Krátká noc skleněných panenek

Až na dva faktory skoro standardní, ničím výjimečné giallo. Od ostatních bratříčků se však tohle odlišuje právě nám blízkém prostředím matičky Prahy (diváci určitě poznají Staromák a Zlatou uličku) a zajímavým námětem hrdiny, který v márnici bez schopnosti pohybu čeká na pitvu, a mezitím se snaží vzpomenout, jak se do téhle situace dostal. I přes střídmou stopáž se film přesto trochu vleče a hudební veterán Morricone si zde vybral poněkud slabší chvilku. Ladovo následující "Who Saw Her Die?" mě tak oslovilo přece jenom víc. (22.07.2012)

Rutinne, až televízne napísaný krimi thriller. Našťastie ale s precíznou širokouhlou kamerou a atmosférou, pre ktorú ho napriek uspávajúcej pomalosti a minimu zaujímavých zvratov dopozeráte do konca. A to sa vyplatí, pretože záver - a to doslova posledných pár sekúnd - je fantastický! (22.11.2004)

V celém tomto taliánském subžánru, tento film představuje zcele vzácnou vyjímku, odehrává se totiž ve starobylé Praze, v době Normalizace, zatuchlé, oprýskané, chladné a místy i značně ponuré Praze. Tohle je netypické giallo a jde tak proti všem konvencím žánru, nenese totiž skoro žádný tak typický element zastoupený v tomto subžánru (velké násilí, krev, brutální vraždy, tajemný černě oděný zabiják s velkým dlouhým a ostrým nožem, ani zde není de facto žádný sex a nahota), tohle je především psychologicko, mysteriozní a hypnotická detektivka s velkým tajemným příběhem, z občas z úzkostlivou atmosférou a s mistrnými záběry do minulosti, ale na duhou stranu také z docela dost velkou porcí nudy (v první hodině se skoro nic neděje), chyběla mi zde nějaká větší oživující injekce. Příběh je však opravdu úžasný, nic podobného jsem do té doby neviděl, hodně mi to připomínalo, jak už se tu zmínil giallo psychedelický Martinův thriller "All the colors of the dark". Suma-sumárum z mého pohledu jen průměrné značně pomalé Ladovo první giallo (viz i jeho režijní debut), velké očekávání se nakonec stoprocentně nevyplnilo a já byl nakonec trochu zklamaný, protože jsem očekával přeci jen trochu něco jiného, nebylo to úplně to nejhorší, ale přeci jen bych doporučil přesvědčivější druhý kousek "Who Saw Her Die?", příběh je dobrý (skutečně velmi zajímavý a originální nápad, ta představa je pak přímo děsivá), herecké výkony také ušly, zkušený Jean Sorel, přeci jen nebyl žádný nováček, do této doby přeci jen pár záseků v giallo žánru už měl (třeba u Lenziho nebo Fulciho), finále úžasné a asi pro každého diváka zcela neočekávané, šokující a nejspíš i zklamávající, po hudební stránce standard, ale přeci jenom kdybych si měl vybrat mezi Ladou, Martinem nebo Fulcim, tak dám přednost spíše filmům od dvou posledně jmenovaným. 1* za příběh, 2* za perverzní orgii (nahé ženské a mužské těla, což o to, ale zde to byli dědečkové a babičky) 3* za hudební složku. (02.11.2010)

Šedivá normalizační Praha, úzkostný Morriconeho soundtrack a vyprávění z pohledu nemrtvého mrtvého přispívají k velmi působivě temné atmosféře překvapivě silného (a podhodnoceného) gialla. (02.10.2022)

"Objektivně" by to hodnocení bylo ještě nižší, zajímavé je to spíš v kategorii "haha, podívej, jak je to špatný", ale je tam vintage Praha a hlavní hrdina řekne česky "Mám tě rád" a "Rudé právo", takže řekněme průměr. (07.04.2022)

Vcelku průměrný mystery thriller (giallo bych opravdu neřekl), na kterém měli největší podíl Jugoslávci, což je bohužel vidět. Jednoznačné plus - Barbara Bachová (jenže divák si jí moc neužije), Morricone a PRAHA. Film postrádá pevnou dějovou linku, a tak napětí značně kolísá - místy se jeho sledování stává utrpením. Nejlepší jsou asi momenty, kdy hlavní hrdina ve svém pátrání pokročí a do příběhu se počnou vkrádat tajemné obrazy, symboly (lustr, květy, motýli) a nečekaný obsah lednice. Jenže je to málo. Vše pak má směřovat zřejmě k hlavnímu překvapení - sic - , že za podivnými zmizeními stojí záhadná sekta konající černé (satanské?) mše. Jenže orgie vyvolají místo šoku a děsu lehký úsměv na tváři. Řada filmů takové finále předvedla s větší bravurou (třeba Rosemary má děťátko). Režisér si možná proto připravil ještě jedno zakončení, které ale nešokuje vůbec. A pobavila mě jugoslávská sanitka v pražských ulicích.... Film bych doporučil jen zarytým fanouškům, jinak raději nějakou opravdu žlutou klasiku. (27.08.2014)

Priemerná mysteriózna kriminálka s minimálnymi giallo prvkami, ktorá vyniká najmä atmosférou socialistickej Prahy a čudným over-the-top finále. 5/10 (25.09.2016)

Za tu Prahu, a zábavně kruté finále, si to tu hvězdu navíc zaslouží. 7/10 (03.08.2019)

Netradiční a poměrně originálně vyprávěné giallo, které musí být pro českého diváka zajímavé minimálně už díky faktu, že se odehrává v normalizační Praze (ačkoliv se budete podivovat, co tam chvílemi dělají srbské nápisy, za což mohla účast jugoslávského štábu). Poměrně malý počet vražd vyvažuje velmi zajímavé obsazení (vytknu snad jen, že Mario Adorf by si zasloužil více prostoru), Aldo Lado pomalým tempem buduje opravdu mysteriózní atmosféru a směřuje vcelku nečitelný děj do temného finále, ze kterého vám do zpěvu zrovna dvakrát nebude. Vyznění by se dalo tak trochu číst jako alegorie na totalitní režim, se kterým se Aldo Lado díky natáčení v Československu mohl velmi blízce seznámit, a Krátká noc skleněných panenek tak docela probourává stěnu mezi žánrem giallo a téměř politickým thrillerem. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Naprostý skvost! S pár filmy od Argenta zatím nejlepší giallo, jaké jsem kdy viděl. Chybí zde sice spousta typických prvků, ale to vám, pokud nejste nějakými radikálními vyznavači tohoto subžánru, vadit nemusí. Teď už k samotnému filmu. Velikým kladem je hypnotickou atmosférou pulzující Praha, kde se celý děj odehrává. K tomu vynikající hudba Ennia Morriconeho a dvouvrstvý příběh, který brilantně prolíná obě své roviny. Přitom každá z nich by obstála i samostatně. Vše vrcholí v démonickém závěru, který je naprosto odrovnávající. Jediným záporem je pro mě trochu moc roztáhlá a ukecaná první půlhodinka. (28.05.2014)

Mysteriózna detektívka, ktorá je asi nesprávne zaradená do gialla, vďaka popieraniu niektorých jeho štylistických a naratívnych prvkov ale nejde potom o inováciu, ako skôr iba o zaradenie do žánru detektívky. Praha samozrejme pridáva body navyše, ale prihoretý detektív, nedostatočné vykreslenie kultu a rýchle finále zase body zrážajú. Samozrejme čisto subjektívne, bez problémov pochopím, ak netradičný záver a to, že je zrazu všetko naopak, môže považovať množstvo divákov za veľké plus. (08.10.2021)

Luxusní "žlutý" trip po totalitní Praze, aneb psychadelické Ladovo (jak příhodné jméno pro naše končiny) giallo po československu. "Krátka noc skleněných panenek" je poctivé atmosferické giallo s velmi netradičně vystavěným příběhem, které pojednává o novináři Moorovi. Ten je nalezen v pražském parku polomrtvý a po převozu do nemocnice prohlášen za mrtvého. Jenže on ve skutečnosti mrtvý není a díky jeho flashbackům, tak začíná šílená jízda po Praze 70. let. Divák se tak dočká jednak zaručených trade marků žánru (vraždy mladých dívek; dusivé atmosféry podporované Moricconeho hudbou; novináři, který vyšetřuje na vlastní pěst; nahoty atd.) a jednak také reálií nám velice blízkým. Z nich bych především zmínil nejrůznější pražské památky (Orloj, Malou Stranu, Zlatou uličku atd.), dobové věci (Rudé Právo, vysílaní ČSTV, uplácení kde koho), ale hlavně ten neskutečný feeling komunistické Prahy (ikdyž malinko přikrášlený). Film bych shrnul asi tak, že nejde o absolutní špičku v žánru, ale rozhodně by si ho neměl nechat ujít přínivec žluté filmografie. P.S.1: V rámci žánru má film nejblíže k All the colors of the dark či Plot of fear. P.S. 2: Můj padesátý zářez na žluté pažbě! (18.04.2010)

Komentář obsahuje SPOILERY. Ladova představa o reálně socialistickém Československu v sedmdesátých letech je sice více než poněkud zkreslená, přesto těch několik českých drobností , od Rudého práva přes Staroměstský orloj k českému hlasu v televizi, potěšilo. Bohužel však je to jen jeden z mála kladů tohoto ne-gialla v italsko-německo-jugoslávské koprodukci. Přitom začátek se zdánlivě mrtvým hlavním hrdinou dává příslib originální podívané. Velmi záhy se však příběh rozplizne do unylého tápání hlavní postavy od jedné nudné scény ke druhé. Vše se točí kolem zmizení Barbary Bachové alias Mirky Svobodové a ten kolotoč se roztáčí opravdu velmi pomalu. Než přijde "grande finale" máte problém neusnout. A když už se k němu dopracujete, tak vás čeká jen další rozčarování v podobě kostrbaté představy o praktikách tajemného kultu ne nepodobných nácviku sestavy pro spartakiádu. Hudba se ale vcelku povedla a za ni a Bachovou v lednici dvě hvězdy. (25.11.2016)

Raně sedmdesátkové giallo odehrávající se a částečně natáčené v socialistické Praze. No do prdele! Nejdřív to vypadá jako politicky zabarvený detektivní thriller, pak se do toho připlete lehce mysteriózní linie, přesahující politické zabarvení a vedoucí příběh někam do temnoty tajných skupina spolků a pak přijde závěr, který prostě musí potěšit žánrově rozmanité diváky. (29.02.2016)

Když Praha, tak Kafka, řekl si Lado a natočil zcela zmatený film, u kterého už ani nevím, o co vlastně šlo. Barbara Bach i pražské památky (střídané se Záhřebem, kde se film dokončoval) jsou sice krásně nasnímané, ale to je tak nějak všechno. (10.10.2017)

Skvělé giallo především díky chladné atmosféře Prahy , Morriconeho depresivní hudbě a pro mě zdrcujícího závěru. (06.08.2010)

V závere vám síce garantujem obhrýzanie nechtov, ale nejde až o tak šokujúce finále, ako tu niektorí komentujúci spomínajú. Povedal by som, že predchádzajúca hodinka aj pol funguje lepšie. Ide o kriminálku bez nejakých nechutných, či čisto hororových scén ( teda, ako pre koho ) a práve kvôli tomu ide o dielo, ktoré si môže vychutnať aj univerzálny divák. (17.12.2018)

Prvotný názov filmu znel Malastrana a odkazoval na kafkovský príbeh, resp. pocit bezradnosti a odcudzenia a takisto evokoval magickú atmosféru starej Prahy. Filmovým producentom sa zdal nepredajný a tak bol nahradený obchodne atraktívnejším, teda pochmúrnym názvom La corta notte delle bambole di vetro. Aldo Lado však svoje pôvodné predsavzatia naplnil. Vytvoril atmosferický príbeh, ktorý posúva hranice gialla k čistej psychickej hrôze. Charakterizuje ho jednoduchá zápletka. Mozog protagonistu, ktorý sa nachádza v kataleptickom stave, stále pracuje a uvažuje o nevysvetliteľnom zmiznutí priateľky. Aldo Lado jej prisúdil symbolické meno. Mira Svoboda, mladá dievčina v rozkvete života, ktorú si zahrala začínajúca Barbara Bach, jednoznačne reprezentuje Mír a Svobodu, hodnoty nadlho stratené, nielen v uličkách Prahy na začiatku 70. rokov.... Lado ide ešte ďalej a do hĺbky, k odkrývaniu podvedomých ľudských strachov, ba až k obsedantnému hľadaniu odpovedí... Napríklad: vyjde najavo že mŕtve ženské telo, ktoré bolo vylovené z Vltavy, Mire S. nepatrí... Kto za to všetko nesie zodpovednosť? La corta notte delle bambole di vetro je pomerne zaujímavá spoločenská kritika s riadnou dávkou makabróznej poézie (napr. bláznivé hry zamilovaných na starom židovskom cintoríne) v klasickom šate gialla. A ešte sa vo filme aspoň na chvíľočku mohlo zjaviť žltobiele policajné auto s nápisom VB a bolo by to dokonalé. (27.10.2010)

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

Snímek má na giallo několik docela zajímavých prvků. Tím prvním je skutečnost, že se část děje odehrává v Praze. Tím druhým je skutečnost, že se děj točí kolem muže, který je prohlášen za mrtvého, ale my víme, že mrtvý není. Díky tomu má film naprosto jiný nádech a nový náboj. Ani tak jsem se ale nedokázal na film naladit a nedovedl mě pořádně strhnout. (29.04.2016)