Scream Queens

Obsahuje náznaky spoileru Už od dob Nip/Tucku jsem fandou Ryana Murphyho, logicky pro mě proto už nějakou chvíli byly Scream Queens nejočekávanějším seriálem poslední doby. První (a možná poslední) série je za námi, a tak se nabízí otázka, jestli očekávání splnily, a odpověď na ní není úplně snadná. Příběhově se nejedná o žádnou revoluci (záměrně), před dvaceti lety se v domě vysokoškolského sesterstva KKT (laciným vtípkům se vyhnu) odehrála tragédie, a teď se schyluje k další. Dle všeljakých popisů jsem očekával avizovaný Vřískot říznutý Heathers (nejstrašnější český překlad filmového názvu ever Smrdící atrakce (tak jsem se těm laciným vtípkům přece jenom nevyhnul) budu radši ignorovat), Squeemky ovšem mají blíž spíš ke Scary Movies. Jestli se kdy Murphy snažil svou tradičně vymazlenou formu podporovat stejně propracovaným obsahem, ve Scream Queens na to očividně kašle. Se svou osvědčenou partou scénáristů a hromadou obřích hereckých hvězd beze studu servíruje neuvěřitelně stylovou podívanou která je k prasknutí narvaná bizarními situacemi a absurdním chováním postav (jestli některý divák pochybuje o tvůrčím záměru už po úvodní scéně, ve které studentky sesterstva nechají vykrvácet kamarádku, protože si musejí jít zatrsat na Waterfalls od TLC, je celkem jasně na úplně špatné adrese), přetékající hláškami a sarkasmem, záměrným afektem i trapností, stihne složit poctu asi tak milionu všeljakých kulťáků (Heathers, Jaws, Scream, Jawbreaker, Sorority Row...) a k tomu má nesčetné easter eggy (Chanel No. 3 nosí klapky na uších jako pomrknutí její matce Carrie Fisher) a meta joky pro zasvěcené Murphyho fandy. I když Squeemky přinesly něco docela jiného, než jsem očekával, týden co týden jsem se bavil výsostně. O jejich budoucnost se ale obávám, nedokážu si totiž představit, že si takhle specifická záležitost najde dostatek diváků. (24.09.2015)