Šílení kanibalové

Bad Batch rozhodně potenciál měl. Prostředí a námět nejsou vůbec špatné a herecké obsazení je více než zajímavé. Celý film ale padá na příliš dlouhé stopáži ( nebo chcete-li, příliš strohém ději ). Během filmu se neubráníte přeskakování nudných, absolutně zbytečných pasáží ( několik minut snímaná poušť, nekonečné a bezvýznamné pohledy z očí do očí apod ). I přes nízké hodnocení jsem ale tak nějak rád, že jsem ten čas filmu věnoval. Přece jen je to něco jiného, než další sterilní hollywoodské blockbustery. (15.07.2017)

A takto to dopadne, keď niekto popapá príliš veľa psychotropných látok. Nie, nenarážam na žiadnu z postáv (hoci aj medzi nimi sa našli kadejaké indivíduá). Ana Lily Amirpour musí mať zrejme bezhraničnú fantáziu, no zaujímalo by ma, či na tento film došla s čistou hlavou (tipujem, že nie). Žasnem nad tým, aké chujoviny už dokážu niektorí natočiť. Nič proti moderným žánrom, ale toto proste nie! (27.07.2017)

Toto je jeden šialený film, nie že nie... o to viac, ako ide proti diváckemu a vlastne akémukoľvek očakávaniu... Problematický je v tom hlavne nesmierne brutálny úvod, ktorý odradí väčšinu „štandardnejších“ divákov a naopak navnadí tú špecifickú sortu, ktorá takéto beštiálne kúsky vyhľadáva – len preto, aby ich v druhej polovici absolútne zradil. BAD BATCH (distribučný názov odmietam) vlastne ale ani nie je pre divákov – je skôr pre autorku a takých, čo zaujímajú originálne vízie a / alebo umelecké vyjadrenie seba či svojho pohľadu na svet... lebo napriek začiatočnej šokujúcej surovosti ide skôr o metaforický obraz než žánrovku a poctivé spracovanie akejsi postapokalyptickej tematiky či atmosférickej mäsiarčiny. Hlavnou témou totiž nie je dystopia alebo nejaký alternatívny svet vyvrheľov, z ktorých sa stali namakaní kanibali alebo psychedelickí feťáci, a dokonca to nie je ani vegetariánska agitka, ako som si dosť dlho myslel, ale otázka telesnosti poňatá extrémne vyhroteným ženským pohľadom. Podobne ako spriaznené diela RAW či REVENGE je to v podstate o dospievaní a vyrovnávaní sa so svojou fyzičnosťou a s tým súvisiace osamostatňovanie, prekonávanie prekážok a hľadanie blízkeho, zabalené v pláštiku brutálneho thrilleru. BAD BATCH klame telom – tak ako mladé dievčatá, keď vystavujú na obdiv povrch, krásu svojich tiel a prehnanú starostlivosť o ne alebo naopak ostentatívny nezáujem o ich „údržbu“ až za hranice sebapoškodzovania – a skrývajú tým citlivé vnútro. Metaforika objektivizácie ženského tela ako "mäsa" a ponor do vnútra aj skrze psychedelické zážitky tu napokon ťažko preváži brilantne šokujúcu víziu akéhosi originálneho filmového sveta šialených vydedencov v rozhorúčenej pustatine. Hudobné a obrazové aranžmá je skvostné a bizarnému hereckému ansámblu to ide jedna radosť, ale niekedy by to skutočne mohlo trochu zrýchliť a niekedy to naozaj dosť drsne zaškrípe. Hlavne keď si dominujúci Jason Momoa hoci úsporne, ale predsa len "vyleje srdce" a vyrozpráva svoj príbeh. Mne však tento „púštny postapo-kanibalský krvák“ príde ako celok ďaleko uspokojivejší než podobne zavádzajúci, ale menej presvedčivý autorkin debut, budiaci podobne falošné zdania a prezentovaný ako „iránsky upírsky western“. (29.06.2022)

Málem jsem umřel nudou. Takhle brutálně se mi to už dlouho nepovedlo. Jim Carrey je tu k nepoznání a málo, kvůli němu fakt nekoukat (aspoň se ale po delší době objevil ve filmu. Vlastně alespoň nějaké satisfakce mohou dosáhnout jen milovníci absolutně strnulého tempa vyprávění, které sice nakonec chce přinést nějaké vyšší poselství, ale i Momoa si myslí, že fanatičtí fanoušci Suki Waterhouse na tom budou zdaleka nejlépe. Budiž, ale jinak tuhle dvouhodinovou kanibalskou podivnost nemohu doporučit vůbec nikomu. 🐾 (11.09.2017)

"Artová dystopie," pravil kdosi a flákl filmu tři hvězdy. Pánové, pokud jsem přesvědčen o tom, že si film zaslouží nálepku "artový," nemůžu mu z principu udělit tři hvězdy. Art totiž není označením žánru, nýbrž kvality...víme, holoto? Takže pokud ho shledám artovým, nemůžu mu udělit hodnocení jakékoliv jiné, než maximální. Skutečný art je totiž věcí hodnou k pohledání, tudíž vyskytující se v množství zcela minimálním. To jen tak na úvod. K filmu, osobně se nedomnívám, že by šlo v tomto případě o art. Podle mého je Ana Lily Amirpour pouze neschopná kravka, privilegovaná už jen svým americko-íránským původem a rovněž zanícenou fascinací k ženským hrdinkám ve světě brutálního násilí. Zvláště po druhém zmíněném je obří poptávka, protože ženy chtějí snít a vrátit kdysi patriarchální společnosti veškerá dávná příkoří. Snaží se o to (mimojiné) skrze trend filmů a knih, jenž z kdysi tak zvané "růžové knihovny" pozvolna přešel kamsi k barvě krvavě rudé. Jen ta optika růžových brýlí zůstala stejná, jelikož nejapné jsou obě velmi podobně.... Z výše nastíněného je zřejmé, že trh i politicky motivovaná obec kritická byla jak předpřipravena k nezměrné adoraci tohoto snímku. Bohužel, režisérka toho využije jen částečně, neboť umí naprosté hovno. -(Přídomek "Naprosté" v tomto případě nemusí značit nutně celistvý exkrement ať už v okurkoidní či serpentínovité modifikaci, nýbrž komplexní označení kvality výměšku.)- Počítám, že porotci v Benátkách by The Bad Batch opravdu rádi vyhlásili vítězem v nějaké hodnotnější kategorii. Umělkyně ovšem vyplodila takovou ukrutnou dystopickou modernu, že to nešlo jinak, než skrze "speciální" cenu, udělenou za pozoruhodnou "jakožejinakost". Ta ovšem paradoxně trpí ukrutnou "těžko-fádností." Jo, a navíc je to nuda. Ale jen do toho dámy, bude se líbit. Já si dám raději Chalupáře. 20% (02.07.2018)