Kišibe no tabi
Vers l'autre rive
Journey to the Shore
Režie:
Kijoši KurosawaKamera:
Akiko AšizawaHrají:
Tadanobu Asano, Eri Fukacu, Jú Aoi, Akira Emoto, Masaaki Akahori, Kaoru Okunuki, Jasujuki Šútó, Nozomi Muraoka, Masao Komacu, Jó Takahaši, Tecuja ČibaVOD (1)
Obsahy(1)
Mladá učitelka klavíru Mizuki (Eri Fukatsuová) se roky snaží vyrovnat se se zmizením manžela Yusuka (Tadanobu Asano). Jednoho večera se ale Yusuke záhadně objeví, aby svoji ženu pozval na zvláštní výlet. Během dlouhé cesty k pobřeží má Mizuki poznat, co se jejímu muži skutečně stalo, a setkat se s lidmi, kteří k němu byli laskaví ve chvíli, kdy se setkal se smrtí. Renomovaný režisér Kijoši Kurosawa pokračuje v linii svého mezinárodně úspěšného snímku Tokijská sonáta (2008). Skrze romantický příběh mladé dvojice se tentokrát dotýká japonských spirituálních tradic a hlubokých otázek života, smrti a pocitu viny vůči milovanému člověku, kterému jsme hluboce ublížili. (Febiofest)
(více)Recenze (6)
Duchové jako svébytní lidé, jejichž tělesné schránce vypršel čas, ale jejichž duše ještě nebyla vpuštěna dál. Zatímco v Kurosawově průlomovém Kairu prostřednictvím internetu přetékali zpátky do našeho světa, v Journey to the Shore ještě nejsou připraveni odejít, ať už kvůli nevyřešeným vztahovým otázkám, bolestem nebo přílišné lásce k bližním, které nechtějí opustit. Epizodní děj se odvíjí pozvolným tempem, ale poskytuje tiše strhující náhled do dynamik jednoho manželství (skvělí Asano s Fukacu). Skončí to přesně tak, jak čekáte, ale víc než kdykoliv předtím je to hlavně o cestě – k vlastnímu pojetí truchlení a následnému osvobození. Další potvrzení, že zatímco ve vrcholných letech své kariéry brnkal Kurosawa na ty nejtenčí struny naší psychiky, aby nás rozhodil a vyděsil, svou pozdní tvorbou ukazuje nečekanou humanistickou tvář, k níž však přidává své typické žánrové prvky (děsuplné rámování a nasvícení scén), vytvářející málokdy viděnou kombinaci strašidelného s lidským. Jenže možná jsou hranice mezi nimi blíž, než jsme si kdy mysleli. 80 % ()
Ciry japonsky art. takto, ja nebudem vypisaovat siahodlhe komentare, takze len strucne : uz som sa rozlucil s tym, ze natrafim ne najaky japonsky film a la Sny Akiry Kurosawy. No a Kishike no tabi ma nielenze vyvideol z omylu, ale hodne, hodne prijemne prekvapil : 77 % ()
Kouzelně natočené a precizně zahrané rozjímání o ztrátě a leting go. Rozjímání je to bohužel neomluvitelně utahané a předvídatelné. Kurosawa je normálně vším jen ne předvídatelným, nicméně Journey to the Shore je na první pohled velmi konzervativním dramatem, které postrádá takřka jakékoliv trademarky tohoto režiséra. Na tom by nebylo samozřejmě nic špatného, vždyť Tokyo Sonata a podobná usedlejší dramata tuto vlastnost sdílela. Sonata však narozdíl od Journey to the Shore zvládla velmi snadno udržet divákovu pozornost. Journey to the Shore je dvouhodinové ploužení se k jasnému a nevyhnutelnému cíli, který nepřekvapí a co je hůře nenabídne nic na odnos. Padne-li vám to tematicky do nálady, kouká se na to ale definitivně velmi příjemně. ()
"Já těmhle moderním pořadům vůbec nerozumím." Zvláštní příběh zvláštního manželského páru, který se vydá na cestu, aby mrtvým sděloval, že již nežijí a živým, že ještě neumřeli a aby venkovany učil o nekonečnosti vesmíru a o tom, že nicota je základem všeho. ()
Ještě lepší než Tokijská sonáta. ()
Nejaponci je tomu asi těžké porozumět, ale s otevřenou myslí tady člověk může pochytit něco o tom, jak Japonci přemýšlejí o věcech týkající se smrti a onoho světa. Pokud mám hodnotit tohle "romančiku doráma", tak to nebylo úplně nejlepší, ale přesto mě to uchvátilo a drželo moji pozornost od začátku až do konce. Zápletka křehká, tak jak když spadne na podzim list ze stromu. Mnoho neřeší, nic nevysvětluje.... Pouze se dá tenhle film prožít, jak jeden ze všedních dnů. Lehké okouzlení životem a veškeré pomíjivosti.... Kobajaši Issa by jásal. :) ()