Tři generace

Není to ani týden, co jsem Elle Fanning obdivoval v roli modelky na premiéře filmu Neon Demon, a už vstupuje do kin další film, v němž znovu herecky exceluje, tentokrát v zrzavé paruce v roli transsexuálního teenagera. Pravdou ovšem je, že ji zde přece jenom trochu zastiňují její starší herecké protějšky, Naomi Watts a Susan Sarandon (čtvrtá ženská postava v podání Lindy Emond je zde spíše do počtu a její význam není příliš velký). Film je to dost ukecaný, dialogy jsou ale napsány dobře a film si udržuje svoji dynamiku. Na můj vkus mi sice přišel trochu moc melodramatický a místy se mi tam vkrádala nuda, ale to bude asi tím, že nejsem vyloženě cílovka (kterou jsou hlavně ženy a pochopitelně lidi se zájmem o filmy s LGBT tematikou). Dojemný závěr nakonec vytáhl můj výsledný dojem z filmu nahoru - podruhé bych to už určitě vidět nemusel, ale prostě si myslím, že je to pěkný film o důležitosti rodiny, který by se mohl moha lidem líbit - mj. i díky spoustě vtipných dialogů a skvěle zvoleným newyorským lokacím. (27.09.2016)

Téma, které tenhle snímek řeší je podle mě hodně silné a ne zas tak často zpracovávané a proto jsem se na film hodně těšila. Teď jsem z toho tak nějak celkově spíš lehce rozpačitá. Líbila se mi kamera a záběry několika scén (papír na zadním sedadle auta, jízda na skateu) záběry na detaily, nebo ruční kamera, což dělalo pro mě ten film takovým syrovějším, autentičnějším. Problém nastává tak nějak ve chvíli, kdy se tvůrci snažili do filmu nacpat všechno, všechno možné i nemožné (s trochou nadsázky) co může být za možné sexuální orientace a řekněme typy mezilidských vztahů- tedy spíše přístupy ke vztahům. Je to totiž trochu moc. Většina postav mi přijde opravdu na zabití a film se čím dál tím víc vleče a vleče. Elle byla ale skvělá! Za mě to je někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. (29.06.2017)

Kromě toho, co bylo zmíněno, se mi zdá obzvlášť chytré, že se na celý problém díváme z takové "mámovské" perspektivy. Potom je to totiž univerzálnejší příběh, odpolitizovaný, kdy matka chce něco umožnit nebo pomoct svému dítěti. Což je pro film lepší, nezestárne až tak rychle. ...Všechny problémy nejde hodit na absenci otce. Je to spíš naopak, pro Raye zásadní problém - ve schválení hormonální terapie, je vlastně podružný naproti tomu, že díky němu se matka vrací k těm opravdovým problémúm. Opuštené děti, jejich matky se svojí samotou a velkou odpovědností. Z náhledu do téhle Tíhy z filmu něco srší. (Agitky, neagitky, když začne ideologie některé strany mluvit do intimních věcí, tam začíná ta pravá manipulace. A že gender a sexualita byli od věkú Věc politická.) /Za mě jsou na facku všechny ty mužské postavy. Principiálne, proto jak jsou vsazeny do situace. ...Pseudohumor a jakože chytré dialogovky mezi ženskými postavami neohromí, ale chlápci napsaní jako ignorant a ne moc empatičtí divnolidi, co se po letech vrací, protože jim situace stejně rozvířila rodinný práh... Na-přes-držku, mějte rozum v realtime, hoši.../ (07.12.2017)

Otravná hudba. Komické momenty nadbytečné. Kinematograficky nuda. Ale "psychologicky", nebo dokonce až sociologicky podle mě dost přesné. (spoiler) Ta / ten Ray je nakonec nejsympatičtější postava (pokud nepočítám otce), protože má jako puberťák aspoň trochu výmluvu pro svoje hystericky sebestředné chování. Film skoro působí tak (i když hudba jde úplně proti tomu), že Ramoniny / Rayovy problémy s identitou vznikly právě kvůli nepřítomnosti otce. Možná to tak tvůrci i mysleli, ale dnes samozřejmě není korektní to vyjevit příliš přímo. Film se tak každopádně číst dá a moment u zrcadla v poslední scéně vypadá skoro jako znovuobjevení ženskosti. (29.11.2016)

Nemůžu si pomoct, ale snímek "Tři generace" je pro mě koncertem tří skvělý hereček tří generací, kdy jsou to ony, kdo zde funguje skutečně skvěle. Téma není vůbec špatné, ale nakonec nevede k ničemu překvapivému, co by mělo diváka skutečně zaujmout do konce. Za herecké mistrovství paráda, za děj samotný spíše zklamání. (09.02.2017)