Sangaile
Summer
The Summer of Sangaïlé
The Summer of Sangaile
Sangailino leto
Režie:
Alanté KavaïtéScénář:
Alanté KavaïtéKamera:
Dominique ColinHudba:
Jean-Benoît DunckelVOD (1)
Obsahy(1)
Sedmnáctiletou Sangaile fascinuje akrobatické létání. Kvůli strachu z výšek se však nikdy neodvážila ani jen vlézt do jedné z pilotních kabin. Na letní letecké show nedaleko jezera, kde stojí prázdninová vila jejích rodičů, potká stejně starou místní dívku Auste. Ta, na rozdíl od Sangaile, vede kreativní a nevázaný život. Když se z dívek stanou milenky, Sangaile se Auste svěří se svým nejhlubším tajemstvím a najde ve své dospívající lásce jedinou skutečnou oporu, která jí dodá odvahu k létání. (Cinemax)
(více)Recenze (33)
Přiznám se, že na tenhle film jsem se vysloveně těšil. Těšil jsem se především na to, že konečně uvidím něco z Litvy. Toho jsem se nakonec dočkal, ale netušil jsem, že se tu bude klást až takový důraz na tvůrcovi city. A kvůli ním tak film zabírá nic neříkající louky, rybník, fabriku na konci vodní hladiny a celé to má takový post komunistický čmuk. Kromě toho se ve filmu objeví dvě zásadní postavy. No a jedna z nich je právě Sangaile, o které je tu v tomto případě řeč. To, že se ve filmu mluví minimálně bych ještě bral. Takoví islandští Berani to měli k užitku. Problém byl spíš ten, že jsem Sangaile moc nerozuměl. Vlastně stejně tak, jako těm mladejm, co tam uloví rybu, kterou si chtěj nad ohněm upéct a když zjistí, že v rybě byl nějakej mega červ, tak se s ním všichni začnou fotit a dělat z toho hrozně cool událost. Tato nepochopení, post komunistická atmosféra a minimální dialogy bohužel nezachrání letní nálada, sem tam slušný hudební podtext, poměrně slušný závěr, který jediný ve mně vyvolal nějaké emoce a jinak docela zajímavé herecké výkony. Škoda. ()
Sangaïlé je krásným příběhem o mladé, lesbické lásce a dospívání. Snímek má osobitý evropsko-artový feeling a nádherný hudební soundtrack. Julija Steponaityte i Aiste Dirziute jsou krásné holky a každá má své zvláštní kouzlo. Žádné vyhrocené drama, emotivní, ani strhující scény. Vše hraje na přirozenou, příjemnou notu bezstarostného období mládí a jednoho léta. Období, kdy je možné, aby člověk prožil ty nejkrásnější chvíle, na něž nikdy nezapomene. ()
Úplně mi to nesedlo, ale kamera a nasvícení nočních a tmavých scén byly fantastické. ()
Film, u něhož mi bylo vyloženě líto, že ho sleduji jen na malé obrazovce notebooku, protože zrovna tento film bych si chtěl užít na velkém plátně v kině – některé scény jsou vizuálně úchvatné (první milostné sblížení Sangaile a Auste v svítících sukních na louce, výstup Sangaile z vody v promočených šatech na noční osvícené molo, Sangaile stojící na střeše Austina paneláku, přičemž ji kamera zabírá z výšky, což u mě vyvolává vyloženě závrať, atd.) a celkově mi přijde, že si režisérka se svým scénářem hodně pohrála tak, aby se Sangaile a Auste pohybovaly na zajímavých lokacích (například scéna jejich milostného dovádění v lese v borůvčí je fantasticky nápaditá a zábavná; vizuálně atraktivní jsou i místa, na která Sangaile vyleze, aby se zbavila závratě – strom, elektrický stožár...), a hodně se mi líbil i originální pokoj Auste a vila Sangailiných rodičů, na jejíž architektuře jsem mohl oči nechat. Pokud jde o obsazení, Aiste Dirziute je herecky skvělá, Julija Steponaityte v titulní roli už mě ale tak nebavila. Film si odnesl spoustu ocenění a nominací na filmové ceny - mj. na filmových festivalech v Athénách, Litvě, Stockholmu a Sundance, a podle mě vcelku zaslouženě, je to pěkný a divácky vstřícný festivalový film, který by měl každého fandu artové produkce potěšit (hlavní cílovkou jsou zde lidi se zájmem o LGBT filmy - film běžel na festivalu Mezipatra - a obecně festivaloví diváci; samotný motiv lesbického milostného vztahu je ale nakonec v závěru upozaděn a navrch získává u Sangaile nově objevená vášeň pro akrobatické létání). Abych jen nechválil - v druhé části (cca. od 50. minuty), kdy titulní postava bojuje se svou závratí a kdy se začne plácat ve svých divných psychických stavech, zlých snech, myšlenkách na sebevraždu, apod., se mi tam už vkrádala jistá nuda, což spolu s ohraným námětem můj dojem z filmu snižuje trochu dolů. Scéna, v níž se Sangaile a Auste společně řežou nůžkami, mě vyloženě otrávila. U scény, v níž se Sangaile poprvé proletí letadlem, mi pro změnu trochu vadilo vědomí toho, že létání je docela drahá sranda, takže se nechce moc věřit, že by ji ten chlapík vzal jen tak proletět zadarmo a nic za to nechtěl (ve filmu alespoň není řečeno, zda mu za to něco zaplatila) – ale to už je z mé strany asi vyloženě nimrání se v prkotinách. Zvláštní závěr „po 2 letech“ mě pak docela nepříjemně zaskočil – asi by se mi zde víc líbilo trochu jiné finální vyústění. Film podle mě sice nemá takovou zdrcující psychologickou přesvědčivost a emotivní naléhavost, jako třeba fenomenální 3 hodinová záležitost Život Adele, a celkově jsem v něm postrádal nějaký wow moment nebo větší emoce, kvůli nimž by se zapsal víc do paměti, mé teprve druhé setkání s litevským filmem (prvním byly Mizející vlny) nedopadlo ale nakonec vůbec špatně – film mě oslovil skvělým soundtrackem, výbornou kamerou i sympatickým obsazením. Za mě nakonec velkorysé 4 hvězdy. ()
Nádherná vizuálna pecka, pri ktorej som si uvedomil, ako strašne moc mi chýbajú tínejdžerské bezstarostné časy. ()
Najlepšie péčko od Život Adele. ()
"Sangaile" je podľa mňa síce veľmi pekným, príjemným filmom, kde skutočne je super sledovať naše dve hlavné hrdinky Sangaile a Austé, no na druhú stranu si myslím, že by som ocenil, keby film vedel svoju myšlienku podať trošku dynamickejšie a vedel lepšie prepojiť niektoré momentky. Plus musím povedať, že som už veľakrát videl scénku, kde sa hlavní hrdinovia rozídu, lebo sa niečo medzi nimi stane a potom sa vrátia k sebe. To sú staré veci, ktoré sú už trošku obohraté. Ale odhliadnuc od toho je film podľa mňa veľmi príjemný, scénky v ňom sú veľmi pekné na pohľad, veľmi krásna príroda a rovnako aj skvelá hudba. Pre mňa je to film, ktorý určite stojí za to vidieť a som zaň veľmi rád. Na romantické chvíle to určite stojí za to. Za mňa hovorím, aby ste si film čekli a užili si jeho príjemnú atmosféru. Je to dobré dielko. Hodnotenie: B+ ()
Kamera je trochu artová, film je trochu divnej, hlavní hrdinky docela pěkný a nahý. Víc nečekejte. Časoprostor jedněch prázdnin, podle detailů ve filmu odhaduji že se děj má odehrávat před několika lety (anebo v tom městě nemají mobilní signál). Sebepoškozování ale nemám rád. Můj zřejmě čtvrtý litevský film. ()
Hned na začátku jsem věděl že tyhle dvě buchty si to rozdají, ale proč tam nemůžou jednou hrát větší kočky, film celkem jednoduchý na příběhem a herecký nejsou dvakrát ohromující. ()
Strach z výšek a akrobatické létaní se vylučuje, vůbec pilotáž letadla a to i toho zakotveného na kolotoči a kroužícího 10 metrů nad zemí se doporučuje pouze v doprovodu min. dvou dětí. Ne zrovna moc uvěřitelný film. ()
Filmy s LGBT tématikou v sobě často mívají prvek bolestných srážek s realitou. Nikoliv však tento. Vztah s Auste totiž nebyl alfou a omegou v příběhu Sangaile, ale jiskrou, nádechem a výskokem, který pomohl hlavní hrdince roztáhnout křídla a (doslova) se rozletět. V závěru se pak setkávají dvě rovnocenné bytosti, každá jdoucí již po své cestě. Nalaďte svůj mozek na alfa vlny a nechte se nést. Po dramatech je třeba porozhlédnout se jinde. ()
Zakríknutá Sangailé nájde krídla v ľúbostnom vzplanutí s rovesníčkou Aisté. Kult tela prezentovaný v naozaj pekných záberoch, kombinovaný s letnou prírodou. Žiadne hlboké vzťahové analýzy, len stručné vysvetlenia duševných stavov. Mladej láske je naklonený každý človek, na to tento film stavil. Na mňa to zabralo, babe som fandil celý čas. Festival inakosti BA 2015. ()
Nemôžem si pomôcť, ale Sangaile mi v mnohom pripomínala Pawlikowskeho film My Summer of Love (so skvelou Emily Blunt a Natalie Press). Dve dievčatá, jedno náhodné stretnutie a nezabudnuteľné leto. Atmosféra v mnohom podobná, aj keď My Summer of Love ma očarilo omnoho viac, najmä svojim dramatickým a epickým rozmerom. Litovská Sangaile mi prišla často príliš lyrická a bez spádu, čo na druhú stranu dobre vyvážila vizuálna pestrosť a vydarená kamera. Pridať do toho väčší kus dramatickosti a dialógov, mohlo to byť oveľa lepšie. Takto "len" na 3* (sčasti aj preto, že LGBT tematika začína byť v kinematografii až príliš rozšírená, a upadá tak výnimočnosť). ()
[Scope 100 - 2015] Filmy podobného ražení většinou moc nevyhledávám. Ne kvůli tomu, že bych s nimi měl nějaký problém, ale většinou pro mě nejsou tolik atraktivní. U Sangaile jsem byl ovšem mile překvapen tím o jak kvalitně natočený film se jedná a sled událostí mě zprvu velice zaujal. Největší problém jsem měl s hlavní aktérkou, která prostě nemá žádné charizma , a docela se mi sem nehodila. Za to aktérka druhé hlavní ženské role mě okouzlila, kdyby ona byla tou hlavní ,asi bych se vůbec nezlobil. Celkově se ovšem jedná o průměrný film i když jsem měl ze začátku pocit, že nebude. Velká škoda, ale opravdu zajímavé litevské drama. ()
Nadherna kamera, spousta krasnych zaberu na mlade pekne holky, hezka hudba a atmosfera leta... Ale pribeh me uplne nezaujal. Silny prumer. ()
Poetické léto za zvuků oduševnělé hudby pomalu spěje ke krásnému konci. Ale co naplat, když příběh ve svých útrobách působí poněkud staticky a dlouhé pasáže bez dialogu možná i trochu nudně. (65%) ()
Zranitelné paprsky léta. Paraplíčka dospívání smekla. Touha, která vzlétla. Z hlubin snů do výšin vznětů. Mlčky plápolající zasněná imprese, která polaská a osvěží vaši duši nebeskými doušky. ()
Dostalo mě to. Obsahem, emocema, formou.. V záplavě filmů o překlenutí mezi dětstvím a dospělostí se sem tam objeví takovéhle zjevení, jako je Sangaïlé, a když říkám sem tam, myslím tím, že skoro nepamatuji tak dobrou věc na podobné téma. Něžná režie Alanté Kavaïté přesně sedí do rytmu vyprávění a v kombinaci s originální kamerou, která dokáže udělat poetiku i ze sloupů vysokého napětí, mi nejednou vykouzlila úsměv na tváři. A ano, má to jednoduché poselství, nicméně ho podává zatraceně působivě a bez nějakých velkých klišé - bez lásky se člověk těch "Vertig" stejně nezbaví. Saldus. ()
Šablonovitý art, který využívá jedině toho, že vznikl v postsovětském státě. Jinak se jedná o klasickou kombinaci západů slunce, nesmyslně umístěných sexuálních scén, leteckých záběrů a lidí, kteří nevědí co se sebou. Navíc se mi tady nepodařilo najít absolutně žádné poselství, což by snímek, jehož příběh by se dal shrnout do jednoho odstavce, nabídnout měl. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2014. ()