Mille milliards de dollars
A Thousand Billion Dollars
Režie:
Henri VerneuilScénář:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Philippe SardeHrají:
Patrick Dewaere, Michel Auclair, Caroline Cellier, Charles Denner, Anny Duperey, Jeanne Moreau, Mel Ferrer, Jean Mercure, Jean-Pierre Kalfon, André Falcon (více)Obsahy(2)
Patrick Dewaere jako neúplatný novinář rozkrývá miliardové machinace nadnárodní společnosti... Anonym oznámí Paulu Kerjeanovi, redaktorovi La Tribune, že má kompromitující materiály o známém politikovi. Ambiciózní novinář bez váhání „odhalí“ politika v novinách. Příliš pozdě zjišťuje, že byl zneužit v aféře, která přesahuje hranice Francie a jejíž kořeny sahají téměř do historie. A nad všemi těmito událostmi je lidský a profesionální imperativ publicisty, člověka, který má v rukou jednu z nejsilnějších zbraní tohoto století. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Mě se hrozně líbilo, jak se film snaží ve své úvodní fázi nastolovat paranodiní atmosféru za vydatné pomoci hudebního mága Sardeho, aby se postupně měnil v dokonale padnoucí politický thiller s jehož rozuzlení se ti bude chtít blejt jak je to ve světě nastaveno a to bylo tenkrát, jak je to asi teď to radši ani filmy netočit. Patrick Dewaere je fenomenální a celej film táhne na svým talentu a charisma jedničkovým způsobem. Jo a mistr Verneuil opět nezklamal, jak také jinak ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $600,000║ ()
Překvapeně objevuji nadčasovou tvorbu Henri Verneuila! Nikdy by mě nenapadlo, že za politickým či novinářským thrillerem klasické staré francouzské školy se bude skrývat tak perfektní a místné rozkrývání mocenských uzurpačních praktik růstové ekonomiky a globalizace trhu pro sociální politiku států a občanů, pro lidská práva, pro morálku a etiku a povšechně pro tzv. demokracii.*** Co bylo Verneuilovi nad slunce jasné už v roce 1982, o tom se dneska, kdy už je ve jménu trhu rozvrácená celá planeta a většina chudých lidí neúprosně chudne na úkor několika nejbohatších mocipánů, hádají novináři obhajující růstovou ekonomiku stále pofidérnějšími argumenty dnes. To je fakt blbý vývoj, každopádně film je perfektní - atmosférou, tempem, herectvím, vizuální stránkou, a hlavně to tentokrát ve scénáři ani nezaskřípne, a tak je tím vyznění třikrát podtrženo, kde to dnes už máme sečteno. Doporučuju tenhle parádní biják jednoznačně i ve jménu všeobecného kulturního i společenského rozhledu všem. *~ ()
Straaaašidelná nuda. ()
Verneuilův snímek nemohu nikdy hodnotit záporně, neboť mistr obrazu a filmové rafinovanosti prostě chyby nedělal.! ()
Melvillovsky pomalá kritika praktik nadnárodního koncernu mne nutí uvažovat o tom, jak by toto téma zpracoval věčný kritik Costa-Gavras. A věřím, že by dokázal film zkrátit o půl hodiny, tedy prostříhat ucouraný začátek. Dewaere je naprosto dokonalý, což určitě není překvapením, a ostatní se přidávají jen do počtu, což asi nejvíce zamrzí u Dennera, jehož hlas z hlubin Kolského vrtu bych mohla poslouchat neustále. ()
Z počiatku sa zdá, že budeme sledovať napínavú detektívku, kde bude investigatívny novinár hľadať stratené veľké zviera biznisu, ale Verneuil skôr nadväzuje na konšpiračné trilery sedemdesiatych rokov a pôjde sa až k tým, ktorí ročne disponujú ziskom sto miliárd dolárov. Ide o husto nadčasový film, osobne by som ho odporučil tým, ktorí sa domnievajú, ako je demokracia transparentná. Vysoká stopáž je trochu zbytočná, ale v podstate ide o jediné negatívum, aké som na filme našiel. No a český dabing je vynikajúci, mám dojem, že takto by som si film v origináli neužil. ()
„Velké věci často vznikly, když se na sebe dva lidé často podívali a zachytili tu neurčitou vteřinu, která vzbudila důvěru.“ Krásný výrok, který výstižným způsobem podtrhuje výjimečnost náhody a společných setkání mezi lidi, určitě nejen během rozsáhlého pátrání složitého politického případu. Tento film z novinářsko-politického prostředí mě nesmírně bavil, asi nebude mnoho režisérů, kteří mi nabídli opakovaně film mnohem delší než 2 hodiny a já se u něj ani na vteřinu nezačal nudit. Ale Henri Verneuil si tak dlouhé filmy může dovolit, z tohoto mám stejný zážitek jako z režisérovy 25. hodiny či Prezidenta, tohle je opět film s precizní výstavbou rozsáhlého příběhu, přesně načasovanou délkou scén, odhalování záhad zapeklitého případu i navrstvování jednotlivých dílek přesahu (od stále přítomných dosahů válečné historie až po třeba komorní vztah mladých, čerstvě rozvedených manželů). V popředí filmu s nadčasovou kritikou machinací nadnárodní společnosti se skrývá silný lidský příběh člověka odvážného a hrdinského, ale zároveň i zranitelného, milujícího, který řeší během své životní kauzy i prosté obyčejné problémy. Což krásně podtrhl zejména komorní závěr, neboť Paul v nezapomenutelném podání Patricka Dewaera hledá nejen cestu k objasnění politického případu, ale zároveň k závěru stále víc se u něj objevuja cesta k tomu hlavnímu osobnímu východisku v podobě „pokusu stát se člověkem“. 95% ()
Velmi dobrý korporátně politický thriller s nenápadným Patrickem Dewaerem. Atmosférický úvod obstará hlas Miroslava Moravce, a pak už to jde jako na drátkách. Ačkoliv dramatických momentů není mnoho, nudit se určitě nebudete. ()
Dlhé a preto miestami už aj nudné. Holdingy, veľké peniaze, kapitalizmus v plných obrátkach a jedinou snahou je zisk bez škrupúľ. Zaujímavé však je, že pred 40 rokmi sa natočil film o americkej nadnárodnej spoločnosti, ktorá chce ovládnuť francúzsky priemysel. A bolo to považované za škandál. A dnes? Normálna vec. A nielen vo Francúzsku. ()
Film, dozrievajúci každou minútou, je silnou obžalobou nadnárodných firiem, ktoré ovládajú štátne útvary a politikov. Dnes je snímok ešte aktuálnejší, lebo manipuláciu korporácií pre vlastné zisky v súčasnosti silno vnímame. Patrick Dewaere v najlepšej kondícii. ()
Tak takhle uměl režisérskou taktovku držet jen Henri Verneuil a jeho představy uskutečňovat Patrick Dewaere, v roli žurnalisty Paula Kerjeana. Snímek na mě velmi zapůsobil, především z hlediska těžko ovladatelné globální ekonomiky, mnohdy sloužící k bezskrupulóznímu obohacování hrstky "vyvolených" této planety a zároveň ukazuje moc médií v tomto a předchozím století. Tento velmi nadčasový snímek to jasně dokazuje a do zpěvu mi zrovna moc nebylo. Snad jen jsem se nedokázal zbavit určité drobné naivity (ale možná jsem jen skeptik). Totiž připadlo mi, že současný reálný svět s nejrůznějšími tlaky a lobby by Paula Kerjeana vyřídil v okamžiku, kdy "splnil" svou špinavou práci, ale rozhodl by se, že chce vědět víc. Možná je to tím, že snímek je skoro třicet let starý. Nicméně Patrick Dawaere opět dokázal, jak velkým byl hercem a jak rozličné postavy byl schopen přesvědčivě ztvárňovat (vzpomeňme pro kontrast třeba film Hlavička). Jednoznačně plný počet hvězdiček. ()
Možná byla očekávání kladená na Dewaere příliš vysoká. I když se ztvárnění jeho role prakticky nedá nic vyčíst, celou dobu jsem měl dojem, že Ventura by se do této role hodil lépe a posunul film ještě o stupeň výš. 70% ()
Patrick Dewaere je v tomto kriminálním dramatu bezchybný, role neúplatného a houževnatého žurnalisty mu sedla skvěle. To postupné rozkrývání obrovských machinací nadnárodního molochu mě zaujalo a od té chvíle, kdy mu začalo jít o život, jsem v napětí sledovala, jak to celé dopadne. Henri Verneuil přesně věděl, co chce tímto filmem světu sdělit a já jen dodávám, že se mu to povedlo na výbornou. ()
mam uctu k reziserskej praci Verneuilla /Krava a Zajatec 1959, Melodie Podzemi/ , ale tuna sa podla mna sekol. Film ma sice pomale tempo a la Jean pierre Melville, ale miestami hlavne v strede je to tempo doslova ospale a nic sa nedeje. Prilis vela sa keca, a nic zaujimaveho sa nedeje - keby aspon dali do filmu jazdu autakom bez pneumatik po diskoch alebo havariu hovnocucu, hned bych podskocil v hodnoteni. Takto je to len znesitelny priemer. Patrick Dewaere v poslednej svojej roli bol ale presvedcivy, to zase jo : 60 % ()
Deware byl důvod proč jsem film pustil, bohužel jiný důvod jsem ve filmu nenašel... ()
Vyslechni si je, a máš na mušce, pardon, na tužce. Všechny. Šachy rezidentů velmoci, v níž svázat ruce nejvyššímu je prakticky nemožný.´ Zatrhnout drápy ďáblovy se nevyplácí. Zničí, zreziví každý ryzí břit nože, který se odváží bodnout do odnoží firemní "Watergate?" ()
Málo uvěřitelný snímek o obyčejném pisálkovi, co diskredituje nadnárodní firmu. Závěr mi připadá hodně nedotažený. Tím, že váš obviňující článek vyjde ve 400 000 nákladů je konec problémů s ohrožením života? Myslím že ne. I v ČR stojí odstranění člověka od 200 000 kč nahoru. Na Vereneuila slabé. ()
Asi je už na takýto film neskoro, lebo všetko prebehlo podľa plánu a nadnárodné firmy ovládli štáty v dostatočnej miere. Jeden novinár nič nezmení, aj keď v dobe tohto filmu to tak ešte mohlo vyzerať. Pomalé tempo filmu trochu komplikovalo sledovanie, no to je tá stará francúzska škola. –––– Nechte to být. Rozumíte? Nechte to být! ()
Tisíc miliard dolarů. Až absurdní částka v lakonickém názvu symbolizuje závratnou ekonomicko-politickou moc nadnárodních korporací (jak říká klišé, dnes je to minimálně stejně aktuální jako tenkrát), kterou společně s jejich amorálností odhaluje novinář Paul Kerjan (Patrick Dewaere se smutnýma očima pod těžkými víčky, jiný než v Buzících nebo Černé řadě, ale stejně vynikající). Málo mrtvol, hodně dialogů a žádná potřeba nějakých akčních atrakcí, protože je to natočené a zahrané tak, že potřeba skutečně nejsou. A jako bonus se dozvíme, kdo doopravdy řekl „Hitler je gentleman“. ()