Krásný Serge

Často sa stáva, že najväčší frajeri a snílkovia skončia napokon ako lokálni opilci, žijúci až do smrti zo svojich zlatých stredoškolských časov. Krásny Serge dopadol presne tak. Celý deň chľastá, ženu ponižuje, hoci ju svojim spôsobom miluje. Pred kamarátom z detstva sa hanbí a zároveň túži po jeho pomocnej ruke. Ten, kvárený pľúcnou chorobou, sa inštaluje do úlohy akéhosi spasiteľa. Trefné podobenstvo, platné i dnes. Užívateľ garmon píše, že mu vo filme po rokoch kopa vecí zostarla. Mne sa naopak zobrazené veci vidia ako veľmi živé a dodnes aktuálne. Chabrol nesklamal ani vo svojej režijnej prvotine. Akomsi Intímnom osvetlení na vážnu nôtu. A s nádejou, že dieťa ten marazmus snáď - aspoň na čas -utlmí. (15.05.2015)

... A Francois toho Sergea doslova dokopal k práve rodiacej Yvonne, keď vonku je akurát veľká zima, noc, kedy i snehové vločky padajú na cestu, ale to moc predbieham udalosti, ktoré sa predtým strašne vyostrili, defacto, to som už na samom konci, ktorý pre jednu stranu skončil tragicky, že niečo zomrelo, no, zase niečo sa zrodilo... Radšej prejdem na úplný začiatok, keď predstavím príliš idealizovaného Françoisa Bailloua. Vracia sa do prostredia, v ktorom vyrastal, do malého, ospalého, dedinského mestečka s fungujúcou infraštruktúrou, kde vidieť školu, do ktorej decká dochádzajú i kilometre zo svojho bydliska, čo bolo voľakedy úplne bežné, žiadne školské autobusy nejestvovali. Okrem výchovno-vzdelávacieho zariadenia taktiež „praská vo švíkoch” i hostinec s ubytovaním, kde jednak hore bude bývať Francois, že pre zmenu dole bude Serge nasávať svoje pravidelné fľaše červeného vína, z ktorého sa medzitým stal, čo bol Francois preč, ako už napovedám, alkoholik. Ďalej tu máme postavy-Máriu, Glomauda, Kňaza, s ktorými bude mať Francois čo dočinenia, ale najviac s tým, od ktorého by to v žiadnom prípade nikdy nečakal !? Všetci obyvatelia akoby zaspali dobu, stagnujú, že Francois s tým chce niečo urobiť, predovšetkým pomôcť Sergeovi, ale nebude to jednoduché... _ Kritici z filmového časopisu Cahiers du cinéma založili „hnutie” La Nouvelle Vague, medzi ktorými bol mimochodom aj progresívny Claude Chabrol, ktorý vôbec ako prvý prišiel s Krásnym Sergeom, a až potom dorazili Truffaut, Godard a cetera. A práve jeho debut považujem zrejme za najstrhujúcejší s mimoriadnym režisérskym štýlom, ktorý mi bol extra sympatický ! (15.12.2019)

Chabrolova raná tvorba ukrýva v sebe filmárske čaro nepoznaného. Francúzsku "novú vlnu" netlačí do mestských ulíc a kaviarní, ale na nehostinný vidiek, kde sa osudy hrdinov prezentujú oveľa drsnejšie a živočíšnejšie. Keď sa mladý, chorľavý Francois ( Jean-Claude Brialy ) vráti do rodnej dediny, svet už nie je taký ako predtým. Stretáva kamaráta Sergeho ( ), ktorý je zlomený nešťastnou láskou k manželke a hlavne alkoholom. Dezilúzia, pocit zrady a viny sú na dennom poriadku a tak Francois vidí jedinú cestu v pomoci pre blížnych... Pači sa mi Chabrolova tvrdohlavosť a istá tragika, ktorou v pozitívnom zmysle ostreľuje diváka. Film síce pôsobí drsno a depresívne, má však v sebe pozitívne myšlienky, pre ktoré sa oplatili tento film vidieť. (23.01.2019)

Pro Chabrolovu tvorbu mám jistou slabost, takže na jeho úplně první film jsem byl opravdu zvědavej. Oproti jinejm filmům od Chabrola, který jsem viděl, se tenhle film odlišuje v jedný věci. Chabrolovy filmy jsou obvykle o lidech z vyšších vrstev, který žijou v nějaký honosný vile se služkou, zahradníkem, atd... Tady Chabrol naopak naservíroval hnusnou, špinavou vesnici plnou nejrůznějších ztroskotanců, opilců a bláznů. Bydlet na takovym místě, tak asi taky budu chlastat hned od rána. Jinak téma je nadčasový a film nepůsobí nějak moc naivně nebo blbě ani v současnosti, ale je to trochu nuda. Můj problém s filmem je asi v tom, že mi oba hlavní hrdinové strašně lezli na nervy. Francois se chová asi jako Brandon Wolš z BH 90210 a působí trochu jako mimoň. A Serge je takovej kokot, že ho litovat opravdu nejde. Líto mi bylo akorát tý jeho manželky a jemu bych naopak nejradši dal přes držku. Ale je to zajímavej pohled na Chabrolovy začátky. Nutno dodat, že jeho novější filmy se mi líbily většinou víc. (06.06.2022)

Stejně jako jiné novovlnové debuty, také ten vůbec první, Chabrolův, je vystavěn na kontrastech. Naturalistické herectví a nemalebné zobrazení vesnické reality (k autenticitě přispělo, že ve vedlejších rolích vystupovali obyvatelé vesnice Sardent, ve které se natáčelo, a ve které Chabrol vyrůstal), bylo obohaceno nadčasovými otázkami viny, zrady nebo sebeobětování, a zasazeno do melodramatického rámce (výrazně symbolická závěrečná třetina bývá dokonce interpretována jako pouhá vize Françoise, který se chce vidět jako spasitel). V nakládání s ústředními tématy se projevuje Chabrolův ambivalentní postoj ke katolictví, mísící ironický odstup s přesvědčením o nutnosti určitých mravních zásad. ___ Kontrastní je také promyšlenější, intelektuální herectví Brialyho a syrově fyzický projev Blaina. Rozdílné vystupování částečně vychází z minulosti jejich postav. Zatímco pro Françoise, který přijíždí z města, představuje venkov idylické místo a připomínku bezstarostného dětství, Serge se z vesnické ustrnulosti nikdy vymanit nedokázal a nechává se jí pomalu zevnitř rozleptávat (k převrácení tohoto rozvržení rolí dochází v Bratrancích, s venkovanem přijíždějícím do Paříže). Dal přednost otcovské roli, ve které ale selhal. Ztratil motivaci ke změně, sklonil hlavu a přijal pozici poraženého. Jediné chvilkové vysvobození pro něj představuje alkohol a občasná rvačka. V širším významu Serge zosobňuje úpadek francouzského venkova, který se teprve od 60. let začal stavět na vlastní nohy. ___ K věrnému zachycení vesnického mikrosvěta přispěla kamera, za kterou stál Henri Decaë, jenž se naučil natáčet levně a rychle díky spolupráci s Melvillem. Točilo se výhradně v reálech, pokud možno za využití přirozeného světla. Stylisticky uhlazené drama bez formálních působí navenek velmi tradičně, jako navázání na estetickou koncepci neorealistů, nikoli jako snaha o zpřetrhání vazeb s dřívějšími trendy. Kombinace realistické mizanscény s metafyzickými tématy, práce s několika plány akce a přechody mezi nimi (po vzoru Langa a Renoira), přepínání hledisek (zdánlivě subjektivní záběry se ukáží být objektivními), zvýrazňování rozdílných charakterů obou mužů jejich umístěním v záběru a barvou, která je jim přiřknuta (černá/bíla) a „fluidní“ kamera, vytvářející dojem plynulého toku záběrů (které na sebe často navazují typem pohybu), však svědčí o touze dělat věci po svém. S větší mírou upřímnosti a formální (sebe)uvědomělosti. Apendix: k nemnoha vtipným okamžikům tragicky směrovaného příběhu patří odkaz na partu okolo Cahier du cinéma – Sergovi dva vesničtí kumpáni se jmenují La Truffe (čili Truffaut, kterého hraje samotný Chabrol) a Jacques Rivette (kterého hraje asistent režie Philippe de Broca), ve dvou postavách se tak scházejí hned čtyři režiséři nové vlny. 75% (23.08.2013)