Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TroiMae
    ***

    Na mě příliš mnoho paralel a opakování. Stopáž přes dvě a půl hodiny jen proto, že polovina (?) filmu není o Edith a Marcelovi, ale vyplňuje ji Jacques a Margot… Sice zajímavé, ve stylu "Mamma mia!" a podobných muzikálů založených na příběhu vystavěném z písní jednoho interpreta – tentokrát příběh vojáka a aristokratky opentlují šansony Piaf… Raději doporučuji, než do kina, jít na nějaký muzikál o Edith - tam je příběh Edith a Marcela daleko působivější… a to přitom na daleko menší ploše, jako jedna z mnohá fatálních událostí jejího života.(8.8.2010)

  • tomtomtoma
    *****

    Přepsáno v červnu 2019. Edith a Marcel je nostalgickou vzpomínkou romantického básníka, pro něhož je nejprůkaznější nebeskou krásou života vzájemně opětovaná láska. Claude Lelouch vždy rád využíval různorodé světy, propojuje jejich protiklady i různé roviny způsobu bytí, dochází k překvapujícím závěrům naplnění a niterný pocit štěstí nabývá skutečné fyzické obrysy a slastně se usmívá. U Lelouche bývá ženský svět citlivější, křehčí, vzdělanější, zranitelnější a tíhne ke kreativní činorodosti. Mužský svět je plný řvoucích motorů, vzduch je cítit slaným zápachem propocených těl, a obřadně zatínané svalstvo touží dokazovat svou samčí fyzickou nadřazenost. Lelouch nikdy nepřestal být ctnostně chrabrým rytířem - trubadúrem, romantismus si pečlivě připravil vhodná slova i noty, získal barevný souhlas neónového ozáření noci a mezi hvězdy kreslí vše, co představuje lásku. Prominentní zájem je poklonou, ten vedlejší prokazuje autorovu pružnou schopnost k hravosti a představivost volně rozvíjí slova Edithiny písně. Láska je chvění podbřišku a absolutní důvěra. Opětovaná láska je nejdůležitější hodnotou, tak praví básník. Hlavním objektem básníkova úsilí je Édith Piaf (pozoruhodná Evelyne Bouix, též v úloze rozverně lyrické inspirace poety a mladé válečné kmotry Margot de Villedieu), světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Lelouch si všímá pouze romantického uhranutí osudovou láskou, která se hltá bez uzardění. Édith se nehodlá zastavit a snaží se uchvátit vše, co si lze představit pod pojmem láska, do svých dlaní a vnitřní svět se otřásá salvou štěstí a kvete uspokojením. Margot je decentnější romantikou, která touží po uhranutí krásou, a přesto si uvědomuje i svou vlastní zodpovědnost. Povinnost k vlasti v utrpení a láska je vzájemným respektem bez sopečných výbuchů a zemětřesení. Protějškem ozvěny lásky celebrit je Marcel Cerdan (sympatický Marcel Cerdan Jr.), boxerský profesionální mistr světa ve střední váze a marocký bombardér ve francouzských sportovních službách. Dobývání Ameriky se stává vrcholem romantického okouzlení životem a láska je nejsilnějším životním zážitkem. Druhým mužským protějškem lyrického krasosmutnění je Jacques Barbier (velmi zajímavý Jacques Villeret), válečný zajatec a plachý osamělý muž. Náhoda vlasteneckého povzbuzení nechává narůst křídla, byť jsou jen vypůjčená a mají omezenou trvanlivost. Jemné souvislosti a paralely jsou rozkošnou filmařskou lahůdkou. Důležitou postavou je Francis Roman (dobrý Francis Huster), poručík francouzské armády a Jacquesův druh z německého zajateckého tábora. Múza ho v dětství políbila a obratné vyjadřování herce je jeho účinnou zbraní při dobývání ženských srdcí. Výraznější postavou je Loulou Barrier (příjemný Jean-Claude Brialy), vynalézavá řešení na všechny strany rozhazující Édithin manažer. Pohodlí hvězdy je na prvním místě. K výraznějším postavám patří Lucien Roupp (zajímavý Jean Bouise), Cerdanův boxerský manažer se vzrůstající nespokojeností se svěřencovou nedostatečnou disciplínou a nevlídný k romantickému oblouzení, překážející tvrdé fyzické přípravě. A vidět je zde také Ginou Richer (sympatická Charlotte de Turckheim), Édithina věrná společnice na koncertním turné doma i v cizině. Z dalších rolí: Jacguesův nejlepší kamarád a druh ze společného zajetí Charlot (Charles Gérard), Marcelova lehce roztrpčená manželka Marinette Cerdan (Micky Sébastian), snobští, zdrženliví a s dceřinou volbou nespokojení Margotiny rodiče (Maurice Garrel a Beata Tyszkiewicz), v nešťastný den vdávající se Margotina sestra (Candice Patou), z přítomnosti nacistů nervózní ředitel divadla (Jean Rougerie), či okouzlující textař s nápady na hity a Lelouchova rozvernost (sympatický Charles Aznavour). Edith a Marcel nemá ambice životopisného filmu, vybírá si jen několik drobností, které dokreslují obzor osudovosti, důvtipně naznačuje neviditelné nitky, které se navíjejí a přibližují oba konce k vytouženému cíli svého hledání. Vítězem filmu je láska a romantismus rozechvívá nozdry žádostivosti. Básník zpívá a otřásá světem. Příjemné, rozverné, nenasytné a pocit osudového štěstí svítí nadějí.(11.7.2009)

  • Snorlax
    ***

    Jedním slovem zklamání, dvěma slovy velké zklamání. Netušila jsem, že Lelouche je schopen natočit povrchní červenou knihovnu a ještě se tvářit, že tím chtěl vzdát hold Piaf. Ještě štěstí, že krom zamilované slípky v podání Bouix se před kamerou Bouix objevila i v roli Margot coby nejdůležitější osoby paralelního příběhu. A ten druhý pár byl alespoň zajímavý, typicky Lelouchovsky se prazvláštně seznámil a podivně probíhal jejich vztah.(12.7.2013)

  • rt12
    *****

    I kdybych našla ,a já je našla, nějaké ty pihy na kráse tohoto filmu, musím dát stejně plný počet- už jenom za samotné texty písní a Edity nenapodobitelný zpěv. Docela dlouho jsem moc nechápala proč se film věnuje ještě druhé dvojici a upřímně mi to celé ,,secvaklo" až na úplném konci. Láska má mnoho podob a ne vždy jsou tyto podoby jen pozitivní, tak o ní taky spontánní Piaf zpívá.(29.5.2016)

  • sportovec
    *****

    Určitě pozoruhodný pohled na velkou lásku i její kulhavé partnerské nohy byl míněn - a také tak vyzněl - jako hold velké francouzské zpěvačce (v době natáčení a uvádění filmu do kin by Edith nebylo ještě 70 let), jejíž památka byla stále živá a pro režiséra, který Edith zažil jako chlapec, jinoch a posléze mladý muž to byla výzva, jak mrtvou co nejlépe vyvolat z jejího hrobu. Jen tak lze vysvětlit angažmá Cerdanova již postaršího syna, jen tak je možné užít originální Piafiny nahrávky. Určité rozpaky vzbuzuje druhý paralelní příběh válečné lásky. Jako celek je však film scelen a jeho hlavní poslání - co nejvíce obnovit kouzla nenapodobitelného zpěvaččina hlasu - vyšel beze zbytku. Evelyne Boixová zvládá svou dvouroli s mimořádnou virtuozitou a až překvapivědobře si vede neherec Cerdan. Ani Aznavourovy vstupy nejsou hluchými místy, naopak přesvědčivě dokreslují Piafnin umělecký styl a metodu. Precizní zvádnutí výpravy v evropském i americkém prostředí je dalším tmelem filmu. V obsáhlé Lelouchově filmografii se jedná o nadprůměrné a dnes zřejmě i nadčasové dílo, které se nám vybaví, pokud jsme jeho diváky, kdykoliv zaslechneme hlas, jemuž i dnes tleskají obě strany severního Atlantiku.(15.8.2010)