Žijeme z energie, jsme energie

Dokument o pár lidech, kteří mluví o své zkušenosti z žití jen z okolní energie. Problémem tohoto snímku je, že nemáte pohled z více stran, tedy od vědců, psychologů či jiných oborů, které by mohli i na základě svých testů vyhodnotit závěry, které by dávali racionální odpovědi(párkrát tam řeknou svou zkušenost s doktory či nějakou hezky znějící větu s energií a fyzikou, biologií atd, které jsou ale více zcestné než přesné, leč toť vše). Takže tento dokument je spíše pro zaryté fanoušky tohoto stylu života. .. Velkým plusem je, že se nepokoušejí svou myšlenku vštěpovat, ale také mluví stále o jednom a tom samém. Stačilo by i třicet minut jenže asi chtěli zkusit zaujmout. .. P.S.: Ten Ekvádorský pár mě přišel jak placení herci. :) .... HODNOCENÍ: 30% (2*) (18.05.2015)

Oba na mě působili dost podivně psychoticky sektářsky. Zbavili se potravního pudu, ale evidentně ne rozmnožovacího. Na to, že nic nejí je ona docela obézní. Nic nám o sobě neprozradí kromě toho , že jim je 33 a týpčici 28 což potvrzuje teorii, že ženy vyhledávají partnera v průměru o 5 let staršího. Oba mají snížený práh vzrušení, což se u těchto lidí projevuje sklonem k meditacemi, józe apod. Objasňování fenoménu Prány také nebyla věnována pozornost. (25.12.2020)

Keby priblížili zhruba, ako asi vypadá ten 21 dňový transformačný prechod, bol by som vdačnejší a možno dal o jednu hviezdičku naviac. Tá vysmiata mladá rodinka mi bola sympatická, ale iba ked' rozvášnene rozprávali o práne. Akonáhle sa začali usmievať nad vôňou čerstvo prekrojeného melonu, už mi prišli ako obrázok z letáku nejakých náboženských fanatikov. No a stará Hana z Konca sveta... Tá nech mi nehovorí, že má veľa energie. Vypadala, akoby každú chvíľu mala omdlieť... (11.08.2015)

Téma je samozejmě skvělé a rozjeté všude po světě už dvě desítky let, takže je fajn, že se ho někdo konečně zhostil i v Česku. Nota bene když i tady jsou desítky lidí, kteří tenhle fenomén praktikují (ano, taky mám vlastní - fantastické - zkušenosti). Viliama Poltikoviče mám jako člověka ráda, je ale příliš laskavý a zdvořilý a až příliš laskavě dodržuje standardy pořadů ČT a i na střihu tohohle snímku je to znát. Takový milý neinvazivní přístup k točení filmů pro nenáročné diváky. Kdybych sama vlastní zkušenosti neměla, tenhle film by mě asi nechal bez odpovědí a s různými pochybami ohledně upřímnosti a důvěryhodnosti protagonistů, i když oni za to fakt nemůžou, právě proto, že V. Poltikovič je až nemístně neinvestigativní, až příliš ohleduplný, nerušivý a laskavý i k nim. On jenom drží kameru a vstřebává to a usmívá se, úplně ho vidím, protože sám toho viděl a zažil ve světě na svých cestách po různých kulturách víc než dost a souzní a rozumí, bohužel to není úplně ta správná cesta, jak tohle téma jako zvídavý a důsledný dokumentarista naplno rozestřít a obnažit pro pochybami, nedůvěrou, strachy a obavami naplněné tuzemské diváky. Mnohem spíše bych proto doporučila rakouský snímek Na počátku bylo světlo (http://www.csfd.cz/film/308676-na-pocatku-bylo-svetlo/komentare/) - dá se najít všude možně po internetu, online k vidění, na zdroji na Vimeu, na Youtube, někde jsou k němu i české titulky, potíž je, že ho postupně všude mažou a on se zase objevuje, tak záleží na štěstí, kdy ho kde vypátráte. Ten Vám odpoví na mnohem více otázek, které si v souvislosti s tímhle jevem budete klást, a předestře mnohem širší rámec - jak si informace o tom, že jídlo je naše poslední závislost, a že to tak být nemusí, že i k jídlu, resp, k pevné stravě, si lze vybudovat svobodný a nezávislý, kreativný vztah, nebo se od něj úplně oprostit, razí cestu různými kulturami, historicky i v současnosti, jaké jsou vědecké pohledy na věc, jak se tahle lidská zkušeost snáší s různými vírami, jak je zneužívaná a lze-li to vůbec, jak si ji kdo vykládá, jak je nebezpečná pro mocenské režimy, a jak může být individuálně i ve větším měřítku prospěšná apod. *~~ (26.03.2016)

Viliam Poltikovič se opět zhostil tématu, které rozhodně není pro všechny. Je zábavné sledovat různé reakce na dané téma. Od nadšeného přijímání po zatvrzelé odmítání a k tomu urážení tvůrců. Přál bych všem, ať dokáží připustit, že mohou existovat i jiné cesty a pravdy než je ta jejich. Sám jsem se o půsty a výživu z prány nepokoušel, ale velmi mě zajímají příběhy lidí, kteří ano. Jsou přinejmenším pozoruhodné. Sám dokáži připustit, že na světě jsou věci, kterým nikdy neporozumím. To ovšem neznamená, že to neexistuje nebo to není možné. K tomu, abych dýchal, také nepotřebuji vědecký důkaz, že je to možné. Takže všichni nadechnout a vyrazit po té své cestě. (02.02.2017)