Édith et Marcel
Edith a Marcel
Režie:
Claude LelouchScénář:
Claude LelouchKamera:
Jean BoffetyHudba:
Francis LaiHrají:
Evelyne Bouix, Jacques Villeret, Francis Huster, Jean-Claude Brialy, Jean Bouise, Charles Gérard, Charlotte de Turckheim, Micky Sébastian, Maurice Garrel (více)Obsahy(1)
Film vypráví dva souběžně se odvíjející milostné příběhy. Slavný vztah zpěvačky Edith Piaf a boxera Marcela Cerdana, který zahynul při leteckém neštěstí, doprovází méně okázalý fiktivní příběh lásky Margot de Villedieu a Jacquese Barbiera, kteří si léta dopisovali, aniž měli možnost se setkat. Ti jako miliony dalších sledují osud Edith Piaf a Marcela Cerdana v médiích, stejně jako kdysi ho sledoval autor filmu. „V poslední době jsem také pochopil, že film může nechat znovu ožít mé zmizelé hrdiny, že je dokonce nástrojem reinkarnace. Myšlenka, která mě dlouho pronásleduje… Deset let po smrti Cerdana jsem potkal Edith Piaf. Mluvil jsem s ní půl hodiny před galerií Lafayette. Pochopil jsem, že Cerdana nikdy neopustila a že na něj křičela nebo ho dlouze objímala v každé ze svých písní.“ (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Určitě pozoruhodný pohled na velkou lásku i její kulhavé partnerské nohy byl míněn - a také tak vyzněl - jako hold velké francouzské zpěvačce (v době natáčení a uvádění filmu do kin by Edith nebylo ještě 70 let), jejíž památka byla stále živá a pro režiséra, který Edith zažil jako chlapec, jinoch a posléze mladý muž to byla výzva, jak mrtvou co nejlépe vyvolat z jejího hrobu. Jen tak lze vysvětlit angažmá Cerdanova již postaršího syna, jen tak je možné užít originální Piafiny nahrávky. Určité rozpaky vzbuzuje druhý paralelní příběh válečné lásky. Jako celek je však film scelen a jeho hlavní poslání - co nejvíce obnovit kouzla nenapodobitelného zpěvaččina hlasu - vyšel beze zbytku. Evelyne Boixová zvládá svou dvouroli s mimořádnou virtuozitou a až překvapivědobře si vede neherec Cerdan. Ani Aznavourovy vstupy nejsou hluchými místy, naopak přesvědčivě dokreslují Piafnin umělecký styl a metodu. Precizní zvádnutí výpravy v evropském i americkém prostředí je dalším tmelem filmu. V obsáhlé Lelouchově filmografii se jedná o nadprůměrné a dnes zřejmě i nadčasové dílo, které se nám vybaví, pokud jsme jeho diváky, kdykoliv zaslechneme hlas, jemuž i dnes tleskají obě strany severního Atlantiku. ()
Ach, ty příšerně dlouhé filmy Claude Lelouche, ve kterých je kamera pořád v pohybu a minimálně hodinu ze tří není nutné vůbec vnímat. Pro někoho požitek, pro jiného utrpení. Je to sice romantické, věnovat celý film tomu krátkému románku mezi Edith Piaf a ženatým boxerem Marcelem Cerdanem (mistrem světa ve střední váze v letech 1948-9), ale ty paralely! Piaf a Cerdana v náručí sledujeme sotva dvě hodinky a je to vcelku živelné. Ona se učí, kdo je to Joe Louis a přemýšlí o pravidlech toho krutého sportu podle markýze z Queensberry, aby si měli o čem spolu povídat a on boxuje pouze tam, kde ona má domluvené koncerty. Je to jedna životní kapitola ze života obou a pro ctitele sportu i umění není nezajímavá. Ale to by to nebyl Lelouch, aby si nevytvořil doprovodný imaginární příběh lásky v dopisech, který té živočišnosti mezi Piaf a Cerdanem snad měl dodat vážnosti. ()
Vzhledem k tomu, že se do osudu Edith Piaf a Marcela Cerdana promítá příběh i jiné dvojice tak mě toto zpracování jejich příběhu zvlášť nenadchlo a jejich paralelní děj mě prostě nesedl. Ale co mohu s jistotou napsat, že dobové šansony Edith, (hlavně texty) které zde zazněly, na kterých se podílel částečně i Charles Aznavour, tak ty jsou opravdu nezapomenutelné. Režisér Claude Lelouch připravoval tuto roli pro svého oblíbeného herce Patricka Dewaera, který se na tuto roli velmi těšil, ale bohužel těsně před začátkem natáčení filmu si vzal život. ()
Celé mi to přišlo nějaké studené, jako by autoři zůstali emotivně stát několik metrů od svých postav. Život Edith Piaf byla přece jedna mocná převalující se emoce, ale zde jim zpěvačka vyšla jako rozpustilá šibalka, která hlavně neustále kazí Marcelův boxerský trénink. Navíc - jestli onen paralelně vyprávěný na hlavní linii nezávislý příběh jiné milostné dvojice měl pro vztah Edith a Marcela nějaký smysl, tak já jsem ho neodhalil. Samozřejmě mnohé zachraňuje výkon Evelyne Bouix, Jacques Villeret a zejména pak originály šansonů. ()
Jedním slovem zklamání, dvěma slovy velké zklamání. Netušila jsem, že Lelouche je schopen natočit povrchní červenou knihovnu a ještě se tvářit, že tím chtěl vzdát hold Piaf. Ještě štěstí, že krom zamilované slípky v podání Bouix se před kamerou Bouix objevila i v roli Margot coby nejdůležitější osoby paralelního příběhu. A ten druhý pár byl alespoň zajímavý, typicky Lelouchovsky se prazvláštně seznámil a podivně probíhal jejich vztah. ()
Mé první setkání s Claudem Lelouchem a jedním dechem dodávám, určitě né poslední! Příběh snímku začíná a vlastně i končí v momentě, kdy se Edith dozvídá, že její milenec Marcel zemřel při nehodě letadla. Mezitím jsme svědky vzájemné paralely obou jejich životů, ale nečekejte žádné pohledy do jejich dětství. Do příběhu se ponořujeme v době, kdy se Edith stává první dámou francouzského šansonu a Marcel Cerdan právě vybojovává titul mistra Evropy v boxu. Souběžně s tímto příběhem Lelouch rozehrává ještě druhý fiktivní příběh mladičké Margot de Villedieu, která se formou válečné korespondence seznamuje s vojínem Jacquesem Barbierem. Pokud máte rádi velké příběhy a hlavně písničky Edith Piaf ( na kterých se podílel i Charles Aznavour ) rozhodně si tento snímek nenechte ujít! V roli Edith Piaf EXCELUJE úžasná Evelyne Bouixová. p.s. nedá mi to a nemůžu nezmínit Marcelův poslední profesionální zápas, ve kterém ( i kvůli zranění ) podlehl Jakeovi LaMottovi, dalšímu velikánovi. To je již ale zcela jiný příběh, Robert De Niro by mohl vyprávět... :o) ()
Moc jsem se těšila předloni na Dahanův film "Edith Piaf", ale přes výbornou oscarovou Marion nic nového v globálu nepřinesl. Tento starosvětsky vyprávěný příběh má krom zajímavé narativní stavby a obsazení (Marcela Cerdana hraje jeho syn MC jr. a trefně) také srdce. Když šel v 80-tých letech v kinech, byla jsem na něm několikrát, a od té doby jsem celá léta skuhrala, proč něco takového u nás nevydají...koupila jsem si ho vloni a dodnes nepustila, snad ze strachu, že ten pocit výjimečného zážitku by se po letech třeba nemusel opakovat. ()
I kdybych našla ,a já je našla, nějaké ty pihy na kráse tohoto filmu, musím dát stejně plný počet- už jenom za samotné texty písní a Edity nenapodobitelný zpěv. Docela dlouho jsem moc nechápala proč se film věnuje ještě druhé dvojici a upřímně mi to celé ,,secvaklo" až na úplném konci. Láska má mnoho podob a ne vždy jsou tyto podoby jen pozitivní, tak o ní taky spontánní Piaf zpívá. ()
Na mě příliš mnoho paralel a opakování. Stopáž přes dvě a půl hodiny jen proto, že polovina (?) filmu není o Edith a Marcelovi, ale vyplňuje ji Jacques a Margot… Sice zajímavé, ve stylu "Mamma mia!" a podobných muzikálů založených na příběhu vystavěném z písní jednoho interpreta – tentokrát příběh vojáka a aristokratky opentlují šansony Piaf… Raději doporučuji, než do kina, jít na nějaký muzikál o Edith - tam je příběh Edith a Marcela daleko působivější… a to přitom na daleko menší ploše, jako jedna z mnohá fatálních událostí jejího života. ()
Tento film jsem viděla 2x a ani jednou mě neoslovil. Myšlenka propojit dva příběhy je asi zajímavá, ale mě to rušilo. Evelyne Bouix pro mě byla doslova protivná, nezdálo se mi, že by jí seděla role Édith Piaf, její snaha o imitování mě rozčilovala, taková ta drzost a živelnost byla umělá a pro mě těžko uvěřitelná (ano, přiznávám, jsem velký fanoušek Édith a mám ji hodně nakoukanou),nicméně ta druhá role se pro ni hodila víc. A pak je tu hudba Francise Laï, o kterém tvrdím, že Éditině repertoáru příliš nepomohl, vystřídal totiž jednoho z nejlepších skladatelů, co Édith měla (Charlesa Dumonta, autora nesmrtelné Non, je ne regrette rien). Styl Francise mi osobně v obecné rovině nesedí...ale na jeho omluvu, Édith již v té době ve špatném zdravotním stau a nebyla schopna podat takové výkony jako v dřívějších letech. Jako plus bych možná zmínila, že film se zabývá jen určitou etapou života Édith, a nesnaží se zahltit všemi událostmi, které se Édith udály během celého života. Ale přesto....nemohu se zbavit pocitu jakési bariéry, která mi brání do filmu proniknout, je tam něco, co mi film vzdaluje. Jakáci pomalost, neupřímnost, nedovedu to pospat.....nebo pochopit??? Taky možné. ()
Tenhle film mě nepopsatelně dojal, je naprosto nádherný, kouzelný, úžasný!!!!Bravo! ()
Paralela dvou příběhů mi nějak neseděla a na můj vkus to bylo až příliš dlouhé, celý film by se klidně mohl o třičtvrtě hodiny až hodinu smrsknout... Herecké výkony výborné, ale celkově se mi film Edith Piaf líbil mnohem více... ()
Krásný film, který jsem hodnotil už před lety a kde zde hodnocení zmizelo, jako u některých jiných filmů.To je žvot0 (mj. taky Lelouchův perfektní film) a internet. Připomnělo mi to, že bych se na tento skvost mohl znovu podívat spolu se srdečními romantickými peckami Bídníky 20 století, Cestou zhýčkaného dítěte a Odvahou milovat. Nikdo mi nevymluví, že se Lelouchem neinspiroval Richard Curtis. Životopisná romantika nesrovnatelná s jinými životopisnými filmy o vrabčákovi. Lelouch je klasik. Jen to chce sledovat pozorně a používat mozek. Zatímco u starších kousků vám nepozornost nevadí u novějších kombinačně a flashbackově bohatších kousků už nepozornost bývá osudová k pochopení filmu. No a někde se musíte smířit s tím, že pochopíte třeba příště. ()
Přepsáno v červnu 2019. Edith a Marcel je nostalgickou vzpomínkou romantického básníka, pro něhož je nejprůkaznější nebeskou krásou života vzájemně opětovaná láska. Claude Lelouch vždy rád využíval různorodé světy, propojuje jejich protiklady i různé roviny způsobu bytí, dochází k překvapujícím závěrům naplnění a niterný pocit štěstí nabývá skutečné fyzické obrysy a slastně se usmívá. U Lelouche bývá ženský svět citlivější, křehčí, vzdělanější, zranitelnější a tíhne ke kreativní činorodosti. Mužský svět je plný řvoucích motorů, vzduch je cítit slaným zápachem propocených těl, a obřadně zatínané svalstvo touží dokazovat svou samčí fyzickou nadřazenost. Lelouch nikdy nepřestal být ctnostně chrabrým rytířem - trubadúrem, romantismus si pečlivě připravil vhodná slova i noty, získal barevný souhlas neónového ozáření noci a mezi hvězdy kreslí vše, co představuje lásku. Prominentní zájem je poklonou, ten vedlejší prokazuje autorovu pružnou schopnost k hravosti a představivost volně rozvíjí slova Edithiny písně. Láska je chvění podbřišku a absolutní důvěra. Opětovaná láska je nejdůležitější hodnotou, tak praví básník. Hlavním objektem básníkova úsilí je Édith Piaf (pozoruhodná Evelyne Bouix, též v úloze rozverně lyrické inspirace poety a mladé válečné kmotry Margot de Villedieu), světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Lelouch si všímá pouze romantického uhranutí osudovou láskou, která se hltá bez uzardění. Édith se nehodlá zastavit a snaží se uchvátit vše, co si lze představit pod pojmem láska, do svých dlaní a vnitřní svět se otřásá salvou štěstí a kvete uspokojením. Margot je decentnější romantikou, která touží po uhranutí krásou, a přesto si uvědomuje i svou vlastní zodpovědnost. Povinnost k vlasti v utrpení a láska je vzájemným respektem bez sopečných výbuchů a zemětřesení. Protějškem ozvěny lásky celebrit je Marcel Cerdan (sympatický Marcel Cerdan Jr.), boxerský profesionální mistr světa ve střední váze a marocký bombardér ve francouzských sportovních službách. Dobývání Ameriky se stává vrcholem romantického okouzlení životem a láska je nejsilnějším životním zážitkem. Druhým mužským protějškem lyrického krasosmutnění je Jacques Barbier (velmi zajímavý Jacques Villeret), válečný zajatec a plachý osamělý muž. Náhoda vlasteneckého povzbuzení nechává narůst křídla, byť jsou jen vypůjčená a mají omezenou trvanlivost. Jemné souvislosti a paralely jsou rozkošnou filmařskou lahůdkou. Důležitou postavou je Francis Roman (dobrý Francis Huster), poručík francouzské armády a Jacquesův druh z německého zajateckého tábora. Múza ho v dětství políbila a obratné vyjadřování herce je jeho účinnou zbraní při dobývání ženských srdcí. Výraznější postavou je Loulou Barrier (příjemný Jean-Claude Brialy), vynalézavá řešení na všechny strany rozhazující Édithin manažer. Pohodlí hvězdy je na prvním místě. K výraznějším postavám patří Lucien Roupp (zajímavý Jean Bouise), Cerdanův boxerský manažer se vzrůstající nespokojeností se svěřencovou nedostatečnou disciplínou a nevlídný k romantickému oblouzení, překážející tvrdé fyzické přípravě. A vidět je zde také Ginou Richer (sympatická Charlotte de Turckheim), Édithina věrná společnice na koncertním turné doma i v cizině. Z dalších rolí: Jacguesův nejlepší kamarád a druh ze společného zajetí Charlot (Charles Gérard), Marcelova lehce roztrpčená manželka Marinette Cerdan (Micky Sébastian), snobští, zdrženliví a s dceřinou volbou nespokojení Margotiny rodiče (Maurice Garrel a Beata Tyszkiewicz), v nešťastný den vdávající se Margotina sestra (Candice Patou), z přítomnosti nacistů nervózní ředitel divadla (Jean Rougerie), či okouzlující textař s nápady na hity a Lelouchova rozvernost (sympatický Charles Aznavour). Edith a Marcel nemá ambice životopisného filmu, vybírá si jen několik drobností, které dokreslují obzor osudovosti, důvtipně naznačuje neviditelné nitky, které se navíjejí a přibližují oba konce k vytouženému cíli svého hledání. Vítězem filmu je láska a romantismus rozechvívá nozdry žádostivosti. Básník zpívá a otřásá světem. Příjemné, rozverné, nenasytné a pocit osudového štěstí svítí nadějí. () (méně) (více)