Dheepan

Filmová výzva 2018 - Francie. Tak jsem se dopracoval do finále své letošní první výzvy a jako poslední nemohl být žádný jiný stát než pro mě filmově kouzelná a nepřekonatelná Francie. Tentokrát jsem ale v těžké konkurenci nezvolil ten nejsprávnější snímek, přestože bodoval v Cannes. Dheepan je dozajista výtečný film, pod nímž je podepsán zkušený režisér, nicméně není to u mě na pět hvězd. V dnešní rozjitřené době by mnozí radikálněji smýšlející mohli Dheepana označit za film po "sluníčkáře a vítače", pro mě osobně byl především poučením o Srí Lance, o níž toho mnoho nevím. Za největší slabinu považuji scénář, film mi připadá málo dramatický a příběhu chybí správný náboj a jasné směřování. Na druhou stranu jsem celkem rád, jak film skončil. Zmítají mnou takové zvláštní, protichůdné pocity, viděl jsem výborný film, ale jak jsem u Francie namlsaný, čekal jsem asi mnohem více. (05.08.2018)

Audiard síce nenatočil dokonalý "refugee" film, ale ako som očakával, že dostanem film s klasickým posolstvom o kroku z blata do kaluže, tak som v Dheepanovi objavil viacero tém, ktoré by sa v súvislosti so súčasným kinema-refugee-boomom dali ďalej rozvíjať. Dopad vojny na myseľ uprchlíka, samozrejme ich začlenenie do spoločnosti a s tým súvisiace problémy inakosti (to je jasné), ale aj problémy vnútri spoločnosti a otázka rodiny na intímnejšej úrovni. Dheepan vlastne robí presný opak. My ako západ sme neprišli urobiť poriadky na Srí Lanku, ale Dheepan robí poriadky vo Francúzku. A možno jeho metódy aj potrebujú. (09.02.2016)

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Kterak ubohý srílanský cigoš, a ani trošičku terorista, ve Francii k neštěstí přišel a svůj evropský sen nenaplnil, protože už ji před ním vybrakovala banda příživnických negrů ze Senegelu a kriminálnická islámská pakáž z bývalých afrických kolonií. Už nám v té Evropě chybí jen pár Světlých stezkařů, nějací ti Rudí Khmerové a partička Kurdských pracujících a budeme jedna velká šťastná multikulti tolerantní rodina, kde se civilizovaní táta s mámou budou nadšeně dělit o své výdobytky s parazitickou agresivní verbeží, která si ve svých zemích původu posledních pár století pečlivě budovala akorát tak středověk a náboženskou intoleranci, a když to začalo skřípat, tak hurá na sever. Film se kupodivu tentokrát nijak zvlášť nevyhraňuje ve prospěch té tolik velkorysé a pro Evropu nezbytné žabožroutské imigrační politiky a jen tak ukazuje rukou s ohlodaným kroasánem směrem k prdeli. Rukou, která bude brzo utržena, pokud nikdo nezastaví onu populistickou „humanitu“ za každou cenu a okamžitě nenastěhuje tu „zářivě altruistickou“ garnituru tak na rok na nějaké to roztomilé a kulturní předměstí, aby na vlastní hroší kůži zažila, jaké „trpící válečné uprchlíky“ nám sem do Šengenu bez jakékoliv kontroly a regulace natahala, stačilo jen zakňučet, že „já chudák!“, a hýčká je z našich daní. (15.02.2016)

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)