První touhy

Další Hamiltonova umělecká erotická fotografie. Příběh: letní pobyt u moře a s ním spojené touhy a nová dobrodružství. Potom samozřejmě exotické exteriéry a přitažlivá znovu začínající přirozená kráska Emmanuelle Béart to jsou asi hlavní klady tohoto místy poněkud neurovnaného filmu. V mnohém mi film skutečně připomíná německé prostoduché příběhy Rosamundy Pilcherové (s tím rozdílem že u těch jde čistě jen o tu romantiku, občas o drama) nebo Emanuelininy erotické fantazie. V konečném součtu ale o hvězdičku méně než v porovnání s režisérovým asi patrně nejznámějším nízkorozpočtovým snímkem Bilitis. (29.12.2008)

Hamiltonova tvorba je známá svoji něžností i erotikou. Přínáší romantické příběhy a i lehce šokuje. Příběh První touhy je příběhem tří dívek prožívající prázdniny kdesi na jihu Francie. Jejich noční dobrodružná plavba po moři málem končí tragédií. Na ostrově, na který měly namířeno, se nakonec ocitnou. Na něm prožívají svoje první lásky a touhy. Mladá Caroline je zamilována do mnohem staršího muže Jordana, kterého omylem považuje za svého záchrance. Také další děvčata najdou své partnery. (06.03.2008)

slnko, more, pláž, bohatstvo, mladosť, krása, jemná erotika, mladučké dievčatá hýčkané túžbami....no komu by sa to nezdalo pekné?! "eroticko-fotografická" minulosť režiséra je samozrejme v štylizovaných obrazoch zmyselnosti silno citelná, ale ako film mi to pripomínalo cukrovo-romantické pseudodrámy Rosamundy Pilcherovej... (13.06.2007)

Ztroskotání panen. Čekal jsem – tedy ne že bych něco takového vyhledával, ha ha ha – větší prasárnu, už jen proto, že film umístili lišáčtí dramaturgové LK na b-stranu „Salónu Kitty“. Příjemně mě překvapili už první záběry příprav hlavních * ehm * hrdinek na výpravu na ostrov – bylo jasné, že i když se mají „První touhy“ zvrhnout čehosi velmi infantilního, bude to skvěle, neřkuli výborně nasnímáno. Nakonec se ukázalo, že i když má vypravěčství Davida Hamiltona (o jeho pozici ve fotografické branži jsem se dočetl až po snímku, ale překvapenej jsem nebyl) zjevné limity, úplně mimo nejsou ani příběh a scénář, točící se velmi symbolicky okolo objevování podivně zabydleného, sexuálně probouzejícícm se dívkám dosud neznámého ostrova. Očividnou snahu o přesah poněkud brzdí autorova obsese dětskými kozičkami (docela jinými, než jaké se pohupují na a-straně dývka), které musí vystavovat každou druhou minutu, skutečně stůj-co-stůj. Co se naopak povedlo, je atmosféra snímku, nemálo připomínající zasněnou náladu podstatně mladší „Smrti panen“ (jaká ironie), čemuž nahrává dominance klavírního romanticko-impresionistického soundtracku Philippa Sardeho, měkké kamery a vlastně i jistý vypravěčský deficit, nutící diváka stále (marně) trochu tápat, o co komu vlastně právě jde. Kýčovitost a dětinskost snímku lze s ohledem na téma omluvit či považovat za tvůrčí záměr, nebo za šťastnou shodu okolností – s tématem filmu totiž docela ladí. Nečekal jsem nic, a možná proto jsem byl příjemně překvapen. Film, ačkoliv od doby svého vzniku strašlivě zestárl i jako čistě erotické zboží (na bobry hrdinek, které jsou tak přebujelé, že jsou vidět i při záběrech zezadu, už nejspíš v době internetové pornografie nikdo moc zvědavý není), stojí kvůli jiným kvalitám za zhlédnutí. Doporučuji zejména sentimentálním hovadům (jako jsem já). (17.02.2012)

Překrásné holky, překrásná kamera, scenarista, který fakt divně uvažuje (tj. velmi nelogicky), a atmosféra tak jemná, že i smrt působí jako peříčko. Jak Hamilton sám říkal, nejlepší způsob, jak se koukat na jeho filmy, je s vypnutým zvukem. Jen jedna připomínka: Hlavní hrdinka, o které píše Lord Owl, není Dorothee v podání Anjy Schuete, ale Caroline v podání Monicy Broeke. (28.06.2007)