The 24th Day
VOD (1)
Obsahy(1)
ÚNOS, VRAŽDA A AIDS. To všechno se vešlo do jednoho skandálního příběhu, který vám nedá spát. Hlavní hrdina Tom (Scott Speedman - Underworld) zjistí, že je HIV pozitivní ale otázkou zůstává "KDO HO NAKAZIL"? Odpověď by mu mohl poskytnout Dan (James Mardsen - X-men), kterého Tom unese do svého bytu, aby mu odebral krevní vzorek a zabil ho v případě, že bude pozitivní. Karty jsou rozdány, teď už nezbývá nic jiného než se pustit do nesmírně zajímavé diskuse, v níž jednomu účastníkovi půjde o život... A druhému... vlastně taky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Filmy podle divadelních her mají už od základu omezené možnosti, protože jakkoliv se snaží vzbudit dojem, že nejsou ohraničeny prostorem a hereckými výkony, většinou s tím stejně nic nenadělají. Ve 24. dnu se o to dokonce pokoušel tvůrce natolik úpěnlivě, že „antidivadelními“ prvky málem zničil svůj jinak skvělý film. Palba vynikajících dialogů, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, kteří se vzájemně oťukávají, snaží se chytit za slovo a zároveň si dávají velkého majzla na to, aby něco nepředloženého neřekli sami, je ukázkovým příkladem skvěle odvedené práce. Cit pro načasování jde ruku v ruce s vynikajícími hereckými výkony Jamese Marsdena a Scotta Speedmana, kteří se navzájem nepřehrávají, ale stále nechávají dostatečný prostor tomu druhému, takže výtečně gradované „two man show“ žene film kupředu. Problémem je, že to jsou všechno věci, které bych mohl napsat zřejmě i o původní divadelní hře, která musí být s dobrými herci na divadle bezchybná. Jako filmový režisér ale Piccirillo značně pokulhává, třebaže se snaží svému dílu (napsal i původní divadelní hru) vtisknout filmový punc, co mu síly stačí. Bohužel všechny ty prosvětlené němé flashbacky jsou zbytečné, zmatené, mizerně natočené a s minimem jakékoliv informativní hodnoty (stejně se to všechno potom dozvíme z dialogu). Podobně obtěžující je i složitá střihová skladba filmu s nelineárními přechody mezi jednotlivými krátkými záběry, které tím nenabývají na dynamičnosti, jak si zřejmě režisér přál, ale naopak matou a bourají stavbu filmu, který by bez podobných berliček mohl být malým klenotem. Takhle je jen skvělý. ()
rozpočet : ? tržby americke : $14,460 ()
Nevšední komorní drama, dávkované s rozmyslem a bez nadměrných ambicí konkurovat "velkým" filmům. Přemýšlel jsem o tom, v čem je problém. Proč film, který mě napjal jako strunu a upoutal jako máloco, není obecně známý, vychvalovaný a kladený za vzor ostatním přepisům divadelních her. :-) Poslední otázka je asi složitější a ještě se k ní vrátím. Pokud jsou ale důvodem nízkého zájmu klíčová slova obsahu filmu, "homosexuálové" a "AIDS", je na místě říct, že jsou spíš východiskem zápletky než cílovým tématem. Chápu to tak, že protagonisté jsou dva muži prostě proto, že kdyby byl jeden z nich žena, divácké sympatie by byly automaticky na její straně, ať by byla únoskyní nebo unesenou. Konflikt postav se točí kolem zodpovědnosti za následky postelového úletu a při obsazení "muž versus žena" by šlo o stereotyp, běžně vídaný v každém druhém filmu napříč žánry. Napětí by brzy ztroskotalo na předsudečné platnosti dvojího metru a bylo v zájmu poutavosti příběhu takovému nebezpečí předejít. A možná že se pletu, nicméně účinek výsledného filmu, nezatíženého otravnou genderovou problematikou, dává mé teorii zapravdu. Dva muži, mezi kterými sice v minulosti cosi bylo, ale z jistých důvodů ani jednoho neláká recidiva, jsou v tomto případě zkrátka zajímavější a není ani zdaleka zřejmé, kdo z nich je "oběť" a kdo "vrah". 24. den navíc není žádná společenská agitka, neklade si ambici vynášet obecné soudy. Jde jen o příběh dvou konkrétních lidí. Jejich pravou tvář odkrýváme postupně, v sérii dějových zauzlení, promyšleně kladených napříč dějem jako drobné časované nálože. Teď k tomu divadelnímu "problému". Pokud někdo píše o filmu jako "příliš divadelním", obvykle ta slova použije jako zástupný výraz pro něco statického, nedostatečně vizuálního a podobně. Ale proč se na to nepodívat z opačné strany - není "divadelnost" naopak svébytná, těžko zastupitelná kvalita, příblížení se postavám na dosah, vstup do jejich světa? V příbězích jako je 24. den (ale taky třeba Slídil nebo Podivný pár) je podle mě taková divadelnost pravým požehnáním. To, že autor hry jako režisér neexhibuje, proto považuju za rozumné a prospěšné. 90% ()
Mám ráda filmy založené pouze na konfrontaci a vzájemném vztahu mezi několika postavami v uzavřené místnosti. Zajímavé a zdařile silné jak tématikou, tak pojetím. James Marsden a Scott Speedman to spolu rozehrávají tak bravurně, že mě až mrzí, že mezi nimi "něco nebylo.":) Alespoň malinká pusinka:) ()
Mám ráda divadelní hry ( i když je spíše čtu), mám ráda záznamy divadelních představení a mám také v oblibě filmy vznikající dle nich, protože tak nemusím do divadla... :-) Ne teď vážně. 24. den jde do extrémů, nejenže je to doslovný filmový přepis, ale zrežíroval si ho sám autor a režisér divadelního představení. Takže díru do zaoceánských kin určitě tento minimalistický projekt neudělal. Stejně jako příliš neoslovil mě. Neumím přesně detekovat, kde všude to skřípe, zda ve hře samotné nebo v obou hlavních představitelích (bez milosti přiznávám, že právě díky nim jsem se k 24. dnu dostala). Ale nějak jsem zjistila, že mě tak v polovině "představení" přestalo zajímat jak to skončí, čímž nechci říci, že by bylo záměrem této hry ukázat nějaké super dechberoucí finále, to rozhodně ne. Beztak má divák jen dvě možnosti. Spíš je problém v rozvláčné až nezáživné režii, která si občas odskočí do modrého flashbackového videoklipu, který není moc(vůbec) důležitý, a který mě osobně rušil v divadelním prožitku. Námět by byl fajn, i myšlenka by se našla. Prostě a jednoduše zajímavý dramatik a divadelní režisér nemusí zákonitě být dobrým režisérem filmovým, což myslím u 24. dne sedí. ()
Velmi zajímavý film, založený na dialozích, napínavý až do konce. Nevšední, téměř divadelní atmosféra, proto se mi zdály zbytečné flashbacky, které jen potvrzovaly, co už divák z filmu stejně pochopil a vlastně jen rušily. Pěkný příklad jak lze bez efektů a zástupů hvězd udělat slušný film. ()
Drama o odpovědnosti v sexu. 1) Dílo je divadelní hra, která bůhvíproč touží po filmových metách, ale přitom na ně nemá. Chtělo by se přihodit bonmot typu - lepší průměrná hra, než špatný film, ale ta hra je vážně dobrá._____ 2) Bohužel nic z toho, co lze označit za nadprůměr, nemá co do činění s filmem. Filmová režie, kamera, hudba...nic. Zajímavý scénář (divadelní), odpovídající herecké výkony (divadelní). ()
Námět slibuje dramatickou podívanou, ale provedení se moc nepovedlo. Mohlo to být emocionálně nabité, ale není. Dobrý nápad v průměrném filmovém obalu. ()
Scott Speedman je pro me herec filmu typu B ale tohle se dalo ()
Unesl a uvěznil-li by mě někdo, aby si počkal na výsledky mých HIV testů, neměl bych vůbec dobrý pocit. Pravdou ale je, že člověk nemá úplně nejlepší pocit, i když si o testy zažádá dobrovolně. Vždy tam totiž nějaký ten červíček hlodá. K filmu musím říct, že se jedná o zajímavé pojetí. Závěr byl zajímavý, ne však překvapivý. Každopádně by člověk měl vědět, ke komu do bytu leze... a s kým spí. ()
Takto ukecaný thriller jsem snad ještě neviděl.Čímž jde z mého pohledu spíš o drama než o thrilller,pokud by jsme měli tedy škatulkovat.A navíc drama s dialogy nudnými,nevynalézavými,napětí mezi oběma hlavními představiteli je naprosto nulové a minimálně půlka veškerých jejich scén jsou zbytečné.Celý námět mi přišel zajímavý tak na půlhodinkový kraťas,pak by se z toho dalo snad vytěžit nějaké napětí a atmosféra,takto než se vždy něco zásadnějšího stane,postavy tlachají a tlachají,chvilku jsou jak kámoši,pak jak maniaci,jejich charaktery nejsou absolutně nijak vykresleny a samotná zámínka pro pomstu jednoho z nich vůči druhému je velmi přitažená za vlasy.A koneckoncům,samotná berlička v podobě flashbacků musí být trnem v oku snad pro každého.Plus ani jeden z herců nejsou tak charismatičtí,aby takovýto komorní thriller(pardon,drama) utáhli,takže pro mě velká slabota a snad i zklamání. ()
Ta divadelní předloha z toho byla na film cítit až moc, rozhodně si s tím mohli víc vyhrát. Ale ten obsah (bez ohledu na formu) byl tak vymazlenej, tak strhující, tak závažnej, že jsem v závěru, při té úžasné muzice, zvažoval dokonce i maximální hodnocení. Nádherná věc, oba hlavní aktéři výteční, Jamese Marsdena si dávám do své herecké TOP 10, dávno jsem nad ním v tomto směru přemýšlel, ještě jsem s ním neviděl špatnej film, Al Pacino holt musí prominout. ()
Zajímavý námět s obsazením, které překvapilo nejen výběrem herců, ale celkové vžití těchto dvou mladíků do role. Je až neuvěřitelné, jak oboum jejich roli věříte. Co celému snímku přidává na důvěryhodnosti je, že kamera téměř celý film neopustí zdi pokoje, což přizpívá atmosféře, která graduje až do ohromných výšek. Scénář je celkem povedený a spojitost obou postav zauzlovaná jak oprátka na krk a během filmu už jen čekáte, zda se smyčka rozmotá, nebo se ještě víc utáhne. ()
Nesnáším filmy takového typu, které se odehrávají z 95% v jedné místnosti a vypínám je, ale od tohoto snímku jsem se nemohl odtrhnout, ač jsem chtěl....a i když mé hodnocení není TOP, tak to mluví za vše. ()
Na tomhle filmu se mi líbí, že nemá žádné velké umělecké ambice, jako většina takových komorních dramat. Odehrává se prostě téměř jenom v jednom pokoji, kamera je autenticky slabá, a všechno stojí a padá na výkonu hlavních dvou představitelů. Samozřejmě oba dva hrají výborně, člověk jim fakt všechno věří. Většina dialogů má taky takový civilní nádech, který přidá na pocitu, že se to opravdu může stát. A jinak zápletka je celkem zajímavá, ale nic ohromujícího. Je to napínavý, a je to zábavný, to je hlavní. ()
Na tomhle filmu je vlastně nejlepší ten konec, kdy se divák dozví "Proč?". ()
Tento film ma dostal. Vyborne herecke vykony, super dialogy, nadcasovy odkaz pre mladez. ()
Jen zajímavý námět pro film nestačí ... naprosto odfláknuté. ()
V divadle by byl asi zážitek silnější. Herci dobří, ale je to zdlouhavé... ()