Lola

Míním, že režisér by se neměl opakovat, pokud se tak děje s menším, nikoli větším účinkem. Lola je ve všech ohledech slabým a mdlým odvarem do posledního okamžiku okouzlujícího a překvapujícího Manželství Marie Braunové, nikoli soběstačným filmem pomyslné volné trilogie (jejímž završením má být Touha Veroniky Vossové). Je to obměna, variace, a bylo by to v naprostém pořádku, pokud by zvyšovala dojem a prohlubovala porozumění, obohacovala a rozvíjela hlavní téma, jenže to se neděje – první film toho pokryl více a lépe, rafinovaněji, obsáhleji, složitěji i zdobněji, jeho děj se rozvíjel organicky a přitažlivě dynamicky, jak si Marie po liščím způsobu ochočovala okolní tvrdý svět a objevovala svoje možnosti v něm, zkoumala a podmaňovala si nástroje ženskosti, a přitom si v sobě ženu zároveň chránila. Zatímco tenhle druhý snímek s mechanicky vykonstruovaným dějem z něj pouze v malém těží, jako vycvičený kapesní zlodějíček. Jeho existence – pokud ho divák sleduje druhý v pořadí – vzbuzuje soucit místo radosti, a místo projevů vzrušení nutí potlačovat leda netrpělivost, aby se to už všecko dokonalo podle šustícího scénáře, a to se pro žádné skutečné dílo nehodí. Jako by si Fassbinder chtěl vyzkoušet, kam až se dá mechanika konstruování v díle zviditelnit, zdělničnit, znádeničtit. A nebo k tomu měl jiné důvody, těžko říct. Vážím si Fassbindera pro originální, plnohodnotné, neodvislé filmy, jako je Čínská ruleta nebo Manželství Marie Braunové, a pokud potřeboval z jakýchkoli důvodů natočit tuhle schematickou převařeninu, pak mu to pro ta ostatní působivá díla prostě promíjím. *~~ (23.10.2015)

Moje první filmové setkání s Fassbinderem dopadlo vcelku úspěšně. Lola je úsměvnou satirou s příslovím „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou“ jakožto hlavním mottem snímku. Postavičky maloměsta jsou dobře vykreslené, stejně tak jeho prostředí a zákulisní intriky, a divák zde navíc může fandit i de facto záporákovi. Zajímavá je také ne úplně všední vizuální stránka, potěší i smířlivý konec (přestože morálka jde „trochu“ bokem) a z mého pohledu jsou slabší 4* pro tento počin tak akorát. (17.03.2013)

Ze všech filmů německého režiséra R. W. Fassbindera je mi Lola patrně nejsympatičtější svojí lehce komediální nadsázkou a v neposlední řadě i hereckým obsazením v čele s půvabnu Barbarou Sukowou v roli luxusní prostitutky a Arminem Muellerem-Stahlem v roli charakterního šéfa stavebního úřadu. Ve většině svých filmů je Fassbinder levicově aktivistický, bojovný a přehnaně kritický, tady svůj odpor k establishmentu přetavil do chytré satiry, která shazuje německý hospodářský zázrak 50. let. Fassbinder jednak nenápadně, ale účinně připomíná, že německá společnost 50. let je přímým pokračovatelem Německa 40. let s jeho hnědou minulostí, jednak si všímá korupce tradičních i nových elit a toho, že z hospodářského vzestupu zdaleka všichni netěží stejně. Ti, kteří mají konexe a často pochybně nashromážděný kapitál, bohatnou, zatímco na ostatní zbydou jen drobky ze stolu. Postava hlavního hrdiny, idealistického Von Bohma, pak připomíná, že korumpovatelný je téměř každý, jen je nutné najít jeho cenu. Celkový dojem: 85 %. Fassbinder sice vypráví o jednom konkrétním bordelu v jednom konkrétním městě, ale je zřejmé, že vytváří asociaci bordelu jako ztělesnění kapitalistické morálky a politického systému poválečného Německa. (08.08.2009)

Těžko říct, zda bych tady dokázal být bez případné znalosti Modrého anděla (1930) mnohem více spokojen či nadšen. Ten prastarý černobílý německý snímek z počátků zvukového filmu mě před časem uchvátil a mnou aktuálně viděný Fassbinderův počin, jakkoliv osobitý a se společenským poselstvím, už asi navždy zůstane jen variací na onen starší slavný film, resp. jeho původní předlohu. A bohužel v mých očí Lola nad Modrým andělem výrazně prohrává. Barbara Sukowa rozhodně nepodává špatný výkon, minimálně v rámci Fassbinderova pojetí oné postavy ne, ale prosím vás, kam se hrabe na svůdnou divu úrovně Marlene Dietrich? Hlavním tahounem se tentokrát překvapivě stal představitel hlavní mužské role Armin Mueller-Stahl, jehož mravní zkáze propadající hořlivec Von Bohm vdechuje snímku silné charisma i podmanivý ironický nadhled. Vůbec onen nekompromisně satirický obraz německého hospodárského rozkvětu 50. let hodnotím v Lole jako přínos, mnohem rozporuplněji vnímám na první pohled možná špičkovou výtvarní stylizaci. Musím říct, že všechny ty růžové, červené, modré či zelené filtry mě v některých scénách svým ostrým jasem spíše iritovaly, měl jsem pocit, že mnohokrát spíše odvádějí pozornost od podstaty scény. Když se ve scénách z kanceláře odrážely jakési modré skvrny z osvětlení i na obličejích herců, začala mi ze strany Fassbindera tahle barevná stylizace připadat totálně přehnaná. Mj. kvůli těmto rušivým výtvarním efektům nedokážu vyjít s hodnocením výš, než nad silné 3 hvězdičky. [65%] (31.08.2021)

Ach bože, ten 800x přetavený román Heinricha Manna za to opravdu nemohl. Zatímco Pea Fröhlich a Peter Märthesheimer pouze zkonstatovali nepřesaditelnost konfliktů z původního románu Profesor Neřád do Německa 50. let (viz jejich komentář v Ich will nicht nur, daß ihr mich liebt - Der Filmemacher Rainer Werner Fassbinder), byl to opět individualismus egoistického manýristy RWF, který s drzostí sobě vlastní učinil definitivní tečku nad převrácenými významy psychologického románu, který původně vyšel v roce 1905 s podtitulem Konec tyrana. Výsledný produkt Lola je proto tak vágní, že byť i jen kratičký pohled na ty vyžilé kurvy snímané přes růžové filtry napoví více, nežli celá ta údajně rafinovaná socio-kritická rovina. (28.04.2014)