca = smrť jedného vzťahu sa mení na zrodenie vzťahu s jeho najmladšou dcérou atď) alebo aj mono no aware (postupná smrť majiteľky reštaurácie, práca v nemocnici, pohrebné rituály atď.). Samotná príroda tu pritom hrá pomerne dôležitú symbolickú úlohu, keďže v podstate komentuje dej. Tým najočividnejším je rodenie sa "čistej lásky" dvoch detí na jar, keď kvitnú sakury. S tým súvisí aj spôsob snímania (celky, polocelky), ktorý postavy často zasadzuje do prostredia. V neposlednom rade je potrebné spomenúť autenticitu s akou sú vykreslené jednotlivé charaktery sestier. Tie pôsobia, aj napriek miernej odlišnosti charakterov maximálne uveriteľne a film v tomto prípade výborne pracuje s realistickými motiváciami. Veľmi často sa stáva, že materská Sachi prichádza do konfliktu s mladšou Yoshino, čo je odôvodnené v odlišnosti ich charakterov vyplývajúcich s ich vzťahov s rodičmi i rôznych životných skúseností a rolí. Snímka tak dôkladne nadväzuje na to najlepšie, čo zdobilo japonskú kinematografiu aj v minulosti, akurát v aktualizovanom vydaní. Rozhodne sa jedná o jednoznačne najlepší Koreedov film, keďže konečne netlačí na pílu ako v ostatných filmoch, ktoré zaváňali občas až prílišným pátosom.(10.10.2015)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace