Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1952. Biskup Bilodeau je povolán vyzpovídat umírajícího vězně Simona Douceta. Zpověď se však ukáže být nástrahou a biskup je coby rukojmí donucen shlédnout hru s výjevy z jejich společné, čtyřicet let staré minulosti. Ze Simonových spoluvězňů se stávají herci, z vězeňské kaple jeviště a ze zpovědníka kajícník. Hra nás vrací do roku 1912. Simon prožívá lásku k Valierovi. Mezi oba chlapce se však vloudí žárlivý Bilodeau, a Valier za nejasných okolností umírá. Přestože byl za jeho vraždu odsouzen Simon, jen biskup zná o Valierově smrti celou pravdu. Všechny role ve filmu včetně ženských hrají muži, což podporuje ideu, že i rodové role jsou pouze druhem divadla. (Mezipatra)

(více)

Recenze (8)

Disk 

všechny recenze uživatele

Staré rány se nezapomínají... Lilie Johna Greysona byly pro mě obrovským překvapením. Koncept divadla ve filmu funguje výtečně, ale hlavní devízou jsou skvělí herci a bezchybný scénář. A pár esteticky krásných scén. Těžko se tomu něco vytýká. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

3* i když moje hodnocení nenaznačuje takovou kvalitu, jaký tu má momentálně hodnocení (80%), ale to jen tím, že nejsem výrazný artový vyznavač a tento film je právě z tohoto ranku. Docela mě to překvapilo, protože jsem si myslel, že podobné filmy s konceptem divadla na plátně natáčel hlavně Derek Jarman. Já si to užil průměrně a vychutnával si hlavně estetickou formu. Jinak si myslím, že zdejší obsah by mohl být míň popisný. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: -1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

Reklama

Bukk 

všechny recenze uživatele

Love is the worst lie one can tell oneself. Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, abych do světa vykřičela, jak krásné to bylo. Právě v takovýchto chvílích si uvědomuji, jak moc jsou filmy důležitou součástí našeho života a pouhé shlédnutí může člověka udělat tak šťastným. Už od začátku je jasné, kam celé dílo povede. Ze začátku jsem sice musela chytnout, kdo je je vlastně kdo, ale jakmile jednou byly vyjasněny role, tak jsem byla naprosto pohlcena "provizorní scénou". Celým filmem byla prostoupena ta hutná atmosféra, která vás nenechala ani pořádně mrknout, vše směřovalo k tomu vyhrocenému konci. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na Les feluettes vzpomenu. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Dávám pětku, i když mi fim šel v mnoha směrech proti srsti. Nemám rád divadlo (a zde bylo dokonce na druhou) a menám rád homosexualitu - prostě nemám rád, nic víc. A navíc: myslel jsem, že tyhle typ filmu mohu snést pouze od Dereka Jarmana. John Greyson však z něj udělal takovou podívanou, že tuhla krev. Použité "odcizení" (všechny role hráli muži) setřelo homosexuální náboj; láska se tak nemohla nijak jinak ventilovat (Bilodeau, či kdokoli jiný, mohl být "ve skutečnosti" ženou). ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama