Soromon no gišó zenpen

Nebylo by vůbec od věci, kdyby to byl čistě jeden tříhodinový film spíše než dva filmy se stopáží bezmála čtyř a půl hodin. Potenciál to totiž má, výtečnou charakterizaci postav také, posmutnělou melancholickou atmosféru jakbysmet, ale ta stopáž to prostě rozmělňuje a tím pádem i zabijí. Rozjezd (úvodní hodina) nepostrádá ještě tempo, ale to později uvadá a uvadá, až se skoro vytrácí a zabředne to v mnohých hluchým pasážích, kdy se přešlapuje na místě. A je to škoda, protože předloha evidentně poskytla silný i nosný námět (autorce u nás vyšla zatím pouze jedna kniha Šepot, ale byla by chyba od ní minout pohádkovou Brave Story). Jde v zásadě o „japonského Pána much“. Školáci tu sice nejsou na opuštěném ostrově, ale jinak to celé stojí na totožném alegorickém přesahu, kdy se skrze děcka nastavují mrazivá zrcadla společnosti. Mládežníci tu berou spravedlnost do vlastních rukou a smrt spolužáka vyšetřují skrze soudní mostrproces, během kterého vyjde na povrch vše od šikany, přetvářky přes předsudky či třídní rozdíly až po pokrytectví, závist, zbabělost, vlastní ambice na úkor druhých apod. A taky jakmile se to soustředí na hlavní linii, tak je to silné, ale v té dvojici stopáží olbřímích filmech je pohříchu ukryt i jeden celý devadesátiminutový nudný celovečerák, který ničemu nepomáhá. Ba právě naopak. (23.05.2016)

Viděno 11.3.2015 v kině MOVIX, Ario Kameari, Tokio. Na filmy takového žánru většinou do kina nechodím, ale jsem ráda, že jsem udělala výjimku. Výborně natočený film, dobré herecké výkony, napětí by se dalo krájet... Ve filmu se pátrá po tom, jak došlo k vraždě žáka střední školy. Objevuje se zde několik postav a postupně se odhaluje, co jsou to za charaktery, jaké jsou mezi nimi vztahy a jak se mohli či nemohli podílet na řešeném případu. Ovšem až do konce není vůbec jasné, kdo je pachatel. Nenudila jsem se ani chvíli a stále se mě drží touha zjistit, jak celý příběh bude pokračovat. Film je totiž rozdělený na dvě části, premiéry obou dvou mají mezi sebou rozmezí jednoho měsíce. Druhý díl bude mít premiéru za necelé dva týdny. Nevím, jestli ho ještě stihnu vidět v kině (vracím se z Japonska zpět do ČR), ale určitě mi pokračování není lhostejné, takže se později na druhou část podívám. ~(4,2★)~ (01.04.2015)

První část čtyř a půl hodinového epického mixu školního a (velmi netradičního) soudního dramatu s nevyhnutelnou porcí krimi/mystery začíná vskutku bravurně. Solomon's Perjury zápletku divákům naservíruje se sebevědomým vyprávěcím stylem, který vysoce přesahuje veškerou potenciální konkurenci. Skvělá režie a bezchybné výkony jsou nosnými pilíři tohoto eposu, nicméně příběh a jeho odvyprávění jsou právě tím, co Solomon's Perjury posouvají mezi nejlepší produkty současné japonské kinematografie. Zápletka se točí okolo smrti studenta, která je neprodleně vyhodnocena jako sebevražda. Na povrch však okamžitě vyplyne svědectví o vraždě. Přidejte hladová média a máte pořádnou shitshow. Jak se s tím vyrovnat když škola a policie nepomáhá? Jediným řešením je soudní proces. Soudní proces v rukou studentů samých. Ano, zní to jak zápletka ze špatné shounen mangy nebo light novely, ale skutečnost je jiná. Charakterizace postav je prvotřídní. Jisté idealizaci charakterů se v podobných (soudních) dramat vyhýbá jen stěží, ale Solomon's Perjury všechna klišé zvládá ustát se vztyčenou hlavou. Napínavost děje je překvapující a působí naprosto přirozeně. Vůbec nic není prvoplánové a vše je prosté veškerých scénáristických berliček. Film během několika minut chytne a nepustí až do závěru druhé části, která je stopáží papírově velmi velmi daleko, ale v reálu přijde neskutečně rychle. (08.05.2016)