The Day the Earth Caught Fire
Režie:
Val GuestKamera:
Harry WaxmanHudba:
Stanley BlackHrají:
Janet Munro, Leo McKern, Edward Judd, Michael Goodliffe, Reginald Beckwith, Renée Asherson, Austin Trevor, Edward Underdown, Michael Caine, Robin Hawdon (více)Obsahy(2)
USA a Sovětský svaz nevědomky na zkoušku odpálí jaderné zbraně ve stejnou dobu a vědci musí rychle zachránit Zemi před drtivou katastrofou. (Netflix)
Recenze (36)
Plakátové info: NEUVĚŘITELNÉ SE STÁVÁ SKUTEČNÝM!!! NEMOŽNÉ SE STÁVÁ FAKTEM!!! TO, ČEMU SE TĚŽKO VĚŘÍ, SE STÁVÁ PRAVDOU!!! ___ Vůbec se nedivím ceně BAFTA za nejlepší scénář, protože tohle katastrofické sci-fi je úplně někde jinde, než žánrově spřízněné snímky té doby. Synopse je taková, že následkem masivních testů atomových zbraní jak rusáků, tak američanů se změní zemská osa Země a klimatické pohromy po celém světě jsou tragickým následkem. Ten nápad zní sice uhozeně, ale je to podáno skvěle, ve zcela vážném a realistickém podání, přitom to nepůsobí trapně a ten vážný tón je vyrovnáván příjemně netuctovou milostnou linkou dvou hlavních postav, kde se to hemží ostrými sarkastickými dialogy jedna báseň. Skrze optiku novinářů tištěného plátku je pak nahlíženo na celý příběh. Aby režisér Val Guest (šikula již od Quatermassu) navodil tu nejvěrnější atmosféru, nechal točit přímo v prostorách redakce Daily Express a jejich šéfredaktor si dokonce zahrál sám sebe. Zpočátku se možná nebudete chytat v té rychlopalbě dialogů a popichování novinářů, ale všechno to jsou výborní herci (což u nízkorozpočtových sci-fi snímků té doby nebylo úplně standartem) a je radost to sledovat a poslouchat. Po půlhodině pak přijdou ke slovu i triky - neohlášené a nečekané zatmění Měsíce, mlha nad Londýnem jako následek přehřívání oceánu, vysoušení Temže, prudké a ničivé vichřice v ulicích Londýna, a tím absolutním razítkem mé spokojenosti byla uvěřitelná ukázka chování lidí v extrémních podmínkách – sociální nepokoje, fronty na společné sprchy v Hyde Parku, lidé kupující vodu na černém trhu a ke konci, když už se má blížit konečná planetární zkáza, i anarchie ozbrojených občanů, dělajících bordel, kteří tvářím v tvář armageddonu už nemají co ztratit a tak si užívají, byť i kvůli tomu někdo násilně zahyne. Do trikových záběrů, jejichž „uvěřitelnost“ je prostě dána nižším rozpočtem, jsou integrálně nastříhány záběry skutečných pohrom, ale díky šikovnému střihu vám přijde, že tu prostě skvěle zapadnou a že sem patří. Prostě a jasně skvělé sci-fi, kde jsem uvažoval i o pětihvězdě (kterými teda dost šetřím). Jo, a díky za otevřený konec. ()
Proč to bylo tak přehnaně ukecaný? Hubou tu melou všichni pořád, připadal jsem si jak při sledování screwball komedie Howarda Hawkse. Nebýt tohoto místy otravného elementu, byla by spokojenost vyšší. Ale z hlavy si nevzpomínám na takhle starý apokalyptický film stejné působivosti, určitě doporučuji, místy mě chytala opravdová úzkost. ()
Začátek sice nevypadá špatně, ale střihem se děj vrátí do minulosti a začíná nuda. V podstatě jsem asi po půl hodině film odepsal a zbytek jsem chtěl jen tak prolítnout, jestli se něco nezačne dít. Překvapivě to ke konci zase začalo vypadat celkem slibně, takže jsem zase vrátil cca do 30. minuty a odhodlal jsem se, že to zkouknu celý. Přežil jsem teda dalších cca 45 minut nudnýho blábolení v kanceláři, blábolení na kolotoči, blábolení na ulici nebo blábolení v jakýkoli jiný lokalitě, který občas přerušily záběry z úplně jinejch filmů (např. požáry) a jedna krátká bouře, která zničila pár modelů lodiček a převrátila model autobusu. Až potom se začalo odehrávat něco zajímavýho. Těch posledních cca 20 minut neni špatnejch, ale celej film to prostě nezachrání... ()
Úplně jiná liga proti béčkovým scifi katastrofickým jednohubkám. Hlavní ingrediencí jsou velice dobří herci. Mají dobře napsané postavy, i když hloubky jejich charakterů se dostáhne tím, že na vás chrlí a chrlí informace, repliky a dvojsmysly zhruba dvojnásobnou kadencí, než mluví normální lidé, a klapačky se jim nezastaví. Na začátku mně to vadilo, na konci naopak, byl jsem rád za životné postavy, i vedlejší. Na začátku dostaneme ochutnávku vrcholící katastrofy, načež se vrátíme tři měsíce zpět, kdy vše začalo (i sbližování hlavní dvojky). A pozvolné rozehrávání dramatu, změny v přírodě i lidech, výborné. Mimochodem, existuje film Meltdown (který český distributor dokonale doprasil názvem Solární armagedon), který máme v naší domácnosti za etalon debilního filmu, tedy srovnáváme, jak hluboko lze klesnout. Jedná se o remake tohoto filmu, myšlenkově i rozpočtově setinový. Znovu a znovu nechápu, jak takovýhle skvost dokázal někdo po 45 letech zprasit tak děsivě, a říkám si, že to je asi známkou opravdu se blížícího konce světa. ()
Apokalypsa očima novinářů - nevím, jestli to někoho napadlo dříve, ale nápad je to každopádně výborný. Den, kdy Země vzplanula pak je bez přehánění katastrofické sci-fi přímo emmerichovského stylu. Na jednu stranu tu máme samozřejmě zcela bláhovou situaci, do níž se svět dostal (tentokrát jadernými výbuchy, poněvadž studená válka byla zrovna v "nejlepším") a která teď způsobuje leccos od vedra a zimy po hustou mlhu, požáry a povodně (zkrátka jako ve Dni poté či 2012). Ovšem na stranu druhou tady jsou také velmi dobří herci v rolích zcela obyčejných lidí, žádných superhrdinů, kteří vše sledují v jednom městě. Samozřejmě protože jsme ve Velké Británii, nechybí ani humor, jsou tu slušné triky kombinované s opravdovými záběry řádících živlů, je tu naléhavá tísnivá atmosféra, působivý úvod a úžasný závěr. A abych nezapomněl, na několik vteřin se mihne i Michael Caine. Čtyři a půl.___P.S. Je to na YouTube. ()
Přesah to má určitě, ale na mě hrozně moc ukecaný. Možná někdy ještě zopakuji a přehodnotím.65% ()
Pohlad na koniec sveta z pohladu novinarov nie je az tak strhujuci ako by mohol byt (ale na vine je mozno aj to, ze som to pozeral iba s eng titulkami a nie uplne vzdy vsetkemu rozumel). Ma to vsak svoje paradne momenty a v ramci dobovej zanrovej konfekcie je to silny nadpriemer. Plus vynikajuci zaver. 7/10 ()
Den, kdy Země vzplanula je parádní katastrofický snímek, jenž je vyprávěn úsporně, avšak efektivně prostřednictvím skupiny novinářů, kteří se snaží přijít na kloub razantním změnám klimatu, jež znenadání ve velké intenzitě zasáhly zemi. Mrazivý film to musel být tehdy a neméně mrazivý je i dnes. Jde o velmi působivé varovné sci-fi z Velké Británie, které svým vyobrazením děsivých změn působí v dnešních reáliích skoro více relevantní než před 60 lety - jen ten původce problému se během let přetransformoval v něco jiného. ()
Nedlouho po dvou světových válkách se planeta opět blížila k zániku kvůli přebujelému egu vůdců na obou stranách Pacifiku. Na možnou tragédii reagovalo mnoho umělců osobitým protiválečným zvoláním. Val Guest je jedním z nich, ale rozhodně nezapadne v řadě. Jeho katastrofické sci-fi je nabušeno varováním, že jen člověk je schopen s radostí si podříznout větev, na níž sedí, ještě si přitom pohvizdovat a domýšlivě se vysmívat sousedovi, že spadne, dokud sám neucítí tvrdý pád na vlastní kůži. To vše optikou několika reportérů jedněch londýnských novin. Trikových sekvencí je naštěstí ve filmu málo, jsou jedinou pihou na kráse, protože skutečně nestojí za nic. Zbytek snímku je mírně filozofující palba výborných s britskou nadsázkou vedených dialogů. ()
„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][] Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan. ()
Britský katastrofický film založený na predpoklade, že súbežné výbuchy atómových bômb môžu spôsobiť vychýlenie zemskej osi. Podobných "vedeckých" informácií je vo filme neúrekom (baviť sa bude aj Emmerich), ale aspoň sa nimi môžete baviť pri nudnejších pasážach. Vtipné sú aj zadné projekcie Londýna, tvorcovia asi vážne nemali peniaze na rozdávanie. Ale určite poteší tá atmosféra strachu a zmaru, londýnska hmla dostáva po tomto filme nový rozmer a vyčíňanie prírody len umocňuje depresívne ladenie. No a snímka je najlepšia v samotnom závere, len nebudem prezrádzať prečo. ()
Apokalypto jak vystřižený, boj o moc a nadvládu a kam to došlo. Do kytek. ()
Měl jsem to štěstí vidět teď shodou okolností velmi brzy po sobě dva různé filmy z toho samého roku, přičemž oba s překlopením do sci-fi vize reflektovaly tehdejší hrozbu rozpoutání nukleární války počátkem 60. let, oba byly stylově, prostředím a atmosférou naprosto odlišné, ale oba mě dokázaly hodně zaujmout a nabídnout současně odlišný pohled na tu samou věc. Zatímco japonská Poslední válka se tomuto tématu věnovala od počátku, sledovala vzrůstající strach lidí z nové hrozby a rozehrála rovněž drama mezi postavy vědců a politiků, v tomto britském snímku šlo jen o jeden z mnoha motivů, stávající se klíčovým dlouhou dobu zejména pro novináře, ta tíseň k závěru byla však velmi podobná. Mám rád konverzační komedie s inteligentním humorem, stejně tak kvalitní sci-fi či politické thrillery, výrazně méně již romantické filmy, ale Valu Guestovi se podařilo stvořit film, ve kterém tato neotřelá žánrová směs působí v dobře namíchaném poměru a skvěle plyne bez vyvolání pocitu překombinovanosti. Snímek dokáže dlouhou dobu bavit a podmaňovat si diváka díky skvěle napsaným slovním přestřelkám a výborným hercům zejména v postavách novinářů v čele s Edwardem Juddem, a postupně ze zdánlivě oddechové roviny ve jménu humoru a romantiky (atmosférou mi občas Den, kdy Země vzplanula připomínala Wilderův Byt) přecházet stále hlouběji do závažného společenského problému. Rozhodně velká spokojenost, poslední dobou jsem zhlédl více britských žánrově spřízněných filmů ze 60. let, ale tento si mě získal z nich asi nejvíce... „Snažíme se přechytračit přírodu! Co všechno dokážeme rozštěpit?“ [90%] ()
Země dostala největší šťouchanec od doby ledový .. a my už len sledujeme pomaly prichádzajúcu katastrofu. Páčil sa mi vizuál filmu, ktorý miestami pôsobil skoro skutočne. Príbeh zaujme, tempo od začiatku do konca nepoľaví a romantická linka vôbec neotravuje. Z mojej strany spokojnosť. ()
Největší zklamání poslední doby. Přitom už samotný název a také prvních pár záběrů filmu mě zcela uchvátily. Bohužel kromě skvělého konce (posledních několik minut) se žádné dramatické sci-fi divák nedočká a je nucen sledovat rozvleklou ukecanou konverzaci několika novinářů londýnského plátku. Z celého filmu jsou tak opravdu zajímavé jen scény přes barevný filtr na začátku a konci, případně záběry začínající cisternami s vodou a vysychající Temží. Naprosto příšerná udrmolená angličtina. ()
Síce nie som (ú)plne stotožnený zrovna s tým, že by toto naprosto číročíre britské, katastrofické science-fiction s apokalyptickým nádychom, malo najskôr spadať do akýchsi, „béčkových vôd”, no je v ňom zahrnutých až toľko všelijakých vlastností, že som teda ani poriadne nevedel, komu alebo čomu, mám vlastne venovať náležitejšiu pozornosť? • Na tento britský titul: Deň, keď Zem vzplanula; nazerám predovšetkým skrz optikou ústredného protagonistu: Petra Stenninga; novinára z londýnskeho novinového denníku: DAILY EXPRESS, ktorý sa na začiatku nachádza vo vskutku ozaj nezávideniahodnej situácii; mimochodom ako aj mnohí ďalší obyvatelia nielen celého Londýna, aby sa tým pádom znovu vrátil o rovných 90 dní naspäť, keď nám v retrospektíve následne vyrozpráva, čo tomuto stavu totižto priamo predchádzalo, a čo už v tej dobe i pomaly signalizovalo, že skrátka asi nie je niečo v naprostom poriadku... • Áno, tentoraz vari na mysli teda nemám vôbec nič iné, ako testy: jadrových zbraní, ktoré sa konkrétne dvom svetovým mocnostiam [Sovietskemu zväzu & USA], vymkli až natoľko spod kontroly, že ich súčasne vykonané skúšky, jednak [1] spôsobili totálnu anomáliu v počasí, čo dokonca neskoršie prerastie až k samotnému odchýleniu obežnej dráhy Zeme, vďaka čomu sa ľudia ocitnú ešte vo väčších sračkách, ako pôvodne dúfali, čo môže napokon zvrátiť iba jeden možný AKT, ktorý buď rozhodne o záchrane pre civilizáciu ako takú, alebo jednoducho ju nasmeruje k totálnemu zániku? • A jednak [2] sa na túto problematiku pozerám i prostredníctvom optiky vyššie spomínaných novín, kde sa zainteresovaní novinári, mimoriadne angažujú v tejto danej veci, keď zapochodu tohto diania; zároveň vypäto pozorujem i bežný, a k tomu nadštandardným spôsobom prevedený: rušný chod novinovej redakcie, čo samo o sebe nie je málo, pretože rovnako nazerám i do exkluzívneho zákulisia: periodicky vychádzajúcej tlačoviny v podobe väčších listov s informáciami o politických, hospodárskych, kultúrnych, športových a pod. udalostiach, no tentokrát väčšinu z týchto odvetví, vytlačili na poslednú koľaj: prichádzajúce katastrofy, ktoré čoraz intenzívnejšie naberajú na sile. • A beztak [3] sa mi ešte črtala i romantická línia medzi Petrom a operátorkou telefónnej ústredne: Jeannie Craigovou v podaní britskej herečky Janet Munroovej = Instantný počin 3v1, ktorý asi nevedel, čím chcel byť viac? • Ako som už medzitým trochu na úvod naznačil, nie som presvedčený o tom, že by na mňa neustále dýchala akási: béčkovosť zo strany titulu ako celku, no miestami ju tam určite bolo strašne cítiť. ()
Zvláštní, jak je ten film dnes aktuální. Také netrvá dlouho, a to, co nám vědci, resp. "vědci", a politici tvrdili, jakože je čistočistá pravda, se tak po roce ukáže být vědomou a manipulativní lží. A jacísi dezoláti podle těch vědců a politiků jen mlží dezinformacemi - které se ukážou být nakonec pravdivé. A tak je tomu v tomto filmu. Zatloukat, zatloukat, i když už většině veřejnosti musí být jasné, že je vše poněkud jinak, ale přesto se stále najdou lidé, kteří to těm "vědcům" a politikům věří jako čistočistou pravdu. Ale k filmu. Líbí se mi jeho jednoduchý, přesto účinný styl. Stačí žlutá barva, mlha, vítr, záběr na požárníky, a jde z toho strach. Nejsou potřeba velké digitální efekty. V jednoduchosti je síla. Líbí se mi civilní pojetí filmu, záběry z ulic a koneckonců i realisticky pojatá práce novinářů (taky jsem v novinách dělal, ačkoliv ne v bulváru). Líbí se mi promyšlené charaktery postav a jejich interakce (zvlášť "taťka" je skvělý a krade si film pro sebe), úžasné jsou krátké scénky, kdy vydavatel jen sundá brýle, přejede si prsty nos a na chvíli se zahledí na Petea, a jde z toho mráz po zádech. Skvělá střihová skladba v některých částech, zvláště tam, kde film vypráví jen obrazem. A pak ten závěr se dvěma titulkami (také jsme mívali, zvlášť když se čekalo, už v 90. letech, že teď už Karel Gott musí zemřít). Vadila mi ale určitá utahanost některých scén (i přes břitké a dokonale napsané dialogy jak z Marlowea) a prostřední část s tím sbližováním se těch dvou. ()
Na svoju dobu veľmi vydarený príbeh o ničivých následkoch nukleárnych zbraní. Na rozdiel od iných katastrofických filmov, nevidíme tu samotné jadrové výbuchy, ani nesledujeme politikov a vedcov, ktorí sa snažia vyriešiť spôsobenú katastrofu, ale sledujeme redakciu jednych novín, ako postupne prichádzajú na to, čo sa vlastne deje. Je to zaujímavý nápad a funguje veľmi dobre, hlavne vďaka úžasným dialógom. Jedna hláška strieda druhú v neuveriteľne rýchlom tempe a perlí každá jedna postava. Trošku horšie je to s efektami, ale nad tým sa dá prižmúriť oko, lebo film má silnú tému, dobré tempo a sympatické postavy a nenudí ani na chvíľu. Inak, už som si myslel, že som Michaela Caina prehliadol, ale zhruba 10 minút pred koncom vďaka jeho nezameniteľnému hlasu som ho konečne spoznal, aj keď tvár mu príliš nevidno. ()
Chvíli mi trvalo, než jsem se naladila, měla jsem pocit, že je to příliš užvaněné a v pomalém tempu.. Jenže pak se to rozjelo, vtáhlo mě to a v závěru už jsem ani nedutala.. Příběh novinářů, kteří se snaží zjistit, proč jsou prudké výkyvy počasí a zda to má či nemá souvislost s výbuchy atomových bomb, je zajímavý, napínavý a i v tom hrozném vedru mrazivý svou nadčasovostí.. Herecký ansámbl sympatický, hezky napsaný scénář, nechybí ani suchý anglický humor, poněkud úsměvné triky samozřejmě odpouštím a k tomu už teď vím, jak vypadá londýnská mlha.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za tip.. ()
Vizuálne úchvatný, realistický, miestami až dokumentárne podaný katastrofický sci-fi, ktorý jednoznačne vybočuje z dovtedy zavedených pravidiel žánru. ()