Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Akijama Tokuzó je mladý muž žijící na venkově. Jednoho dne ochutná řízek a díky tomu se rozhodne, že se chce stát kuchařem specializovaným na západní jídlo. Nejprve se jde vzdělávat do Tokia, ale posléze odchází až do Paříže, aby se zde naučil pravému kulinářskému umění. Překoná diskriminaci a předsudky a stává se šéfkuchařem v hotelu Ritz. Ale touto metou to nekončí, protože po návratu do Japonska se stává kuchařem samotného císaře! (Zíza)

(více)

Recenze (6)

Zíza 

všechny recenze uživatele

Jen jedna věc se mi na seriálu nelíbila a to byly občas opravdu špatné přechody mezi jednotlivými scénami. Ale je to televizní tvorba, tak to promíjím a pálím hned 5*, aby se neřeklo. Prvotně se musím omluvit Sató Takeruovi, neboť jsem nevěřila, že by takový herecký koncert byl v jeho silách. Tak nějak pořád dostával role, ve kterých zase neměl prostor se moct předvést, ale tady… vážně postavou dýchal – stal se kuchařem, manželem, sobcem, blbečkem, otcem, … prostě vším, čím se stal Akijama Tokuzó; ten, jehož ztvárňoval. Ovšem mé srdce bušilo pro jinou postavu a to pro jeho ženu Tošiko, kterou zahrála Kuroki Haru a to opravdu výborně. Tošiko v jejím podání byla elegance sama, poslušná dcera, ale hlavně milující manželka – žena éry Meidži. Prostě musím pochválit celý herecký ansámbl (Suzuki Rjóhei jako starší bratr, který Tokuzóovi v podstatě umožní první vykročení směrem ke snu stát se kuchařem, Kobajaši Kaoru jako Tokuzóův první a doživotní mentor, Sugimoto Tetta jako Tokuzóův otec, po kterém jistě podědil výbušnou povahu a další), vybráno bylo opravdu dobře, ale prostě ti dva se mi - každý svým způsobem - zaryli do srdce. Za těch dvanáct dílů, co seriál má, si projdeme s Tokuzóem mnoho let a opravdu jsou chvíle, kdybych ho nejraději přetáhla přes koleno a naplácala mu na holou. Jenomže také ho vidíme dospívat a prát se se světem dospělých jako statečný muž. Celý život mu zůstane jedna vlastnost, ale čas a hlavně láska (k rodině i k zemi) ji obrousí. Přiznávám se bez mučení, že některé scény mě opravdu dojímaly a některé zase rozesmávaly. Opravdu seriál ze života/podle života. Je sice možné, že někomu nebude po chuti Tokuzó a jeho chování či vyjadřování ze začátku, možná to dokonce bude někdo brát za přehrávání, ale věřte mi, že takto se Japonci opravdu chovají. Jsou prostě trošku teatrálnější než my. V jiných věcech jsou zase uťáplejší. Ale to je debata na dlouho a rozhodně ne k tomuto seriálu. Nesmím opomenout pochválit kulisy a kostýmy – lze vidět, že si tvůrci dali záležet (například když Tokuzó poprvé přijde do Tokia, tak na třídě XY ještě nejezdí tramvaj, ale po pár letech ji tam přistaví apod.). také se mi moc líbily detaily typu – Tokuzóův starší a větší bratr říká svému mentorovi, že si Tokuzó půjčil jeho nejlepší oblek a vydal se na obhlídku restaurací. Když pak vidíme Tokuzóa, je vidno, že mu oblek nesedne a je mu opravdu větší, neb není jeho. Ve zkratce – byla to krásná podívaná a jako historický vhled do doby před válkou a těsně po ní určitě jako rozšiřující pohled doporučuji. Titulky. ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

Dokud seriál vypráví o cestě ke splnění vlastního snu, tak i přes mírnou míru afektovanosti ještě docela funguje. Sází sice na neustále opakování stejných postupů v různých situacích, ale je v tom vidět zápal pro věc a vývoj. Díky tomu, že dějově to má nějaký směr a tah, lze odpustit spoustu maličkostí.. Jakmile však dojde k nástupu na pozici císařova šéfkuchaře, dochází k odhalení velkých slabin v celkové struktuře. Zpočátku, kdy se Tokuzó začíná prát novou rolí, se ještě pracuje s repetičností, která už bohužel začíná být docela otravná, posléze se však do popředí dostává více téma (nejen rodinných) vazeb. Děj se snaží být serióznější, nakousává změny v postavení ženy ve společnosti (rozhovor Tošiko s dcerou ep11), důležitost jedince vs. důležitost celé společnost (ep10 – mimochodem nepříliš dobře vystavený konstrukt) a další důležitá témata. V tu chvíli se začíná ukazovat naprostá vyprázdněnost všech charakterů, které se za více než dvacet let děje nikam neposunuly a celou dobu se spíše než o svébytné postavy jedná o figurky s pár určujícími vlastnostmi. Třešničkou na dortu je pak chvíle, kdy dojde k (předpokládám) nejemotivnějšímu momentu série a přesně v tutéž chvíli jsou na obrazovce prezentována jména sponzorů, což (opět předpokládám) musí zkazit emocionální prožitek i citlivějším/empatičtějším jedincům než jsem já. Děj se dostává do podivně nikam směřující křeče s nádechem sebeparodičnosti. K dokonalosti celkového dojmu pak snad chyběla snad jen Francoise, která by zničeho nic začala uklízet Takuozovu domácnost. ()

ainny 

všechny recenze uživatele

Deset dílů plynul seriál jako voda v řece. Každý díl mi připadal krátký. Oproti tomu poslední dva se pro mě staly volejem. Mám pocit, že trvaly déle než těch deset. Najednou se děj posunul někam jinam, ztratil na zajímavosti a časové posuny na mě byly moc zbrklé a povrchní. Škoda. ()

Mkqp 

všechny recenze uživatele

Tenno no Ryoriban bych shrnul asi takto. Do desátého dílu krásná pohádka o tom jak se Tokuzó snažil stát nejlepším kuchařem v Japonsku. Během toho rostl a z nezodpovědného mladíka se stal řádný muž. Od desátého do jedenáctého dílu citová ždímačka, která mě odrovnala a zároveň vrchol celého seriálu. No a poslední díl radši nebudu komentovat, neboť se mi vůbec nelíbil. Ten si mohli odpustit, ale když je to podle knihy, tak tam měl asi být. ()

Gyrphos123 

všechny recenze uživatele

No, jak to shrnout... Tenno no Ryoriban je ze začátku hlavně seriál na odpočinek, pro zasmání, ale postupně se dostáváme i k dramatickým částem a k historickým informacím. Hlavní postava je opravdu něco pozoruhodného - pako, oddaný, vtipný, ale vysoce sebevědomý. Celkově, herecké výkony jsou zde na vysoké úrovni. Nádherný prostředí a příjemná hudba. Musím přiznat, že poslední díl pro mě byl tak trochu zklamáním, byl méně vtipný, víc vážný.. až na posledních 10 minut, ty byly super :) Rozhodně můžu doporučit všemi deseti. ()

Reklama

Reklama