poster

Svět, maso a ďábel (neoficiální název)

  • USA

    The World, the Flesh and the Devil

Sci-Fi

USA, 1959, 95 min

Předloha:

Ferdinand Reyher (povídka)

Scénář:

Ranald MacDougall

Střih:

Harold F. Kress

Scénografie:

William A. Horning, Henry Grace (set dekoratér)

Kostýmy:

Kitty Mager
(další profese)
  • kaylin
    ****

    Trochu se to ve mně pere, protože na jednu stranu jsem rád, že jsem na snímek narazil, mám hrozně rád poslední muže/ženy na zemi, ale na druhou stranu mi trochu vadí, jak se tohle vyvinulo. Je to snímek s poselstvím, ale vlastně je to i vztahové drama o milostném trojúhelníku bez intimností. Ale jo, za mě pořád dobré.(3.1.2017)

  • Oktavianus
    **

    Bohužel dost slabé. Začátek je řádně postapokalyptický a nedivím se horníkovi, že byl krapet vyjukanej, když se prokutá ven z dolu a zjistí, že nikde nikdo, právě několik následujících minut o jeho vyrovnávání se s novou situací a dělání blbostí třeba s figurínami, aby se nezbláznil, je z filmu úplně nejlepší. Jenže potom do hry vstoupí žena a po další chvíli i další muž. A to už je jen o vztazích mezi nimi, takže zbytečně dlouhý snímek působí jako mizerné melodrama, kde je vlastně úplně jedno, že se odehrává v ulicích liduprázdného New Yorku po katastrofě. Kdyby se na konci alespoň vzájemně vyvraždili, byla by z toho skvělá obžaloba lidské rasy; ale hádejte, jak to skončí?(23.7.2014)

  • pepua
    **

    Je sakra škoda, kam se tvůrci filmu nakonec s námětem vydali. Na rok 1959 to sice ještě zdaleka není tak klišé téma jako v dnešní době, ale mám podezření, že jen o rok později si z tohoto filmu mohl vystřelit Roger Corman ve svém Last Woman on Earth.Dost mi vadilo, že druhá polovina filmu se zabývá pouze vztahy mezi přeživšími, nikdo se nezajímal o to, zda budou mít potraviny za několik let, což by podle mě vzhledem k tomu, že veškerý život minimálně z měst zmizel, měli. Přiznávám, že posledních dvacet minut jsem přetrpěl, jen abych věděl jak to dopadne.(12.3.2009)

  • p6qwre
    ***

    Škoda. První třetina je skvělá. Harry Belafonte velmi přesvědčivě zahrál osamoceného muže, možná posledního živého člověka, který se prochází liduprázdnými ulicemi Manhattanu a snaží se z toho nezbláznit. Některé scény dokonce byly inspirací i pro další filmy, např. Charton Heston si v The Omega Man (1971) také "vypůjčí" nové auto přímo z obchodu a projede s ním výlohou, také si do svého bytu nastěhuje figuríny z obchodu s oblečením, aby si s nimi mohl povídat. Druhá třetina je už úplně o něčem jiném, romance, ale také povedená, úsměv Inger Stevens je odzbrojující:). Ale ten závěr jsem už vůbec nepochopil. Kritika rasismu, předsudků, násilí: proč ne, ale scénáristovi se to nepodařilo do tohoto příběhu a hlavně pro tyto postavy napsat tak, aby to bylo věrohodné. A to spolu se závěrem, který prý režisér kvůli tlaku studia MGM změnil, a který je pro mne dost nelogický, celý film sráží dolů.(22.3.2008)

  • Anderton
    ****

    Pokiaľ sa dokážete odosobniť od takých logických nedostatkov, ako prečo dvaja muži v postapo svete chodia stále v oblekoch, alebo kde zmizli všetky mŕtvoly, tak sa môžete začať zamýšľať nad tým, aké témy tento film predostiera. Mňa zaujala jeho vyľudnená, takmer až hrôzostrašná atmosféra a naháňačka medzi prázdnymi mrakodrapmi, zaberanými z rôznych pohľadov kamery, je celkom fajnová záležitosť. Koniec som očakával iný, niečo ako od Shakespeara, ale aj tento má niečo do seba a záverečný titulok filmu dáva nový rozmer.(23.1.2017)

  • - Snímek byl volně inspirován románem M.P. Shiela "The Purple Cloud". (Hans.)