Černý talár pro vraha

Má-li spravedlnost zavázané oči, pak není divu, že talár spravedlivých oblékají vrazi, nevinným je odměnou rendez-vous s katem a systém se z úctyhodného ochránce mění v prodejnou ženštinu, jež chrání toho, kdo dá nejvíc. Giovannimu stály u kolébky sudičky jménem Beznaděj, Bezvýchodnost a Bezmoc a on do nás jejich odkaz pere bez lítosti a milosrdenství. A svůj díl děsu a rozčarování obdrží každý, kdo zjistí, že systém je snadno podplatitelná hydra, jejíchž tisíc hlav vás bez váhání připraví o tu vaši, jakmile o tom jedovatém plazovi nejste ochotní tvrdit, že je to vznešený a ušlechtilý lev. Konečně kdo by to měl zprostředkovat přesvědčivěji než Giovanni, kterému svého času dýchala gilotina na krk osobně. (21.10.2007)

Řeč Annie Girardot před soudním tribunálem byla velmi působivá. Takový monolog jsem hodně dlouho neslyšela. Její advokátka se pustila na pěkně tenký led. Akorát jsem se divila, že nezabili i jí. Samozřejmě bych jí to v žádném případě nepřála. Když se to vezme kolem a kolem, tak tenhle příběh je stále aktuální. Úplně postačí se podívat na to, co se kolem nás dělo a děje. Dabing opět neměl nejmenší chybičku. (23.10.2012)

Bolo celkom príjemné obnoviť si spomienky na kriminálku spred štyridsiatich rokov. A súčasne nepríjemné potvrdiť si, že už vtedy bolo prerastanie prokuratúry, súdov a polície s organizovaným zločinom v kurze a ostalo také dodnes. Menia sa iba kulisy a striedajú účinkujúci. Priznám sa, že som o José Giovannim nič nevedel, aj keď mal prsty v Dobrodruhoch aj Dvoch mužoch v meste. Ani tento film napriek nejakým nedostatkom, stratám tempa a miernemu zostarnutiu nezaostáva za oboma menovanými. Nie je to len zásluha hereckého tria a dobrej hudby. José Giovanni zažil políciu a väzenie zblízka, takže jeho pohľad na dianie je uveriteľný. A ak by sa dalo, pol hviezdičky by som venoval Věre Galatíkovej, bez ktorej hlasu si Annie Girardot ani neviem predstaviť. (23.06.2018)

Klasické drama o tradičním tématu vzájemného prorůstání organizovaného zločinu a veřejné správy i praktické politiky se v mnoha ohledech příliš neliší od té části současné ruské filmové produkce, která se zabývá ztvárňovaním po desetiletí tajené odvrácené tváře někdejší sovětské společnosti. Tradičně dobré historické výkony, značně nadrutinní režie i scénář a nosné téma - musím souhlasit - povyšují film jak nad standard jeho přímo i nepřímo deklarovaného žánrového zařazení, tak nad průměr tehdejší produkce. Lehké to zkrátka nemá nikdo: ani ti, kteří zákon "poctivě" porušují, ani ti, kteří se živí tím, že zodpovídají za veřejný pořádek a eliminaci zločinu ve všech jeho formách. (01.03.2008)

Výborně promyšlená zápletka dobře natočeného filmu. Úplatní policisté a zkorumpovaná spravedlnost si nebere servítky před ničím, samozřejmě najít nějaký důkaz je nadmíru těžké, tak lze charakterizovat děj filmu, který je motivován reálnou událostí. Zajisté děj neupoutá pouze svým námětem, ale i věrohodností skvělých hereckých interpretů. Claude Brasseura téměř jako vždy ztělesňuje sympaťáka. Annie Girardot v právnických službách, která se ocitá v pravý čas na pravých místech. A charismatický Bruno Cremer. Tím chci říci, že toto trojhvězdí se filmu velmi vyplatilo. Jenom, jako zajímavost ještě dodám, že já jsem na začátku filmu viděl gilotinu a nikoli elektrické křeslo, když utíkal Simon Risler z popraviště, kde vzal oficiální text distributora elektrické křeslo ve Francii, to tedy netuším? (25.09.2011)