Les Deux crocodiles

Jestliže jsem si ze začátku říkal, že na Joëla Sériu působí Dva krokodýlové jako netradičně „normální“ pohodová komedie, postupně jsem jen stále více valil oči nad tou sérií různě bizarních postav, spousty divných situací, až jsem si v poslední třetině spíše říkal: "no, to mě podrž! :o) Nečekaný svatební úlet v pokoji nebo závěrečný zvrat na pláži patřily asi k těm největším úletům této nevyzpytatelné jízdy dvou náhodně sešlých chlápků, kteří tak dlouho narážejí na všude číhající bizarní nadržené ženské (nejen v striptýzovém baru vedeném jedním z nich) i různé podivné existence včetně zoofila s lékařskou profesí, až se z nich nakonec stanou šťastní homosexuálové... a rozjetá gangsterská linie v pozadí hýří taky slušně absurdními prvky. Jean-Pierre Marielle jako divoký kovboj s černým kloboukem a auťákem na cestách vnáší do celkové nálady filmu spoustu odzbrojující komiky s noblesně ironickým podtónem a Jean Carmet v poloze stárnoucího ňoumy v nečekaných situacích moc nezaostává a do nasazeného humoru sedne. Je to snad ten nejodlehčenější film, jaký kdy Joël Séria natočil, byť na jeho vrcholné dramatičtější filmy s Mariellem z předchozí dekády (Comme la lune a hlavně Les Galettes de Pont-Aven) tahle nespoutaná legrácka za mě určitě nemá, ale pokud jsem na ten svérázný humor přistoupil, bavil jsem se úspěšně a dost. Ať žijí francouzští režiséři jako Blier, Mocky nebo Séria, kteří mě svými filmy dokážou na hodinu a půl vytáhnout z mé dřívější konzervy! :o [75%] (13.08.2023)