ハイブリッドチャイルド
Obsahy(1)
Čtyřdílné anime Hybrid Child vypráví příběh Kuroda - stvořitele „hybridních dětí". Tyto děti, byť by se tak mohlo na první pohled zdát, však nejsou ani panenkami, ani roboty. V jejich tělech koluje život, který roste a rozpíná se podle toho, jak moc lásky jim jejich majitelé nabízejí. Postupem času se pak tyto děti vyvíjejí natolik, že jsou prakticky neodlišitelné od obyčejných lidí. Jejich povrch se mění v pokožku, postupně se v nich rodí nejrůznější emoce. Příběh je ovšem vyprávěn chaoticky. V 1. části je divák seznámen s mladičkým Kotarouem, dědicem zámožné rodiny Izumi, jenž v dětství našel odloženého hybridního chlapce Hazukiho a přijal ho jako svého přítele a společníka. V 2. části pak sledujeme Ichiho, Kurodova přítele z dětství, a jeho vlastního hybridního chlapce Yuzua, který se trápí tím, že stále nemůže vyrůst. Poslední dvě části se pak věnují přímo Kurodovi a jeho mládí strávenému po boku Ichiho a Tsukishimi, vzniku hybridních dětí a také tragickému konci jednoho dlouholetého přátelství. (EMIA)
(více)Recenze (4)
Docela zajímavý nápad, snesitelné postavy, moc pěkná animace i soundtrack. První dva díly se táhnou tak moc, že leda úspěšně uspávají, zato u dalších dvou člověk napětím až nedýchá. 6/10 ()
Zvláštní, originální historky, které spolu zdánlivě příliš nepasují dějem. Spojuje je spíš atmosféra melancholie, až smutku, někdy i zoufalství, ale i krásy viděné v pomíjivosti. Tak trochu slastné týrání se uplývajícím časem. V každém z příběhů kvetou květiny, možná právě jako symbol krásy, která rychle uvadá. _____ Zatímco první dva příběhy byly více roztomilé (i když taky s dramatickými okamžiky), ten poslední dvoudílný, mě dostal svou drásavostí. Přes hravé a někdy škádlivé tóny se nakonec dobral k jednomu z nejpůsobivějších vyznání a zároveň i rozloučení. Když se za úsvitu zahalí do látky jedno hladké rameno, přes které padají dlouhé prameny vlasů, je to okamžik, kdy až trne u srdce. _____ Možná mě ty první dva tolik nebraly, protože láska k umělé bytosti naprogramované milovat svého pána, je vždycky jednostrannou záležitostí. SHRNUTÍ: Samuraj se samurajem – my si spolu rádi hrajem. P. S. Chce to druhé zhlédnutí. Nebo možná jen já jsem potřebovala druhé zhlédnutí a přečíst pár recenzí, aby mi to došlo. Je snad synek z mocné rodiny v prvním díle potokem muže, kvůli němuž strůjce loutek stále nosí obvazy, protože jeho rány se nikdy nezahojí? ___ Ale, co je důležitější, ty podivné loutky se pro mě ústrojně propojily s příběhem, Jsou jako zrcadlo. Odrážejí najednou navenek vlastnosti svých pánů. A to zejména ty zapomenuté, zasunuté, zdánlivě provždycky pohřbené: odpovědnost, odpuštění, lásku.... ()
Dva příběhy o hybridních dětech - ani lidech, ani robotech - kteří vyrostou podle toho, jak je jejich majitel má rád. U druhého příběhu se dokonce i zasmějete, nebo minimálně vyprsknete smíchy, ale jinak jsou všechny epizody víceméně smutné. Poslední dva díly vypráví o stvořiteli hybridních dětí Kurodovi a jeho lásce k příteli z dětství. Opravdu mám ráda příběhy od Nakamury Shungiku a tohle je další velmi příjemná záležitost. ()