Reklama

Reklama

Tiché dny v Clichy

  • Francie Jours tranquilles à Clichy (více)
Trailer

Obsahy(1)

Podle stejnojmenného románu Henryho Millera. Příběh o začínajícím americkém spisovateli, který spolu se svým lehkomyslným přítelem Carlem zažívají vzestupy a pády života prostřednictvím erotických avantýr. Užívají si nevázaného života v nevěstinci Club Melody. Všechno jen do chvíle, než potkají křehké mladé děvče. Jejich vztah není romantický a není to ani láska v klasickém duchu. V Evropě však sílí fašistické hnutí a tak se blíží nevyhnutelný konec tichých dnů v Clichy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

Šakal 

všechny recenze uživatele

Mistrně zachycená atmosféra meziválečné Paříže 30. let. Chabrolovi se podařilo vskutku obdivuhodným způsobem převést na filmové plátno román Henryho Millera. Začínající spisovatel ( američan ) přijíždí do Paříže " nasát atmosféru " a načerpat inspiraci pro svou knihu. Zde se seznamuje s francouzem Carlem a společně si užívají bezstarostného bohémského života plného sexu, děvek, chlastu a prokládají to " intelektuálními debatami o umění " až do okamžiku, který natrvalo změnil celé dějiny. Na dveře totiž začíná klepat sílící fašistické hnutí..... Problémem je ( tedy v mém případě ), že ač se Chabrolovi podařilo vskutku věrně zachytit tu atmosféru bezstarostnosti, tak paradoxně to je právě tato skutečnost, proč se chvílemi divák začíná i nudit. Snímku by slušela 90 - ti minutová stopáž, takto se neubráníte chvilkovým zívnutím...... Přesto tomuto snímku nemůžeme upřít nesporné kvality. 75% ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Ještě autobiografičtější pohled na Millerova přížská léta než knižní předloha samotná. Ve filmografii Clauda Chabrola poněkud netypické - především naprostou absencí jeho oblíbeného žánru thrilleru. V každém případě ale vysoce autentické, věrné a uctivé zpracování vynikajícího Millerova románu, jež nabízí velmi působivý pohled na meziválečnou Paříž, mekku nudících se intelektuálů z celého světa, hledajících proustovské aroma a snících o plném životě. Snímek se vyhýbá úvahám, jednoduše předkládá Joeovy naplněné tužby i chvíle unavené rezignace, to vše takovým způsobem, že mu nelze nepřát, aby si to "vysál do poslední kapky." ()

Mr.Apache 

všechny recenze uživatele

Určitě jeden z nejlepších filmů natočených na motivy díla skandálního Henryho Millera. Starý spisovatel vzpomíná na 30. léta, kdy jako mladík přijel z Ameriky do Paříže, aby zde načerpal inspiraci pro své knihy. Spolu s přítelem Carlem, s nímž se seznámí na pohřbu slavné prostitutky Manouche, vede bezstarostný bohémský život plný žen, alkoholu a debat o umění. Avšak na dveře už klepou dějinné události, které mají navždy změnit starý svět... Film je o něco méně syrový a ne tak experimentální jako Millerovy knihy, přesto musí uspokojit každého, koho zaujal román "Obratník raka" nebo novela, jejíž název nese i Chabrolův snímek. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

O ději se v případě Tichých dnů v Clichy prakticky nedá hovořit, příběh, neřku-li silný, absentuje, nicméně Chabrolův snímek je silný zobrazením atmosféry dekadentního prostředí pařížských bordelů a šantánů 30. let, místní bohémy a radovánek společenské smetánky. Erotické filmy většinou za moc nestojí, ať už z hlediska režie nebo hereckého obsazení, v tomto případě můžeme sledovat přední evropské herečky v obnažených scénách s erotickým obsahem. Celkový dojem: 70 %. ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Jeden z filmů, u kterého se u mě naplno rozevírají nůžky mezi námětem a zpracováním a jen díky tomu druhému jsem schopen tolerovat to první. Jinak by to asi bylo další prožitkové vzduchoprázdno. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

"Pak spustil Carl, francouzštinou, jaká by dělala čest apačovi. >Poslechni, ty sejre zasranej,< začal. Chlap se chystal něco namítnout.>Zavři kušnu,< zavrčel výhružně Carl a udělal gesto, jako by ctěl tomu blbounovi zakroutit krkem. >Řeknu ti akorát tohle: "Seš stará píča. Smrdíš!"< Vzápětí ho popadl jeden z jeho mrtvičných záchvatů smíchu. Chlap musel mít dojem, že jsme šílenci. Zvolna jsme couvali ze dveří, nepřestávající se při tom hystericky chechtat. Ten blbec byl tak slaboduchý nebo popletený, že se jen zhroutil do židle a stíral si z čela pot." Ano, ve filmu je oproti knižní předloze mnoho vynecháno. Výše citovaná pasáž,odehrávající se v lucemburské kavárně, kam nemají přístup židé, je v knize synonymem radikalismu, který se začal šířit Evropou a byl nakonec zhoubnějším, než pařížské kabarety, které byly, jak by řekl Adolf Hitler a uživatel d-fens zatuchlým bordelem "smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom." Politické demonstrace na konci filmu, které zvolil Chabrol, byly sice určitým zklamáním a zjednodušením, zároveň ale daly možnost vzniku nádherné scény - přátelé jsou rozděleni, Miller se vrací tam, kde mu bylo nejlépe, do bordelu. Ale už to zkrátka není ono a ten smutek ve tvářích bordelmamá, děvek i samotného spisovatele, je natolik opravdový, že nemohu hodnotit jinak, než absolutně. Ach, ta třicátá léta. L'Age d'Or ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Těžko hodnotit filmovou adaptaci nejoblíbenějšího spisovatele a génia Henryho Millera. Ačkoli se nejedná o žádný filmový skvost, vzhledem k atmosféře za jaké jsem film zhlédnul, musím dát čtyři hvězdičky. A myslím si, že kdyby všichni lidi naložili se zhlédnutím tohoto snímku stejně, také by dali čtyři hvězdičky :-) ()

mm13 

všechny recenze uživatele

Prišiel do Paríža, padol si do oka s jedným z jeho početných bohémov, potrtkali čo sa dalo, občas niečo napísal a potom po rokoch zomrel v náruči mladučkej dievčinky s vyholenou mušličkou. Fajn život, ale film? Millerov svet mi je vôbec vzdialený. A pár dní pred tým som naviac po rokoch videl a tentokrát už fakt naplno docenil Polanského Horký mesiac, takže čo sa to tu vlastne pokúšam riešiť, no nie? ()

d-fens 

všechny recenze uživatele

Adorácia hriechu, chlípnosti, dekadencie a nemravnosti ako tých "najľudskejších" a "najhumánnejších" vlastností. Asi som neľudský antihumanista, ale fašistická hrozba prezentovaná pouličnými nepokojmi v závere filmu na mňa zapôsobila ako "závan čerstvého vetra do zatuchnutého bordelu smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom". Napriek tomu.......film má kúzlo, šarm a úprimne povedané, očaril ma (rovnako aj 15 ročná Collette:) Darmo, hriech bol vždy lákavý a zvodný:)) ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Priserna nuda, u ktorej je dobre vyrobit si tzv nuditko - dva chlapi sa oddavaju radovankam v akomsi akomsi erotickom klube, sexuju samice ... no udajne podla scenaristu sa siria v Euroope fasisticke hnutia ...... nudna zivacka, fakt plana podivana, ruky prec od toho . 20 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v září 2020. Film Tiché dny v Clichy je povedeným zhmotněním intimní podstaty novely osobitého amerického spisovatele Henry Millera. Pařížská dekadence třicátých let dvacátého století: nepřeberná líheň světových umělců i slávy kulturního dědictví, útočiště jizev vnitřních světů, posedlostí i zvráceností, úkryt úzkostí a životních zkušeností. V touze po životě vládne Éros, je sebeobranným pudem, revoltou proti puritánství i útěkem před pokrytectvím a skrytým násilím duše. Claude Chabrol tvaruje estetické výjevy i intimní pocity zloby, rozpolcenosti a uspokojení společně se zářivě tlukoucí bouří smyslného soustrojí pohybu masy do obrazců poezie. Rozkoš, úzkost, radikalizace společenského soužití. Dekadence je životodárným elixírem, bezpečnou skrýší před zuřivým nepřátelstvím okolního světa, ale i putováním vlastní rozpolceností vnitřního světa při jeho zkoumání a pátrání po smyslu života. Marcel Proust otevřeně zobrazoval vztahy, Henry Miller bez předsudků popisoval smyslnost prožitků, Claude Chabrol zachytil nálady i podstatu. Hlavním průvodcem té spisovatelovy katarze je Joey (zajímavý Andrew McCarthy), odraz Henryho Millera. Hledání života, uspokojování, poznávání i umělecké sebereflexe jako odbojný postoj ke konvenčně zavedenému životu. Průvodcovým průvodcem v nepřeberných možnostech pařížské rozkoše je Carl (pozoruhodný Nigel Havers), odraz rakousko-britského spisovatele Alfreda Perlèse a též zkušený fotograf pornografického podnikání. Život je tu koketní výzvou smyslnosti. Hlavní ženskou postavou je Colette Ducarouge (zajímavá Stéphanie Tchou-Cotta), osudové děvčátko nerozlučných přátel pařížských neřestí. Kontroverze sílí v dráždění pokrytectví. Výraznější postavou je zde Nys (zajímavá Barbara De Rossi), smyslná animírka a Joeyova múza osamělosti v niterné touze důstojného útěku před zuřivosti velkoměsta. A k výraznějším patří také Edith (pozoruhodná Anna Galiena), svérázná animírka v poetickém vytržení i v zuřivém bránění finančního vyrovnání. Z dalších rolí: animírka a Carlova věrná múza Yvonne (Eva Grimaldi), šarmantní velitelka sboru animírek Adrienne (Stéphane Audran), mecenáš, ale i oběť neřesti Ernest Regentag (Mario Adorf), jeho podobně poznamenaná manželka Ania Regentag (Isolde Barth), Colettin důvěřivý a morálně zásadový otec (Jacques Brunet), Colettina rozvernější matinka (Beatrice Kruger), či organizátor výbuchu barev a chutí dekadence pařížských noci Sebastian (Wolfgang Reichmann). Tiché dny v Clichy jsou stylovým filmovým vyjevením nálady knihy. Novela dostává jiný rozměr i jiné barvy, ale zachovává podstatu ducha i krajin vnitřních světů. Pozoruhodné filmové dílko. ()

Madlene 

všechny recenze uživatele

Možná, že se ještě k hodnocení vrátím a změním ho, ale momentálně zkrátka nevidím objektivní důvod, proč tomuhle snímku dávat více, než 3 hvězdičky... Rozpačitý a zmatený příběh, který se celý točí kolem parížských bordelů a děvek není až tak objevný, alespoň ne pro mne. ()

milancecil 

všechny recenze uživatele

Poutavý, retrospektivní příběh stárnoucího spisovatele z konce třicátých let, postavený na jeho stále barvitých vzpomínkách, kdy ve svých spisovatelských začátcích pobýval a hledal inspiraci pro své autorské psaní v Paříži, ve městě, které si v té době svojí bezbřeze dekadentní atmosférou podmanilo nejednoho cizince, okouzleného magickým koloritem přeplněným provokující smyslností, kde je vše pro uspokojení jakékoliv rozkoše bezmezně dostupné, právě na takových dráždivých obrazech je celé filmové vyprávění postaveno, snad aby divák alespoň očima mohl lačně hltat všechnu tu někdy až skandální nahotu, všechny ty sexuální eskapády a třeba i krátce zalitoval, že právě něco takového ho v jeho životě minulo, není to nijak významný film, ale přitažlivý určitě je a stojí jistě za shlédnutí, ale kolísavé hodnocení ukazuje, že přináší divákům rozporné zážitky. ()

werush 

všechny recenze uživatele

Těžké hodnotit, Henry Miller je můj osobní bůh (resp. mého adolescentního já), myslím, že ať by ho představoval jakýkoliv herec tak bych nebyla spokojená, nemluvě o tom, že u McCarthyho jaksi absentuje charisma, na druhé straně je každý pokus o adaptaci Millera bezpochyby velmi odvážný čin. Bohužel mi film připadal prázdný, intelektuálně nestimulující a vrcholně dekadentní (což není nic proti ničemu, jen je to v tomto případě strašně málo). Miluju všechno co teče. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Francouzský erotický film natočený podle románu amerického spisovatele Henry Millera (1891-1980), jehož život a tvorba ovlivnila budoucí beat generation zejména pro svůj odtabuizovaný styl a popisy smyslových prožitků, jež často překračovaly hranici pornografie. Snímek popisuje období konce 30.let, kdy do Paříže přicestuje mladý začínající americký spisovatel říkající si Joe (A. McCarthy), brzy se seznámí s lehkomyslným, podobně sexuálně naladěným přítelem Carlem (N. Havers), jenž ho provede známý pařížskými nevěstinci a nočními kluby, kde se Joe zanedlouho cítí jako doma. Bezstarostný život plný sexu a alkoholu naruší příchod mladé nezletilé dívky Collette, jež překvapivě nezná stud a nerozhodí ji žádná obskurní situace. K této nezralé dívce oba mužové citově vzplanou a dokonce je vystrojena i bizarní svatba s dvěma ženichy, nicméně tento neuvážený sňatek skončí pochopitelně fiaskem. Mladý H. Miller alias Joe v podání A. McCarthyho dobu mezi sexuálním zážitky s prostitutkami vyplňuje požíváním lihovin a planým intelektuálním tlacháním o životě a umění, slavný kontroverzní spisovatel se v něm teprve probouzí. V závěru snímku jsou jasně patrné i dobové politické problémy související s radikalizací Hitlerovského Německa, kvůli němuž H. Miller v roce 1939 odcestoval do Řecka a v roce 1940 se nadobro uchýlil do Kalifornie. Režisér C. Chabrol do životopisného snímku zakomponoval z nejasných důvodů i pohled na hlavní postavu s odstupem času, kdy můžeme sledovat ohyzdného starce s mladou krásnou dívkou po boku trpícího nočními můrami. Na rozdíl od Millerova románu na mě filmové zpracování působilo poněkud nudně s nevýraznými hereckými výkony a stereotypním nedramatickým příběhem. ()

closed.eye 

všechny recenze uživatele

ach, jak jsem zklamaná... Přesahu, ač jsem se velmi snažila, nevidno, nesmyslný blábolení dvou perverzáků v kozím ráji. ()

Reklama

Reklama