The World, the Flesh and the Devil
Režie:
Ranald MacDougallScénář:
Ranald MacDougallKamera:
Harold J. MarzoratiHudba:
Miklós RózsaObsahy(1)
Po sesuvu části dolu zůstane v podzemí uvězněn horník Ralph Buton (Harry Belafonte). Když se mu po pěti dnech podaří dostat se skrze zasypanou část dolu zpět na povrch, zjistí, že celé město je zcela opuštěno. Z novinových titulků se dozví, že po použití atomové zbraně se nad celou Zemí začaly objevovat mraky radioaktivního prachu, před kterými lidé hromadně utíkali z velkých měst. Nakonec ale nebylo kam utéci a pravděpodobně přežilo pouze pár šťastlivců. Ralph se vydá do New Yorku, ale najde zde pouze liduprázdné ulice. Je tohle opravdu konec světa? (p6qwre)
(více)Recenze (8)
Škoda. První třetina je skvělá. Harry Belafonte velmi přesvědčivě zahrál osamoceného muže, možná posledního živého člověka, který se prochází liduprázdnými ulicemi Manhattanu a snaží se z toho nezbláznit. Některé scény dokonce byly inspirací i pro další filmy, např. Charton Heston si v The Omega Man (1971) také "vypůjčí" nové auto přímo z obchodu a projede s ním výlohou, také si do svého bytu nastěhuje figuríny z obchodu s oblečením, aby si s nimi mohl povídat. Druhá třetina je už úplně o něčem jiném, romance, ale také povedená, úsměv Inger Stevens je odzbrojující:). Ale ten závěr jsem už vůbec nepochopil. Kritika rasismu, předsudků, násilí: proč ne, ale scénáristovi se to nepodařilo do tohoto příběhu a hlavně pro tyto postavy napsat tak, aby to bylo věrohodné. A to spolu se závěrem, který prý režisér kvůli tlaku studia MGM změnil, a který je pro mne dost nelogický, celý film sráží dolů. ()
Bohužel dost slabé. Začátek je řádně postapokalyptický a nedivím se horníkovi, že byl krapet vyjukanej, když se prokutá ven z dolu a zjistí, že nikde nikdo, právě několik následujících minut o jeho vyrovnávání se s novou situací a dělání blbostí třeba s figurínami, aby se nezbláznil, je z filmu úplně nejlepší. Jenže potom do hry vstoupí žena a po další chvíli i další muž. A to už je jen o vztazích mezi nimi, takže zbytečně dlouhý snímek působí jako mizerné melodrama, kde je vlastně úplně jedno, že se odehrává v ulicích liduprázdného New Yorku po katastrofě. Kdyby se na konci alespoň vzájemně vyvraždili, byla by z toho skvělá obžaloba lidské rasy; ale hádejte, jak to skončí? ()
Je sakra škoda, kam se tvůrci filmu nakonec s námětem vydali. Na rok 1959 to sice ještě zdaleka není tak klišé téma jako v dnešní době, ale mám podezření, že jen o rok později si z tohoto filmu mohl vystřelit Roger Corman ve svém Last Woman on Earth.Dost mi vadilo, že druhá polovina filmu se zabývá pouze vztahy mezi přeživšími, nikdo se nezajímal o to, zda budou mít potraviny za několik let, což by podle mě vzhledem k tomu, že veškerý život minimálně z měst zmizel, měli. Přiznávám, že posledních dvacet minut jsem přetrpěl, jen abych věděl jak to dopadne. ()
Trochu se to ve mně pere, protože na jednu stranu jsem rád, že jsem na snímek narazil, mám hrozně rád poslední muže/ženy na zemi, ale na druhou stranu mi trochu vadí, jak se tohle vyvinulo. Je to snímek s poselstvím, ale vlastně je to i vztahové drama o milostném trojúhelníku bez intimností. Ale jo, za mě pořád dobré. ()
Predpokladám, že v skutočnosti by to nešlo takto po masle a tí dvaja nadržaní samci, by sa v sekunde kvôli rozkroku tej dámy vykántrili. Táka je podľa mňa matematická a hlavne od prírody daná istota. Film s touto témou nepracuje podľa logiky, ale podľa etického hollywoodskeho kódexu. Zabudlo sa však na to, že to mohol byť aspoň dobrodružný snímok a nie telenovela. ()
Zajímavosti (1)
- Snímek byl volně inspirován románem M.P. Shiela "The Purple Cloud". (Hans.)
Reklama