Med v hlavě

Asi to nejlepší, co Til Schweiger se svým přístupem k filmu mohl natočit. Jeho způsob natáčení zdá se mi totiž poněkud nešťastný. Zběsilý střih nebo fakt, že ve filmu je kolikrát víc hudby, než děje, dělá jeho filmy natolik specifické, že se na ně chvílemi opravdu těžce kouká. Nechápu, že to lidem v Německu nevadí a on tak vesele točí svoje filmy dál. Med v hlavě má ale jednu obrovskou výhodu a tou je příběh. Ten je totiž vtipný, ale i smutný zároveň. Navíc se dotýká mnohých z nás a tak zachází za divákovu osobní rovinu. Najednou mi ta zběsilost ve střihu tolik nevadí. Obrovskou práci zde navíc předvedl Dieter Hallervorden, který tu svojí roli dědečka zahrál na výbornou. Jak říkám, nic lepšího Til ze sebe asi už nikdy nevymámí. Tohle sedlo jak prdel na hrnec. (29.03.2020)

Veľmi dojímavý príbeh na čele so sympatickým deduškom a krásnou krajinou v pozadí. Chcelo by to ale ubrať na trápnosti niektorých "vtipných" momentov a eliminovať sexuálne narážky, pretože ich tam bolo naozaj požehnane. Potom by to už posobilo dostojnejšie a privrela by som aj oči nad niekoľkými nereálnosťami. (12.02.2019)

S každým dalším filmem mám čím dál větší pocit, že Til vykrádá sám sebe. Jistě, dá se to nazvat autorským rukopisem, možná to opravdu autorský rukopis je. Til prostě odhanul, co jeho publiku sedí a dělá filmy podle stejné šablony. A tak nějak mu to vychází. Nejsou to artové filmy a není to úplná břečka. Tak něco mezi. Pobaví to, někdy dojme, občas to člověk snese i podruhé. Každý se musíme nějak živit, no ni?! (26.12.2017)

Jsem nucen konstatovat, že si pomalu, ale jistě začínám zvykat na Tilův režisérský rukopis. A to není zdaleka všechno. Já si dokonce zvykl i na jeho dceru, což je skoro na pováženou. V Kouhoutovi na vině mi doslova pila krev, tak jsem musel napsat do Německa, ať s ní doma udělají pořádek. A ejhle! Ono se to povedlo. V rámci svých možností předvádí slušný průměr, což ale nemůžu říct i všech. S čestnou výjimkou Dietera, který tomuhle dojemnému průběhu o stáří dává ten správný šmrnc. Až na ten hodně citový konec, který kupodivu působil i na mě. Buď už fakt stárnu, nebo je to tím, že se blíží vánoce. Kdo ví, já sám ani ne. Ale teď, kolik mám dát? Tak tři a půl, ať nežeru. (11.12.2015)

Nejde slovy popsat, jak moc mě ten film vzal. Vnučka byla úžasná, obdivovala jsem její statečnost odhodlání velkorysost a dobré srdce. Děda kterého potkala nemoc, si užíval chvíle se svojí vnučkou než si jí přestane pamatovat. Vnučka sním byla ve dne v noci, užívali si smáli se. No hodně silný příběh, ve kterém jsem nemohla udržet slzy. Fim byl doprovázen nádhernou hudbou, která ve mě vyvolávala emoce. Nemám slova. jen že to byl NÁDHERNÝ FILM. (18.02.2017)