Heroin

Já nevím. U mne v tomto případě něco tak úplně stoprocentně nefunguje. Hudba ano, Gabin ano, vše kolem ano a přitom ne. Drsné a působivé to je, věrohodné už méně. Nemůžu si pomoct, ale Simone Signoret peroucí se za svá mláďata ve Spálených stodolách byla něčím mnohem, mnohem věrohodnější a zároveň i temnější než zde mistr Gabin. Každopádně skvělý a nezapomenutelný film, který mi ale říká jednou a dost, víc hladin neobjevíš. Ale to vůbec nevadí. (12.09.2011)

Jeden z nejslabších filmů Granier-Deferra. Morální poselství filmu je jako obvykle velmi silné, ale s atmosférou si tentokrát pan režisér tolik nevyhrál. Zřejmě se spolehl na dokonalé Gabinovo herectví. Gabin je obvykle přesný, ale jeho spojení s panem režisérem rozhodně lépe fungovalo v Kočce. A sám Gabin byl určitě mnohem zajímavější sedlák ve filmu Případ Dominici. Granier-Deferre předvedl své dokonalé režijní nápady mnohem lépe v La Métamorphose des cloportes. A že umí udělat Atmosféru dokázal v Kleci. Bohužel Heroin nepatří k tomu nejlepšímu, co pan režisér natočil, to už je možná lepší i obyčejná detektivka s Noiretem Utonutí zakázáno. Ale i ten nejhorší film Pierre Granier-Deferra nemá problém nad mnohými ostatními snímky vyniknout. A Heroin rozhodně není nejhorší, toto místo bych si dovolila obsadit seriálem Le Gorille. (16.05.2011)

Z dnešního pohledu už celkem naivní poklona starejm dobrejm časům. Protivnej starej dědek Jean Gabin (chci bejt jako on) tu zosobňuje poctivost starý doby, kdy si lidi řešili problémy sami a hlavně bylo třeba předat grunt synovi (nebo vnukovi, w/e). Tldr najde u vnuka herák za desítky milionů, vysype ho do vody a pak odkrágluje postupně všechny zlotřilce, který po něm jdou a 1) přejedou mu kuře, 2) zapálí stodolu, 3) porazí pár krav, 4) znásilní vnučku (takže skore vlastně slušný). Celý to ale dává asi takovej smysl, jako výraz právě znásilněný vnučky, která vypadá spíš, že by si zrovna ještě zašukala. Nakonec se ukáže, že jablko přece jenom nepadlo daleko od rodinnýho statku a všechno je sluníčkový. Je to dobrej film. (70%) (10.12.2018)

Nynější protesty francouzských zemědělců proti vysokým nákladům a nízkým výkupním cenám, kdy se cesty blokují traktory, hořícími pneumatikami a balíky slámy a hnůj s močůvkou je navážen před úřady, jsou jen čajíček proti tomu, když se drogový gang začne srát do rodiny Jeana Gabina. On je totiž šelma sedlák.. Stoický despota kázající činy o svatosti rodiny a půdy, na nezbytně nutné minimum osekaná stopáž přinášející ráznost a Gainsbourgova nepatřičná hudba, na kterou si člověk nakonec zvykne. Jedny vidle navrch přihazuji pro bezmocného soudce, kterému nezbývalo nic jiného, než doporučit pro sklepní čtení dalšího významného světového filosofa.. (10.12.2018)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)