Love

Love je asi nejméně kontroverzní film Gaspara Noého, (jestli Vám tedy nepřijde kontroverzní záběr na penis, semeno, nebo soulož) jen prostě vypráví otevřeně o vztahu a o všem co k němu patří, otevřeně a bez cenzury. Jen postavy by zasloužily větší hloubku a stopáž zkrátit. (20.12.2015)

Ďalší trápny pokus tváriť sa na umenie zobrazením zbytočných sexuálnych eskapád ľudí, ktorí v skutočnosti nie sú šťastní. Skrachovaní režiséri bez fantázie sa nemajú čoho chytiť, tak okamžite siahnu po čo najkontroverznejšej verzii. Lacné a primitívne a ľutujem tých, ktorí ešte za to zaplatili. No ešte viac tých, ktorí sa vyžívajú v tom, aké umelecké dielo to zase videli. (29.12.2015)

Můj první třiDé film... Mohla jsem jít na Hobita ve 3D, mohla jsem jít na Gravitaci ve 3D... Ne, já si počkala na svůj první zážitek s touto technologií na erotické drama. Za co hodně srážím hodnocení, je délka filmu. Podle mě by stačilo 90 minut a vyjádřilo by se vše. Takhle už jsem poposedávala a ty spešl brýle se mi zarývaly do nosu. Jinak příběh a umělecké zpracování byly celkem fajn, dokonce jsem se tam jednou zasmála, čemuž bych předtím nevěřila. Asi takový vyšší průměr, ale na čtyři hvězdy mě nedotlačíte, i kdybyste mi tu jednu scénu, kvůli kterému to ve třiDé dělali, pouštěli pořád dokola. (28.09.2015)

Narcistní, cinefilní, sebereflexivní, výsměšné, záměrně banální, stavící se naproti konvencím "snobských" uměleckých filmů ještě více než Trierova Nymfomanka. Love je jednoduše filmem k delšímu rozboru, který by si pokládal otázku možností uměleckého vyjádření a sebereprezentace o tom, zda zde tvůrce skládá geniální postmoderní pastiš složenou z popkulturních citací a odkazů na své přechozí filmy (existují všechny jeho filmy v jednom fikčním světě?) nebo jestli jsou tam všechny prvky zobrazeny jen povrchně pro efekt a laciné vzrušení. Tohle zřejmě nerozkryje ani opakované zhlédnutí. (16.09.2015)

Není to nic revolučního a v dnešní době už ani zvláště kontroverzního, ale proč by taky mělo být? Pořád je to jenom klasická "amour fou", viděná milionkrát v jiných, nejen francouzských filmech, takže hledat tady mermomocí cosi echt nového a šokujícího, jenom protože vyhajpovaný Noé, je nesmysl. Love se dá hodnotit v podstatě pouze v rámci Noého vlastního, v realitě neukotveného světa, kde svítí jenom rudé světlo a stříhá se výhradně poskočnými střihy - v rámci tohoto světa je to jeho jasně nejlepší, nejucelenější a nejzábavnější film, kde si konečně všechno sedlo na to správné místo. A i kdyby nebyl, tak už jen estetické kvality Aomi Muyock a geniální využití skladby Maggot Brain od Funkadelic to posunují mnohem výše, než většinu letošní festivalové tvorby. (19.09.2015)

Takové příběhy se točí a odehrávají zejména v Paříži. Film Love je poměrně těžké okomentovat. Nádherná hudba, něžné scény střídající se s vulgárními a explicitními, prostor dostanou pornoherci a příběh se občas vytrácí do ztracena jako by to bylo i autorovým cílem. "Co je na světě nejkrásnější?" Láska, pak sex a vlastně obojí dohromady, sex, když jste zamilovaní... (27.12.2016)

Můj Gaspar mi rozumí. Nejen vizuálně zajímavě pojatý příběh o muži, který jebal, jebal, až to dojebal úplně všechno. Příběh vyprávěný tak zvláštním tempem, že je pocitově tak o hodinu delší než ve skutečnosti, ale v tomhle konkrétním případě to vůbec nevadí. Výborná hudba, skvělá kamera, zajímaví herci. A ten zvuk padající vody, doprovázející dějové "teď" je naprosto úžasný nápad. Tohle není porno s příběhem, tohle je příběh s pornem. (02.05.2019)

Nic moc teda, zpracovaní zlé nedalo se skoro koukat. (23.11.2018)

Propletení zvuku, obrazu a sexu v jediné trojce - to jsou nejsilnější momenty filmu: jako ve scéně orgií (tam tedy nebyli jen tři...), kde rytmické pohyby kopulujících těl pulzují v mihotavém světle a vkrádají se do mezer mezi tóny řvoucí hudby. Nebo jako v dvojscéně diskotéka-sex, kde hudba a světla laseru rozvibrovávají a obepínají mladá těla ještě dříve, než se při sexu propletou navzájem. Jestliže byl "Enter the Void" o limbu vlastních životních chyb, pronásledujících hlavního hrdinu ve formě navracejících se vzpomínek, platí to o "Love" ještě více. Paměť a osobní muka, nemožnost zahnat nepříjemné vzpomínky, jež se vracejí podle svých zákonů - linearita vyprávění je proto správně potlačena. Chyby a frustrující momenty koexistují se šťastnými, otravují je, vytlačují je: závěr proto už (naopak po lineární ose) náleží zoufalství. /// Nemůžu se rozhodnout, zda je kladem či negativem jeden z efektů filmu, a to hra identifikace (režisérova i divákova) s postavou hlavního hrdiny. Je nepochybné, že se Noé do postavy Murphyho zčásti projektuje, zároveň se ale Noé ironizuje - trapnou persónou, již hraje sám Noé; tím, že Murphy je opravdu blízko toho být jen mluvící falus, jak sám přiznává. Na druhou stranu, snaha vyvolat identifikaci diváka s Murphym je podle mě trochu podbízivá - Murphyho postava je jako dělaná přes marketingový kopírák reklamní agentury pro cílovou věkovou skupinu: hlavní zábava je soulož, má rád filmy, od béček po ty kvalitní (aby nebylo vidět že je úplný idiot), žádné knihy v bytě, brát lehké drogy ale rozhodně nebýt smažka, studovat VŠ, ale moc se nenamakat, party, diskotéky atd. Má to spolu s použitím ICH-formy naznačovat, že se máme s hrdinou identifikovat? A chce nás tak Noé provést stejným limbem a ke stejnému prozření, jako hl. postavu? Díky, ale není třeba a ani pro většinu diváků nebude. Nebo to je jen osobní zpověď režiséra? /// Hlavním negativem filmu je ono občasné vyejakulování divákovi přímo do obličeje některých zjevností, podané zbytečně jednoduchou formou (zase to nevinné dítě jako v Enter the Void!) či jednoduchými promluvami postav (opět viz Enter the Void). (30.09.2015)

Noého mazľavý vrt do jadra vzťahu, zmieseného zo sĺz, krvi a spermií. Veľmi zmyslová snímka, miešajúca olovnatú melanchóliu so sentimentom aj čiernym humorom, zaliata jedným z dlhodobo najlepších soundtrackov a veľmi krehkou, sladko-horkou erotikou. Sledovanie filmu pripomína chuť čučoriedok s tvarohom a cukrom. .......... LOVE sa dá rozložiť na Posledné tango v Paríži (kde je maslo vystriedané koksom) zliate s 9 songs v maximálne spomalenom víre "noeovského" výtvarného cítenia a naratívnych hier. ....... Okrem lásky medziľudskej je to tiež film o láske filmovej - mizanscéna je skoro vždy nasýtená odkazmi na tucty filmov, od Enter the Void, cez Flesh ForFrankenstein, až po Birth of Nation, čím sa vytvára veľmi husté podhubie, podprúd hlavného diania. (20.11.2015)

Pokud se tam zrovna nepíchá, je to o ničem. A kvalita píchání dosahuje úrovně mizernýho domácího porna. Jen je to jinak nasvícený. Občas až zírám, co všechno je dneska umění. (10.12.2015)

Žádné bezobsažné porno, nýbrž citlivý a zároveň znatelně sebeironický romantický příběh o ztrátě lásky v její čisté podobě. A taky o tom, jací jsme my chlapi čuráci. Proč ne, Gaspare, za první hodinu bych klidně dal absolutorium. Jen škoda, že kvůli trochu narcisticky přemrštěné stopáži se to ve druhé půlce už dost točí v kruhu. 85 % (19.07.2016)

"Gaspar, so sorry. Life is not easy. I am so lost...". Well, so are U, Gaspar. P.S. Karl Glusman je alter ego Johna Frusciante-ho, úplné ! (22.10.2015)

Začiatok má slušný rozbeh. Miera otvorenosti a explicitnosti viac ako dostačujúca. Noé sa ale vracia k téme nastolenej jeho Enter the Void. Ultimátne hľadanie lásky, drogový ošiaľ a sebazničujúca neschopnosť stať sa funkčnou bytosťou v spoločenstve ľudí je témou s akou sa vysporiada množstvo režisérov. A keďže je to ten druh filmov aké mám veľmi rád, videl som ich množstvo. Pri väčšine ale explicitnosť podfarbovala stav hrdinu.. preplnenosť týchto scén v priamej úmere k veľmi ťažkopádnym dialógom takmer o ničom vytvára nie práve príjemný kontrast a čo je horšie pôsobí samoúčelne. Druhá polovica filmu, kedy viacej odkrývame vrstvy zničeného vzťahu a dostávame sa hlbšie a hlbšie do minulosti si uvedomíme že sledujeme pocity dvoch ľudí, ktorých vlastne nemôžeme mať nikdy radi.. A tu ma Noé stráca a necháva chladným. Koniec som pretrpel. Hovoriť o emóciach ako láska a strach ale postaviť ich na sexuálnej otvorenosti pričom si to obhájim dialógom z filmu nie je podľa mňa ukážkou vyspelého filmára. Keby to bol jeho prvý film klobúk dolu.. ale Noé natočil lepšie a sugestívnejšie filmy.. Zdá sa mi že stratil dych na nové témy a nové spôsoby rozprávania. Slabučký priemer s výbornou kamerou. (25.03.2016)

Tak to byla hodně velká přehlídka bobrů.... Tolik jsem jich neviděl ani u bobří řeky. (27.12.2015)

Po ohlasech na Enter the Void jsem vpravdě očekával cinefilní zážitek, patřičně odosobněný, bez hlubšího napojení na příběh. Prvního očekávání se mi dostalo vrchovatě - filmové odkazy v prvním plánu, nápadité kompozice, skvělé svícení a jump-cutové stříhání v tom druhém, skvělé vedení příběhu v sofistikovaně narušované chronologii v plánu třetím. Ale o nemožnosti navázat se na jednání postav se mluvit nedá a v tom ohledu mě Noé překvapil. Zobrazení různých podob lásky ve vývoji jednoho, pardon - dvou, vztahů, snímaných skrze tělesnost, poskytuje - podobně jako ve Winterbottomově 9 písních - pozoruhodně silný ponor do nejzákladnějšího a tudíž jednoho z nejzprofanovanějších námětů všech dob, aniž by se tvůrce kompromitoval náporem banality. (03.10.2015)

Příběh o zapovězeném pornofilmu, který odvážní režiséři v 21. století oprášili a udělali z něj umění, selhává s přihlédnutím k historii kinematografie. Už před 40 lety vznikaly formálně vyspělé „artové“ pornografické filmy, jen se samozřejmě nikdy nestaly jednotným proudem. Ve svém estetizujícím pojetí pohlavního styku není Noého Love nikterak objevný. _____ Love je Noého patrně nejosobnějším filmem a není to dáno tím, že se v něm mísí stylistika celé jeho dosavadní tvorby. Zdá se, že se více než kdy předtím snaží vybudovat jakousi osobní mytologii – sebereflexivně odkazuje na svůj život, kariéru a nesplněné sny. Vyvstává otázka: naprášil na sebe tímto buřič Noé skutečnost, že považuje lásku za vrchol lidské existence? _____ Paralelně k erotickým scénám skládáme dohromady životní příběh hlavního hrdiny, který je prezentován v nelineární síti flashbacků. Sestavení komplexní představy, jaký byl jeho vztah k přítelkyni, se stane hybnou silou. Sex je stále přítomen, ale málokdy je do vyprávění včleněn s jiným účelem, než demonstrovat momentální stav vztahu. Je to sice vyspělejší než chabě motivované sexuální scény v pornofilmech, vzhledem k Noého způsobu fragmentárního vyprávění a prosté charakterizaci postav jsou však scény dost jednotvárné. Hrdina se velmi záhy projeví jako sebelítostivý pokrytec a přítelkyně jako nepochopená tajemná bytost, v souladu s hrdinovým mužským pohledem. Jejich soužití je vzrušující, experimentální, poté vždy rozpačitě nenaplňující. Máme brát jako lidskou tragédii, že se jejich vztah rozpadl? _____ Když přijde čas vypovídat se z erotických výstřelků, pokouší se Noé poprvé v životě o filosofické dialogy. Je udivující, jak banální moudra postavy pronáší. Progresivní auteur Noé se jako scenárista ukazuje dost neschopný. _____ Temnota 3D obrazu neprospívá, Noé si ale dokáže pohrát s hloubkou ostrosti a ve dvou třech záběrech rozesměje dětinskostí ukázaných oplzlostí. Ani touto snahou se Love nestává experimentálním filmem roku. Pověst ho předchází, až na zobrazení intimit je vlastně konzervativní, ať už formálně (zejména v porovnání s Vejdi do prázdna), nebo myšlenkově. Že je láska nejkrásnější věcí a rozchody bolestivé, je zpráva, jakou nás kinematografie krmí odnepaměti, a Noé k ní moc nepřidává. (04.10.2015)

Pseudo-art v krystalické podobě posouvající hranici až k pornografii. Kdepak pane Noé je to druhé setkání a zatím jste mě vůbec nepřesvědčil o svých kvalitách, které by měli z vašich filmů prohlubovat prožitek. Zatím jsem měl jen možnost spatřit ono vyprázdněné NIC a v případě Love to platí dvojnásob. Příběh sice líčí tragický osud jednoho amerického floutka a jeho dvou "bičíš", propletené vztahy, životní rozhodování a odráží vnitřní pocity svých protagonistů. Ale stále z toho dýchá tak povrchní zpracování nevyjadřujíc jedinnou kloudnou myšlenku, sdělení či podstatu dění událostí. Do toho různé hrátky se stříhem, poblikávání obrazu a snaha imaginaci postrčit do hlubší roviny, ale v mých ústech zůstává akorát tak pachuť prvoplánovosti a jako třešnička na dortu ještě řádná nuda k tomu. Nenašel jsem zde moment hodný obdivu. (16.11.2015)

Polygon movie. (16.07.2015)

Láska je (a to zcela bez pochyby) úplně tím posledním filmem, na který byste se chtěli koukat po boku obou svých rodičů. Důkazem budiž hned první záběr a scéna s odhaleným pinďourem a svatyní obou hlavních představitelů, ve které je víc akce než ve všech dílech "geniální" trilogie Fifty Shades dohromady. Gaspar Noé se tentokrát nesnaží šokovat skrze násilí či drogy, spíše se pokouší o co nejnaturalističtější ztvárnění tělesné lásky mezi mladým Amíkem a sympatickou Francouzskou, které si dává záležet na pomalém tempu a melancholické atmosféře. Ta ovšem funguje jen občas. Utahanost je totiž největším zádrhelem celého snímku. On si teda Noé obecně dává se svými filmy dost načas, ovšem nutno říct, že díky skvělému stylu vyprávění a dobré atmosféře mu to často vychází, ale oproti jeho předchozím snímkům tu těch hluchých míst bylo o něco více. Pro snímek celkově to ale není nic zničujícího, stále to je velice podmanivá podívaná, která vám velice výstižně odprezentuje sexuální vztah mezi dvěma zamilovanými lidmi. A tím výstižně opravdu myslím to, že uvidíte všechno. Je to v podstatě jako kdybyste si pustili nějaký péčko, akorát s určitou charakteristickou filmovou osou a ne příliš veselým příběhem. Před herci smekám. Kdybych byl začínajícím hercem a při mém prvním filmu a scéně by mi režisér řekl, abych si sundal kalhoty a trenky, protože chce v detailu natočit mé přirození, asi bych to zabalil. Lepší 3* (19.03.2019)