Dheepan

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Kterak ubohý srílanský cigoš, a ani trošičku terorista, ve Francii k neštěstí přišel a svůj evropský sen nenaplnil, protože už ji před ním vybrakovala banda příživnických negrů ze Senegelu a kriminálnická islámská pakáž z bývalých afrických kolonií. Už nám v té Evropě chybí jen pár Světlých stezkařů, nějací ti Rudí Khmerové a partička Kurdských pracujících a budeme jedna velká šťastná multikulti tolerantní rodina, kde se civilizovaní táta s mámou budou nadšeně dělit o své výdobytky s parazitickou agresivní verbeží, která si ve svých zemích původu posledních pár století pečlivě budovala akorát tak středověk a náboženskou intoleranci, a když to začalo skřípat, tak hurá na sever. Film se kupodivu tentokrát nijak zvlášť nevyhraňuje ve prospěch té tolik velkorysé a pro Evropu nezbytné žabožroutské imigrační politiky a jen tak ukazuje rukou s ohlodaným kroasánem směrem k prdeli. Rukou, která bude brzo utržena, pokud nikdo nezastaví onu populistickou „humanitu“ za každou cenu a okamžitě nenastěhuje tu „zářivě altruistickou“ garnituru tak na rok na nějaké to roztomilé a kulturní předměstí, aby na vlastní hroší kůži zažila, jaké „trpící válečné uprchlíky“ nám sem do Šengenu bez jakékoliv kontroly a regulace natahala, stačilo jen zakňučet, že „já chudák!“, a hýčká je z našich daní. (15.02.2016)

(BE2CAN, Evald) Ta poslední scéna se tam tak nehodí, že to musela být jen snová představa. Že jo? Že jo, že jo? Prosím! (18.10.2015)

Strhující příběh jedné uměle vytvořené tamilské rodiny i zdrcující obraz odvrácené strany evropské současnosti... Jacques Audiard roste film od filmu... (31.05.2017)

Tomu říkám vtažení do děje od první minuty!! Příběh, u kterého jsem neměla pocit, že už jsem něco podobného mockrát předtím viděla. (01.03.2018)

Za čias Rímskej ríše bolo vyhnanstvo jedným z najťažších trestov, hoci moderný človek už len ťažko pochopí prečo. Byť vytrhnutý zo svojho kultúrneho prostredia, od svojich zvyklostí a známych, vôní, chutí, poveternostných podmienok. Nuž, ani dnes to nie je pre mnohých jednoduché. A takéto predmestie Paríža naozaj pre tamilského tigra vhodným prostredím nie je, on môže byť šťastný len v inom habitáte. Dobrá sociálna štúdia. (25.10.2017)

Viděla jsem 100 minut kvalitního filmu, který hodí diváka do příboje emocí bez nějakých skrupulí a ani následně se s ním příliš nepáře. Audiard nabízí zcela nový pohled na téma běženci, nekouká přes růžové brýle, nekritizuje, jen nabízí lidskou studii vykořenění. Po sto minutách filmu se Audiard zblázní a předloží Hollywood, kterému chybí snad jen růžovoušká šrdíčta okolo zúčastněných. Při druhém záběru na laskání kadeří mě popadla nezřízená touha polaskat Audiardovy kučery hráběmi. A pak mi došlo, že by se mnohem více uplatnil Finish Shine. Jsem si zcela jista, že u dobrého filmu nemám potřebu myslet na cokoliv jiného, natož na leštění lebky. Ano, ten závěr je strašlivě blbý. (26.01.2023)

Audiard síce nenatočil dokonalý "refugee" film, ale ako som očakával, že dostanem film s klasickým posolstvom o kroku z blata do kaluže, tak som v Dheepanovi objavil viacero tém, ktoré by sa v súvislosti so súčasným kinema-refugee-boomom dali ďalej rozvíjať. Dopad vojny na myseľ uprchlíka, samozrejme ich začlenenie do spoločnosti a s tým súvisiace problémy inakosti (to je jasné), ale aj problémy vnútri spoločnosti a otázka rodiny na intímnejšej úrovni. Dheepan vlastne robí presný opak. My ako západ sme neprišli urobiť poriadky na Srí Lanku, ale Dheepan robí poriadky vo Francúzku. A možno jeho metódy aj potrebujú. (09.02.2016)

Ok. Poďme si niečo povedať o snímku "Dheepan." Francúzi mávajú veľmi dobré filmy a bol som dosť zvedavý, čo tento film prinesie. A môžem spokojne povedať, že ma to nesklamalo. Dokonca to možno ešte miestami prekonalo moje očakávania. Sú tu veci, ktoré môžeme očakávať, že nastanú, no je tu veľa vecí, ktoré sa odhadnúť nedajú tak jednoducho. A ja som skoro vôbec nevedel kam film bude smerovať. Postavy na mňa pôsobia uveriteľne, majú skvelé momentky a celý čas som im fandil. Plus aj chcete, aby sa medzi nimi to rodinné puto skutočne prejavilo, napriek tomu, že nie sú absolútne nijako prepojení. Lenže ich život vo Francúzsku to vôbec nie je jednoduché. Najmä, keď skončia vo vojne medzi dvoma getami. A po fakte, že práve pred vojnou utekali preč to veci výrazne komplikuje. Nebyť možno posledných troch minút filmu, tak by som povedal, že je to vynikajúce absolútne do puntíku. Tie však trošku pokazia dojem. Nechcem povedať, že je to zlé, ale mohlo to skončiť trošku skôr a bolo by to ešte o niečo lepšie. Najmä po tom čo sa udeje. Ale to už by som išiel do spoilerov, takže by som to nechal tak. Atmosféra filmu je skvelá a veľmi čierna. Človek ma skutočne pocit, že sa ocitol v skutočnom gete, kde sa môže stať úplne čokoľvek. Veľmi som si film užil, hovorím čeknite si ho tiež. Stojí to za to. Hodnotenie: A (16.12.2016)

Z blata do kaluže .. natočené veľmi realisticky, ale nič iné som nečakala, Audiardovi takéto filmy skrátka idú. (05.03.2022)

Brilantný snímok, ocenený Zlatou palmou z minuloročného francúzskeho festivalu v Cannes, za najlepšiu réžiu, je aktuálnou výpoveďou, súčasnej problematiky, spočívajúcej v migrácii i ilegálnych prisťahovalcov, tu sa jedná o 3. člennú skupinu, muž, žena a dieťa, ktorí odchádzajú zo Srí Lanky do Francúzska, do parížskej štvrti - Le pré, čo je niečo na spôsob - sídliska, kde podmienky diktujú miestne gangy, pričom - prisťahovalec, hlavná postava, Dheepan, je bývalý vojak, ktorý sa zapletie do konfliktov s týmito nebezpečnými výtržníkmi, ktorých nikto nekontroluje, a tak si strieľajú, ako sa im zapáči, guľky svištia takou intenzívnou silou, že ich cítim i ja, vo svojej obývačke ! Snažia sa začleniť do komunity, dieťa chodí do školy, žena chodí pracovať, ako opatrovateľka, zatiaľ, čo muž - upratuje komunikácie a budovy, takto ho onedlho začnú mladí fagani nenávidieť, že prichádza surové, sugestívne, autentické, hororové - finále, ktoré mi vyrazilo dych ! Režisér, Jacques Audiard, ma už zaujal svojim Prorokom, teraz, živo sprostredkuje nálady a pocity - nezvaných, t.j - IMIGRANTOV, ktorí sa pokúšajú začleniť do kolektívu, začať nový a zmysluplnejší život, ale, koľkokrát, to nie je možné... Samotný záver, je pre mňa - nevídaným úkazom, čo sa mohlo a nemuselo stať... ? Pre mňa osobne, ide o mimoriadne depresívny a nebezpečný film, ktorý mi robil problémy, nie je to pre každého - zainteresovaného jedinca. (24.01.2016)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)

Filmová výzva 2018 - Francie. Tak jsem se dopracoval do finále své letošní první výzvy a jako poslední nemohl být žádný jiný stát než pro mě filmově kouzelná a nepřekonatelná Francie. Tentokrát jsem ale v těžké konkurenci nezvolil ten nejsprávnější snímek, přestože bodoval v Cannes. Dheepan je dozajista výtečný film, pod nímž je podepsán zkušený režisér, nicméně není to u mě na pět hvězd. V dnešní rozjitřené době by mnozí radikálněji smýšlející mohli Dheepana označit za film po "sluníčkáře a vítače", pro mě osobně byl především poučením o Srí Lance, o níž toho mnoho nevím. Za největší slabinu považuji scénář, film mi připadá málo dramatický a příběhu chybí správný náboj a jasné směřování. Na druhou stranu jsem celkem rád, jak film skončil. Zmítají mnou takové zvláštní, protichůdné pocity, viděl jsem výborný film, ale jak jsem u Francie namlsaný, čekal jsem asi mnohem více. (05.08.2018)

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Poměrně silné a nečernobílé drama. Diváka to dokáže namotat neokoukanou a syrovou sondou do života migranta, dává mu zakusit (nebo spíš voyeursky sledovat) zmatení a obtíže s jazykovou i kulturní bariérou, pomalu si k té rodině pochybných existencí nacházet vztah a celý film pak trnout napětím kdy se jim to křehké cosi, co by málokdo z nás byl ochoten a schopen nazvat domovem, rozpadne pod rukama (protože na tomhle sídlišti to happyendem nevoní). (08.05.2023)

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra. (01.02.2016)

Zvláštní film a nezvyklé podání uprchlického problému. Děj skvěle popsal classic, já jen dodám, že by tento film měly vidět obě strany dnešní rozhádané společnosti. Tedy vítači i odpůrci uprchlíků z Asie, Afriky, Východní Evropy. Je zde krásně popsáno, jak si ti lidé nesou dřívější problémy i traumata s sebou a není vyloučeno, že je zde budou znovu vytvářet. Ať už z přesvědčení nebo z donucení. (04.02.2016)

Snímek, u kterého je vám prostě jasné, že to nemůže mít příjemný průběh. A přesně to vám film "Dheepan" nabídne. Muž ze Srí Lanky, odkud utekl kvůli válce, se usadí v Paříži, aby zjistil, že násilí prostě není možné se vyhnout. Násilí je všude, a to i v tomhle civilizovaném světě, což je na tom to nejsmutnější. (02.11.2016)

Tak jsem se opět po nějàkém čase podíval na festivalový snímek, tentokrát v rámci festivalu francouzského filmu. A co k němu napsat? Myslím že se shodnu z ostatními na tom, že se jedná o velice kvalitní snímek, kterému ale svoji obrovskou naivitou, podrazí v samém závěru nohy, ten neskutečně absurdní konec! Na Srí Lance by možná asi desetinásobná vražda prošla kde komu, tohle byla ale Francie.... :-( (04.11.2015)

Docela napínavá story z ranku imigrantských témat. Druhá pointa je naroubovaná podle hollywoodských zvyklostí. (16.05.2019)