Sueñan los androides

Film roku, kam se sere Blade Runner... (10.02.2015)

Toto je nekomentovatelne...sanku som mal neveriacky cely cas na podlahe a na tento film nezabudnem. Veru, Blade Runner je niekde uplne inde :-) (10.02.2015)

Prvý pocit podobný ako pri 2001 Vesmírna odysea. Cítiť v tom niečo silné ale neviem povedať čo :) Kto bol človek? A kto android? ... :) (25.05.2016)

Krutý a smutný to film, ale na druhej strane upokojujúci ba až relaxačný. Neviem ani čo si mám myslieť. Vlastne ani si nič myslieť nechcem. (23.01.2017)

Proboha, a tohle bylo jako co? S "divnou španělskou vlnou" (jak bych ji zhruba nazval) už jsem se setkal několikrát, ať už v Posvátné duši či v tvorbě Sergia Caballera, ale tohle je z ní rozhodně největší extrém. Zatímco i Caballerova Vzdálenost se dá nějak uchopit, tak tohle je interpretačně natolik volné, že se tam dá najít asi cokoli, klidně i důkazy o mimozemšťanech, pokud budete hodně tvůrčí. Mě tohle nalákalo už jen z toho důvodu, že to je zařazené do publicistického (!!!) žánru a že tu je spousta kladných hodnocení, ale každý komentář je plný neurčitých dojmů. Slíbil jsem si, že ať mi to sedne jakkoli, že tu podrobnější dojmy zanechám, ale teď už ty komentáře chápu, jelikož tohle se opravdu těžko popisuje. Asi takhle - představte si, že Ulricha Seidla napadlo natočit za pár eur remake Blade Runnera, vystříhal z něj několik záběrů, ale do světa poslal verzi složenou jen z těch vyřazených záběrů. Už se mu to ale nechtělo opravovat, tak do toho nacpal pár kameratestů a  nahodilých záběrů z nějakých svých dokumentů, aby to mělo aspoň hodinu, a bum, poslal to oficiálně do světa. No a tohle je Sueñan los androides. Film přeplněný sice hezky zarámovanými, ale na horší kameru natočenými záběry na vysoké paneláky, prázdné byty, holé stěny a naprosto nahodilá místa, záběry lidí ve středním věku a důchodců, kteří tu vůbec nemají žádnou roli a ve zbytku času na cosi jako videoklipy a záběry na něco jako hlavní postavy, o kterých víme kulové, ale prostě se tam objevují a jedna jde po jiných. Má to být sci-fi z roku 2052, ale prostory jsou devadesátkové. O nikom nevíte, jestli je android nebo ne a jestli tu vůbec nějací jsou (i když se to dá se znalostí předlohy nebo Blade Runnera odvodit). A označit to jako publicistické (případně psychologické, pokud to je chyba) je strašně diskutabilní. Hlavně by mě ale zajímalo, jestli to De Sosa myslel vážně, nebo to celé bylo míněné jako vtip, protože některé filmařské nápady tu jsou vyloženě k smíchu. Rozhodně je to ale experiment, jen nevím, čeho přesně. Jde mu jen o svérázně minimalistické podání Dickovy předlohy, nebo to snad bylo experimentování s vyprávěním příběhu skrze vyřazené záběry, ze kterých se má zápletka a vše v ní podstatné odrušit? Nevím. Ani s hodnocením si nevím rady, jak zvláštní to bylo. Musím si to nechat projít hlavou, a pořádně. Rozhodně je to ale něco, na co člověk nikdy nezapomene. (09.10.2023)