Recenze (2)
Včera tomu bylo 108 let, co se v malé vesnici Pastviny pod Orlickými horami narodila Anna Bohuslava Tomanová. Po úrazu v útlém dětství postupně zcela ochrnula. Rodiče jí všěpovali lásku ke Kristu a Panně Marii, a tak Anička už od dětství přijímala své utrpení jako dobrovolnou oběť Kristu. Jako čtrnáctiletá se nabídla Bohu jako oběť za svého mladšího bratra Bernarda, který již jako dítě mluvil o tom, že se chce stát knězem. Bůh její oběť přijal. Bratr se uzdravil, dospěl a stal se knězem, zatímco Aniččino zdárné uzdravování skončilo a dívka byla od té doby definitivně upoutána na lůžko. V den jeho primice dostala Anička stigmata, která jí působila velké bolesti. I později na sebe často brala nemoci a utrpení druhých. Řekla: „Obětuji své utrpení za čisté, svaté kněžství a celý český národ, a potom za to, aby v neděli nehučely továrny, aby lidé místo kombajnů a traktorů v neděli měli v rukou sv. růženec a aby našim dětem nebylo bráno náboženství.“ Obětovala sama sebe za Církev, kněze, mládež a národ. Je toho tolik, čemu se můžeme u Aničky Tomanové učit: odevzdanosti do Božích rukou, pokoře i lásce a úctě k Eucharistii. "Sama sebe nepovažovala za nic a nazývala se Chudobkou Ježíšovou. Vysvětlovala to tím, že obyčejné, nenápadné chudobky jsou tak bezvýznamné, že se po nich šlape. Její láska k Eucharistickému Ježíši byla jedinečná, nazývala ho Bílým Králem." Aničko Tomanová, oroduj za náš bezbožný národ a za naši svatou římskokatolickou církev a vyprošuj nám svaté kněze, které v této těžké době tolik potřebujeme! - - - Tento neobyčejný dokumentární film můžeme shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=Yl9jaqbvLAU (1) ()
Možná jeden z vrcholů českého dokumentu s uvážlivými prostřihy, lahodným zpěvavým hlasem hlavního vypráveče a opravdu jemným vtipem (chlazení auta po cestě). Selhání při identifikaci Aniččiny poslele je ovšem neomluvitelné. ()