Depeche Mode: Live in Berlin
VOD (1)
Obsahy(3)
Záznam koncertu jednoho z nejúspěšnějších turné odehraného pro 2,5 milionu fanoušků ve 32 zemích světa, zvěčněné tím nejžádanějším režisérem Antonem Corbijnem. (Atlantis Entertainment)
Recenze (19)
Anton Corbijn v jednom rozhovore tvrdil, že vo filme je málo pohľadov do publika, aby si divák užil koncert z pohľadu návštevníka. Našťastie to nie je pravda a tá druhá poznámka je blbosť, pretože to by musel byť celý koncert snímaný jednou kamerou. Ďalej tvrdil, že prestrihy do publika sú iba v prípade piesní, kde kapela spolupracuje s návštevníkmi, lenže to je v každej piesni. Setlist je fajn, veľa prekvapení neponúka, ale predsa sa len nejaké nájdu. Všetci vieme, že najväčšie hity nesmú chýbať. Škoda len, že sa zase jedná o nahrávku z haly, keď už prvá časť turné bola štadiónová, taký záznam z olympijského štadióna v Berlíne by bol monstróznejší. Ale zase lepšie, ako ho nahrávať z polorozpadnutých Pasienkov. ()
Parádní zvuk a kamera. První půl hodina vlažná, zřejmě nové písně, za to zbývající hodina a půl samé staré pecky. ()
Co k to mu dodat? Vynikající vystoupení, kde je vidět, kolik energie můj oblíbenec David společně s Gorem vyprodukovali. Nádhera. Enjoy the Silence předvedeno na mistrovské úrovni, ve vynikajícím a lepším kabátu. Záznam songu zde: https://www.youtube.com/watch?v=-_3dc6X-Iwo ()
100% Kino. Hukot nesmírných kvalit. Radost pohledět a ještě raději vyslechnout. ()
Nejsem velký fanda Depešáků, ale líbí se mi a koncert je super. Pro mne nejlepší album Delta Machine, díky jemuž jsem je znovu objevil a začal poslouchat. ()
Delta Machine je pro mnoho depešáků nejlepší album od SOFADu. Navíc songy z něj zní naživo opravdu skvěle. Už jen otvírák Welcome to My World, dokázal milovníky syntetizátorů dostat do varu. Co je ale podstatnější...Gahanův hlas je tady v nejlepší kondici za mnoho let. DM působí kompaktně...samozřejmě v rámci vystoupení jsou to pořád solitéři a veškerou pozornost na sebe strhává frontman skupiny. Z jeho vystoupení cítíte živelnou radost, která je ale namixována soustředěným výkonem, když se pouští do těžších pasáží. A dává je levou zadní. V Praze zněl naživo úplně stejně, jako na CD. Berlín je synthcentrum Evropy, přesto se mi záznam koncertu nezdá výjimečnější, než jinde. Vlastně to na mě působilo trochu nudně. Corbijn se s designem moc nevytáhl a i když vím, že to DM neudělá, myslím si, že by jim změna, která by jejich živáky zatraktivnila, jen prospěla. Nicméně v hlavní roli je tady DM a jejich výborná deska. A oboje šlapalo jak má. ()
Včera dávala stanice ZDF kultur. ()
Koncertní záznam jak má být! Depešáci v Berlíně jsou o něco lepší než v Barceloně, kde se režisér zaměřoval na zbytečné detaily, jako jsou Gahanovy boty a podobně, a mnohem lepší než záznam z Milana, který doplatil na přílišnou kreativitu režiséra. Depeche Mode předvedli, jak u nich bývá dobrým zvykem, výborný výkon. Jen jsem si všiml, že různé klepy o rotržce mezi Davidem Gahanem a Andrewem Fletcherem se asi budou zakládat na pravdě, ti dva se v závěru, pokud jsem se dobře díval, ani neobjali a Gahan Fletcherovo jméno během celého koncertu jedinkrát nevyslovil. Ale to mi zase tak nevadí, jen doufám, že to nepovede k nějaké hlubší krizi uvnitř kapely. David Gahan tu opět potvrzuje, že je nejen skvělý zpěvák, ale baví také svými psími kusy publikum. Proti setlistu také nelze nic mít, jsem rád, že na záznamu zazní celkem sedm kousků z jejich posledního studiového počinu, který ve všech ohledech předčí Sounds of the Universe. Ještě bych zmínil skvělé projekce - ty jsou tak jako celý záznam z dílny Antona Corbijna. Projekce k Halo je přímo magická. 100% ()
Nejsem fanoušek této skupiny, ale v kině na velkém plátně to byl zážitek. Skvělý zvuk a obraz. ()
Dvorní režisér DM Anton Corbijn zachytil na podzim 2013 kapelu v nejlepší možné formě. Od počátku osmdesátých let urazili pořádný kus cesty, což asi nejlépe vystihne porovnání současného špičkového bubeníka se zvukem elekrických "bicích" z prvních alb. Původně jedna z nejvíc New Wave kapel se od začátku osmdesátek do dneška přerodila ze soundu syntetických kláves do temnějšího kytarového stylu, což mě baví. Prvky Glam rocku přetrvaly, ale co :-) ... Na velkém plátně s Dolby zvukem - paráda. ()
David Gahan je Bůh, je to tak a né jinak! ()
Ač jsem DM nikdy moc neposlouchal, některé písničky se mě vždy líbily. Moje manželka ale DM miluje, tak jsem navrhl tuto projekci. A musím říct, bomba..... Skvěle natočený, úžasná atmosféra a nasazení celé kapely ( hlavně Davida ) nevídané. ()
Toto fakt nie, Gore a Fletch mi pripomínajú koncerty Elánu v šesťdesiatke. Dave je zdémonizovaný a vyprchaný, vlní sa ako had a furt tie isté gestá - už to nie sú tí mladí chlapci udávajúci trend do roku 1990. Zmazal som to na piesni Walking in my shoes, lebo VLC mi neumožnil skipovať BR. ()
Koncert Depeche Mode patří k těm světovým hudebním událostem, které nikdy nezklamou. Jeho alfou i omegou je poctivá hudba, kterou produkují ve spolupráci s velkými individualitami. Skvělé muzikantské výkony a práce Antona Corbijna. ()
Oficiální audio záznam je naprosto dokonalý, velmi často se k němu vracím, hlavně ve sluchátkách. Video už je jen pomyslná třešnička na dortu. ()
Těžko si představit depešáckej sound bez vlivu německý metropole. Anton Corbijn si toho byl vědom a připravil parádní koncertní záznam, který je proložen rozhovory s členy depešácké crew, fanoušky ale i nahodilými občany Berlína. Toto je zobrazeno v typicky corbijnovské černobílé vizáži. Koncertní skladby mají rovněž opět vychytanou vizualizaci, která jenom umocňuje feeling z muziky téhle legendy. Z celého tracklistu mě nejvíc nadchla skladba Halo (nyní v úpravě od Goldfrapp), kde hlavní protagonistka doprovodné vizualizace prochází koncertním kotlem. Dále pak klasická Black Celebration, kde se za zvuku syntenzátoru světelné rampy pomalu spouští nad hlavy kapely a vy máte pocit, že jste právě přistáli na planetě Depeche Mode. Další zajímavou vizualizaci má další klasika Enjoy The Silence, u které vždy Corbijn zvolí jiné téma a přesto vychytané a také Gahanova chlouba Should Be Higher. Zajimavý okamžik nastane při Pain That I'm Used To, kde se klávesák Peter Gordeno chopí baskytary. Škoda, že se k tomuhle kroku neodhodlal Fletch, určitě by tim umlčel všechny pochybovače o své (ne)muzikálnosti. Co by na to asi říkal Alan Wilder :-)? Překvapením rovněž bylo Martovo akustické okénko, kde se rozhodl pro skladbu But Not Tonight, která se rázem proměnila z diskotékové vypalovačky v nádhernou baladu. U Personal Jesus zase DM hezky provokativně natahují úvod a to jen potvrzuje to, jak si celou show hodně užívaj. Na koncertech jsem byl u vytržení, když začali hrát mou oblíbenou Barrel Of a Gun, tato pecka se ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu na záznamu neobjeví a to je velká škoda, jelikož ji naživo na standartní šňůře prakticky nikdy nehráli. Rovněž trochu zamrzní i absence posledního alba Sounds Of The Universe, ze kterého bych uvítal alespoň nářezovku Wrong. Samozřejmě tu nesmí chybět klasiky Walking In My Shoes, I Feel You, Clarkovská Just Can´t Get Enough a samozřejmě hymnická Never Let Me Down Again (profláklé mávání rukou nelze ignorovat ani když sedíte v obýváku na gauči). Celkově se tedy jedná o další corbijnovsky depešáckou podívanou, kterou nemůže žádný oddaný černooděnec ignorovat. ()
Bohužial vydané iba na DVD,ale aj tak super.Strih Anton Corbijn,čo viac si želať.Po zvukovej stránke je to urobené vynikajúco ()
Pro mě koncert znamenal 130 minut krystalického, ničím nezkaleného štěstí. Pokud by ihned poté následovala moje poprava, asi bych ani vzhledem k dlouho přetrvávajícímu rauši neprotestovala... ()
DM v plné parádě a skvělá atmosféra!! ()