Zmenšování

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

Šedý film se skvělou myšlenkou (zmenšování lidí), která vlastně byla něco vedlejšího. Takový příběh se dá odvyprávět i v normálně velkých kulisách. Bezbarvý bude stejně. Klasika o tom, kterak vnitřně nespokojený muž ke štěstí přišel, stačilo, aby ho žena kopla do zadku a aby si našel východoevropského kamaráda... 50 %. (28.04.2020)

Zmenšování se nedá upřít řada výborných filmařských myšlenek a postupů, které z něj činí i v dnešní době snímek zajímavý a originální. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající matičky Země, přičemž se dramatizuje především samotný proces radikálního tělesného smrsknutí a pozornost je vedena směrem k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům "minulosti" líčen jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Po předpokládaném klíčovém twistu se však Payne vzepře veškerým očekáváním a vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto dobrodružství a objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny, jež se stává hlavní doménou vyprávění. Rozdíl mezi velkým a malým světem postupně zaniká a k prolnutí dochází v závěrečné norské části, kdy se propojí také smýšlení toho obrovského, chudobou sužovaného světa, zastoupeného svědomitou a humánní Vietnamkou, a prostopášného playboye Dušana, zastupujícího ten malý, malinkatý kousek světa, v němž je všeho dostatek. Downsizing je rozhodně svérázná výpověď o stavu současné společnosti, na níž je těžké určit, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující - jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. A přestože mi závěr přišel myšlenkově křečovitý a celkový potenciál duality fikčního světa utopený pod nerozhodností, jak onu dualitu co nejlépe vystihnout (jestli skrze postavy nebo skrze prostředí), bavil jsem se i navzdory přepálené délce dost slušně. Čtvrtou hvězdu přihodím také za to, že je to tady jako tradičně solidně podhodnocené dílko... 70% (29.10.2018)

Jeden z najambicióznejších mainstreamových filmov posledných rokov, ktorý je mainstreamový snáď len v prvej hodine, dokým nenavštívi Damon nečakanú časť nového sveta. Osobne ma ale práve prvá sci-fi hodina bavila viac, ako satira bola vynikajúca a vôbec nevadilo, že presne vieme, čo Payne kritizuje a zároveň z čoho si aj robí srandu. V druhej polovici som mal problém skôr s celkovou zmenou atmosféry a rozuzlenie je už ako z nórskeho filmu nakrúcaného nejakým miestnym fanúšikom dadaizmu. Čo nie je nutne výčitka, možno dokonca aj odporúčanie. Len osobne by mi film asi viac sadol ako celok, ak by si udržal konzistentne feeling a atmosféru prvej sci-fi hodiny. (07.10.2022)

Přelidnění planety, neustále se zvyšující spotřeba a zároveň i produkce odpadků nedává filmařům v poslední době spát. Zkouší si s tím poradit různým způsobem - od kolonizování Marsu po pokus o vyvraždění většiny obyvatelstva (čemuž tedy v Infernu na poslední chvíli zabránil Robert Langdon). Méně drastickou metodu zvolil Alexander Payne. Zmenšování. Jenže jakkoli miniaturizace lidí poskytuje výchozí premisu, film o ní film není. Žádné vtipy na téma trable mrňousů ve světě, natož nějaký souboj třeba s nepříjemným velkým hmyzem jako v jiných filmech s podobnou zápletkou. Proč Payne při odpovědích na své otázky o fungování světa použil zmenšovací příběh, když není vůbec potřeba? Tvůrci tu honí mnoho zajíců na více frontách. Zmenšování je v první řadě hořkou komedií, která jde proti víře v americký sen, načež se přidává sociální satira o krizi partnerských vztahů, zbohatlictví, vykořeněnosti střední třídy a sociální nerovnosti a končí globálními fenomény migrace, přelidnění, disidentství a souznění s přírodou. Žádné z témat ale nerozebírá poctivě, všechno jen tak nahrubo načrtne a jde dál... Kdybych se ale po zkouknutí traileru pořádně podíval, kdo je Alexander Payne, takovou chybu bych neudělal. On se totiž stále jenom drží svého tématu, kterému se v různých variacích dlouhodobě věnuje. Je jím krize smyslu života, krize lidí, jimž dochází, že promrhali svůj dosavadní život, a hledají východisko. Zmenšování tak doplácí především na skutečnost, že chce být až příliš ohromující intelektuální freskou stavu současného světa, v závěru zacházející za hranu kýče. Jenže to se mu nedaří, je to příliš velké sousto. A tak herecky skvělí Matt Damon a Christoph Waltz vycházejí naprázdno. (02.03.2018)