Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na lavičce v parku vypráví jedna klepna druhé příběh mladého muže, který právě prošel okolo. Jeho matka Helena byla před lety krásnou a nadanou studentkou zpěvu. Platonicky ji miloval spolužák Vilém, syn obchodníka se šněrovačkami. Po absolventském večírku konzervatoře svedl Helenu lehkomyslný Martin. Druhý den odjel do Paříže a nepodával o sobě zprávy. Dívka s hrůzou zjistila, že je těhotná. Přivítala proto spásnou nabídku k sňatku od věrného Viléma. Uplynulo osm let. Vilém zvelebil závod, zamiloval si syna Ivana jako vlastního a i Helena měla svého muže ráda. Pak však přijel Martin a znovu zatoužil po Heleně. Tušil, že je Ivan jeho synem. Žena Martinovu dvoření odolávala a Ivan "strýčka" instinktivně nenáviděl. Večer před Martinovým odjezdem popíjeli šampaňské. Když si šel Vilém lehnout, opilý Martin Helenu objal. Náhodný svědek Ivan to prozradil Vilémovi... (ČSFD)

(více)

Recenze (18)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Poslední československá režijní práce Huga Haase dopadla skvěle. Kdyby v roli Martina byl znovu Haas, nikoliv trapně přehrávající Budský, neměl by tento snímek v naší předválečné kinematografii konkurenci. Dokonce i Ríša Novák byl v roli Ivana mnohem přesvědčivější než Budský. A musím pochválit svoji oblíbenou Šlemrovou, i v roli drbny byla naprosto okouzlující a odzbrojující. ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Nemohu si pomoct, ale podle mého názoru Haasovi slušely více veselohry. Jeho veseloherní postavy byly vždycky trochu smutné, ale hřejivé. Tentokrát to byla smutná, tragická postava, ale jako led. Prostě bez šťávy. Štěpničková byla na tragické postavy jak dělaná, takže té se nedá nic vytknout. Zajímavá je postava Saši Rašilova. Celý film mlčky sedí na lavičce a poslouchá, jak si dvě drbny (Růžena Šlemrová a Lola Skrbková) vyprávějí celý příběh filmu. A na závěr filmu řekne jednu velikou pravdu: "Jo, jo. Tak nám to všechno stárne, pomalu umírá, jen ty klepny jsou věčný" :-)) ()

Reklama

Ony 

všechny recenze uživatele

Hodně rozkolísané. Scény, které lze brát smrtelně vážně a které mají velmi životnou atmosféru (např. večírek na začátku), jsou střídány výjevy nepřesvědčivými a komickými. Měla jsem z toho takový dojem, že se Haas pokouší o černý humor, ale nemá dost odvahy, aby to úplně přiznal. Hezky režíruje sám sebe, ale ostatní moc nezvládá. Zvlášť Jozef Budský je osudový muž jak noha. I výbornou scénu s doutníkem svou teatrálností nakonec zabil. Vizuálně film vypadá slušně a velice zajímavé je použití filmové i diegetické hudby, ale scénář a postavy jsou mrtvé, jakkoli někde za nimi lze vytušit upřímnou snahu o útok na lidskou povrchnost a oslavu skutečných citů. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Byly to Haasovy poslední nostalgické prázdniny v Československu před jeho vynuceným odchodem do emigrace. Podstatná část tohoto autorského filmu vznikala v nádherných zahradách průhonického zámku za přítomnosti jedenadvacetileté Marie von Bibikoff, ruské šlechtičny a tehdy jediné Haasovy múzy, která se o několik měsíců později stane i zachráncem jeho života. Omamné léto uprostřed děsivého politického napětí vneslo do Haasova života záblesk romantického jiskření, které mezi ním a sličnou Marií probíhalo také vlivem čerstvých vzpomínek jejich společného seznámení. Film přinesl kromě něžného citového rozpoložení i vkusnou secesní atmosféru, rámovanou neobyčejným estetickým cítěním kameramana Ferdinanda Pečenky. Jiřina Štěpničková a Jozef Budský potom sehráli eroticky přitažlivou dvojici bývalých milenců, znovu se setkávajících za přítomnosti žárlivého manžela. Volbou skvělého partnera jako filmového soka Haas znovu prokázal, že má smysl pro výběr nových talentů a neokoukaných osobností. Škoda, že Budského filmovou kariéru v českých ateliérech na počátku války znemožnili jak slovenští nacionalisté, tak události v Evropě a v rozděleném státě (Budský se na stříbrné plátno vrátil až v roce 1946). ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Nepochopitelně zapomentutý film, který dokázal secesní stylizaci dovést k dokonalosti a předznamenal tak svým způsobem jak Nočního motýla, tak Stříbrný vítr (všechny mimochodem nasnímal Ferdinand Pečenka). Dr. Jan Branberger (též zcela neprávem zapomenutý skladatel, přesto ředitel pražské konzervatoře a autor hudby např. k Bílé nemoci) velmi přesně zkomponoval hudbu období secese (u nás představovanou hlavně Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem), která filmu dodává věrohodnou autenticitu. Domnívám se, že Haas se malinko v postavě skladatele, kterou sám hrál, inspiroval svým bratrem Pavlem. Ten byl silný a vážný introvert, ovšem rodina Haasova nebyla nijak extremně bohatá (měla se co ohánět) a jako student kompozice na konzervatoři u Leoše Janáčka v Brně musel pomáhat v obchodě svého otce (ve filmu je rodina naopak dobře zajištěná). Řekl bych, že se ve snímku odrazilo i nacionální prostředí Brna (třebaže film je lokalizován do Prahy), které Haas v mládí poznal - Haasova rodina mluvila česky a v Brně představovala dost výjimku mezi obchodnickými kruhy (přišla z východních Čech). Jazykové soupeření mezi češtinou a němčinou je na rok 1938 podáno přitom velmi jemně a nepateticky. Úplnou samozřejmostí je práce herců, Haas jako plnohodnotný člen činohry Národního divadla nesáhl vedle a své kolegy vedl téměř dokonale. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama