La 317ème Section
Sangre en Indochina
The 317th Platoon
Režie:
Pierre SchoendoerfferScénář:
Pierre SchoendoerfferKamera:
Raoul CoutardHudba:
Pierre JansenObsahy(2)
Ve Vietnamu roku 1954 velí mladý poručík s veteránem z druhé světové četě francouzských vojáků na ústupu. V patách ale mají vietnamské jednotky Viet Minh. (Netflix)
Recenze (25)
Zlatá Palma - výběr ()
Tak jsem konečně mohl vidět téměř opomenutý film z Indočínské války bohužel jenom francouzsky, ale z toho co jsem vyrozuměl, musím napsat, že to bylo neuvěřitelně realisticky natočené. Proto oceňuji vykreslení bojů bez nabušených efektů válečných scén, které jsou v současnosti tak prezentovány ve válečných filmech. Obrazně fakt působivý a naprosto pravdivé prostředí umocňuje dojem jako by šlo o reportáž přímo z války. Samozřejmě musím poznamenat, že nejsem žádný odborník na válečnou tématiku. Škoda jenom, že snímek je, alespoň u nás, zatím nedostupný. Na úplný konec dodám, že celý film se natáčel přímo v místě bojů v Kambodži a po uvedení dostal cenu za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Cannes v roce 1965. ()
Vynikající záležitost, které ku podivu pomáhá i topornost domorodých herců, která se k příkladné vyděšenosti místních civilistů příkladně a trochu zákeřně hodí, jako málo co jiného. Výkony bílého osazenstva jsou zase příkladně kvalitní a to především hlavní herecké duo, které krásně ukazuje spolupráci emočně otupělého veterána a mladičkého důstojníka. Bojové scény vypadají poměrně realisticky a jediné, co trošku kazí dojem, jsou na pár místech toporné dialogy. PS: cz plakát je výtečný! ()
Květen roku 1954. Francouzi bojují v Indočíně o svůj ztracený předválečný vliv ve válce, která později vstoupí do dějin pod názvem ,,první vietnamská válka.'' Fracouští vojáci se bijí udatně, ale v té době samozřejmě nevědí, že je to válka ztracená. Ti co jí přežijí a věnují se dál svému válečnickému řemeslu si pak stejně smutné poznání zopakují v Alžíru... Poválečný antikolonialismus zkrátka nešlo zastavit a hodně zemí začalo toužit po svém vlstním uspořádání a svobodě... Jestli tomu tak bylo dobře můžeme se dneska jen dohadovat... Četa 317 ustupuje deštným pralesem směrem k jedné z opevněných základen poblíž hlavní základny v Dien Bien Phu. Cestou absolvují izolované lokální přestřelky s nepřátelskými zásobovacími transporty nebo hlídkami vietminu. Skupině velí mladý důstojník. Je schopný, ale v zemi je jen 18 dní. Pod palcem má velmi schopného bojovníka, který coby odvedený Alsasan za války bojoval ve wermachtu a prošel celé Rusko. Zde ve Vietnamu se mu líbí a je tu už dlouho. Chtěl by tu po válce zůstat. Líbí se mu místní dívky, příroda, Francie je jej už neláká. Tohoto veterána zahrál Bruno Cremer s takovou grácií, že bych mu snad věřil, že v Indočíně bojoval. Oproti veliteli má krapet rozdílnější názory jak se chovat v obsazených vesnicích či jak zacházet s raněnými. Je to dáno jeho zkušenostmi. Zatímco velitel Jasques Perrin zraněné vleče celou cestu sebou, byť mají jen malou šanci na přežití, veterán mu radí je nechat na místě, protože zdržují a ohrožují zbytek jednotky... Sledujeme tak velmi náročný postup džunglí a neustálou snahu se spojit vysílačkou s jednou z blízkých základen... Z rádia však přicházejí čím dal horší zprávy přičemž ta nejhorší je, že Dien Bien Phu i přes nesmírně statečný boj výsadkářů a legionářů padl..... Strašně jsem litoval, že film není v barvě. Už kvůli té přírodě, řeky, vodopády džungle, hory... Ale ta nebarevnost mu zase dodala skvělé aroma skoro až dokumentárního snímku z té doby.... Z války v Indočíně jsem zatím neviděl lepší věc! Dávám 4 doušky tříhvězdičkového koňaku z lékárničky! * * * * ()
Četa vojáků se po prohře Francouzů u Dien Bien Phu ocitá na ústupu v prostředí nehostinné džungle v pohraničí Vietnamu, Kambodže a Laosu, zatímco jim vietnamské jednotky začínají nebezpečně šlapat na paty. Výborně napsané a velmi nepříjemné válečné drama podtrhující francouzské trauma z Indočínské války s klasickým soubojem ideí mladého naivního vojáka (Perrin) a zkušeného cynického veterána v podání vždy skvělého Bruna Cremera. ()
Je to skutečně velká škoda, že tento film uniká pozornosti vydavatelů DVD s válečnou tématikou. Zřejmě se právem domnívají, že by všechny ostatní filmy zastínil. Schoendoerffer nechal herce žít měsíc v polních stanech, vojáky vlastně nehráli, oni jimi v tu dobu byli. Četa 317 je velice působivý film, syrový, místy surový, bez přetvářky, až se chvílemi zdá, že se tvůrci skutečně vrátili do doby, kdy pracovali jako frontový filmový štáb. ()
Na spracovaní filmu i jeho príbehu je poznať reportérska minulosť režiséra, jeho dokumentaristická forma ustupujúcej čaty je natočená realisticky a pôsobivo. Čím však trpí je samotný príbeh, ktorý je v podstate nenápaditý. Všetko zachraňujú postavy mladého veliteľa čaty Torrensa ( Jacques Perrin ) a hlavne drsného žoldniera Willsdorfa( Bruno Cremer ). ()
Syrové a realistické válečné drama z Indočínské války bylo natočeno tak realisticky a působivě, že jsem měl místy dojem, že nešlo jen o film, ale zachycení skutečnosti. Bruno Cremer podal bezchybný výkon v roli válkami prostřelého žoldáka, bývalého vojáka wehrmachtu se zkušenostmi z bojů v Rusku, který už nezná nic jiného než válku. Celkovou stísněnost navíc posiluje černobílé provedení. Pro mě byl film skutečným zážitkem. ()
Válečné drama jako řemen, ten rozdíl mezi zkušeným vojákem a mladinkou zelenou gumou byl fantasticky zahraný a dokonale dokumentuje či vyobrazuje hrůzu, kterou ti kluci museli projít.. Bruno Cremer ohromně charismatický, věřila jsem mu každé slovo, Jacques Perrin bez milosti na pěst, ovšem dal to bezchybně.. Tíživý a smutný film.. ()
Na snímku "Četa 317" je nejlepší skutečnost, že je natočen v podstatě jako pseudodokument. Tahle skutečnost mu dává nepříjemnou živost a syrovost, která se projevuje v tom, že máte opravdu pocit, že nic není nahrané. Jsou zde scény, které vás dovedou vtáhnout, a vy se bojíte, že byste taky mohli chytnout kulku. ()
Myslím, že největším přínosem filmu bylo to, že jsem si vážně uvědomil rozdíly mezi "francouzskou" a "americkou" Indočínou. A současně také jak nepřenositelné informace/zkušenosti mají obě. Snad už také lépe chápu postoje veteránů obou válek / kampaní, kteří se cítí ze své vlastní země vykořeněni. Přestože něco podobného známe i z Remarqueova "Im Westen nichts neues", zde jsme ale byli pořád v Evropě, tady jsme "dosud nevíme kde". Neméně významnou dějovou linkou je vztah mladého Torrense a válkou protřelého Willsdorfa... "Out, damned spot! Out, I say!—One, two. Why, then, ’tis time to do ’t. Hell is murky!", dí na to Lady Macbeth (Shakespeare, Macbeth, akt 5, scéna 1) ()
ocenenia : MFF Cannes 1965 - Najlepší scenár (Pierre Schoendoerffer) ()
Dej filmu sa odohrava tesne po Bitje u Dien Bien Phu /sak si zistite, kedy ta bitka bola a o com vlastne bola, ja to tu rozpitvavat nebudem/. Kazdopadne uplne zabudnuty film, a pritom velmi dobra podivana - ten mociar, komare, horucava a vycerpanost divizie z bojov som prezival pomaly aj vo svojej obyvacke. U nas /CR a SR/ je to nedostupne, sam odporucam najma ruske kanaly - treba ale vediet rusky, potom to uz ide . 75 % ()
Dokumentárně laděné drama (reportér ho natočil podle vlastní knihy), které sice postrádá nějaký dramatický oblouk, ovšem to není na škodu, protože se tu nic dlouho neokecává, ale ukazuje se válka v Indočíně taková jaká byla bez dunících smyčců a patetických proslovů. Právě ty jednotlivé epizodky, výborně natočené a zahrané, skládají dohromady celistvý obraz jednoho "banálního" přesunu z místa A do místa B. ()
Jako kdyby chtěli napodobovat americké. Ani přítomnost Cremera nevylepšil moji náladu. 2,5/5 ()
Průměrný válečný film. Příběh jednotky francouzské armády, tedy asi 4 Francouzů a dvaceti Vietnamců, kteří se snaží probít skrz džungli. Nesmí chybět mladičký poručík plný ideálů a ostřílený veterán z druhé světové. Je fakt, že o průšvihu v Indočíně se francouzům jen těžko vypráví ()
Válka v Indočíně je zajímavým a z filmařského hlediska možná i trochu opomíjeným konfliktem. Což je podle mě velká škoda, protože i pro nás Čechoslováky (respektive Čechy a Slováky) je to konflikt, kde bylo největší bojové nasazení našich hochů od druhé světové války. Pravda, sloužili v cizinecké legii, což bylo z hlediska tehdejších československých zákonů dost přes čáru, ale stejně... Před několika lety jsem četl skvělou knihu Ladislava Kudrny s názvem "První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta". Autor v ní dokázal velmi poutavou formou upozornit na u nás upozaděný ozbrojený konflikt a skvěle přiblížil tamní atmosféru. Film Četa 317 (z roku 1965) jde v podobných stopách, nesnaží se o nějakou patetickou glorifikaci válečných hrdinů, nesnaží se ani o adoraci války jako takové a testosteronu vojáků. Ve své podstatě je tak protiválečným filmem, který samotný konflikt zobrazuje náležitě syrově a realisticky. Podle mého skromného názoru by dost prospělo, kdyby si z podobných snímků vzaly příklad i velkorozpočtové válečné akce zejména z Ruska a Spojených států (na které se podle mě moc dívat nedá). Snímek Četa 317 je víceméně autorským dílem Pierra Schoendoerfferera, který je autorem knižní předlohy, režisérem a pro tento film napsal i scénář. Velmi důležité je určitě také to, že Schoendoerfferer byl sám veteránem tohoto válečného konfliktu (působil jako armádní kameraman a byl také u známé bitvy u Dien Bien Phu). Ve výsledku se tak díváme na velmi realisticky působící vojenské drama, které ještě umocňuje černobílá kamera do té míry, že divák místy může mít dojem, že sleduje nějaký válečný dokument, nebo skutečnou "battle footage". Zde skutečně není čas na falešné hrdinství a na kýčovité proslovy nad umírajícími kamarády… Příběh sleduje osudy čety, která se na samém sklonku konfliktu pokouší probít ke svým vojenským liniím. Strastiplnou pouť s divizí Vietminhu v zádech můžeme sledovat spolu s mladým velitelem (který je v Indočíně teprve několik dní) Torrensem a jeho podřízeným Willsdorfem (Bruno Cremer, ano ten Bruno Cremer, kterého asi budete znát jako filmového Maigreta), což je naopak velmi zkušený voják, veterán z tažení wehrmachtu do Ruska. Jen tak pro zajímavost, natáčeno bylo v Kambodži (ve vedle ležícím Vietnamu totiž probíhala válka, tentokráte "Druhá vietnamská" za přítomnosti vojáků US Army), jen několik let předtím než se tam moci chopil Pol - Pot. Podobných filmů z tohoto válečného konfliktu je bohužel jako šafránu, jen tak z hlavy mě napadá pouze "Dien Bien Phu" (od stejného autora) a československý Černý prapor. ()
Tak tohle mě dostalo. Jeden z nejlepších válečných (guerilla) snímků vůbec a to prosím z roku, kdy se do Vietnamu teprve chystali Američané. Tady je i vidět, oč to měli Francouzi bez vrtulníků těžší, když pochodovali s raněnými dlouhé kilometry džunglí a leckdy jim nezbývalo nic jiného než je ponechat svému osudu, aby se sami zachránili. Sám režisér tímto konfliktem prošel a dodal opravdu hutnou, syrovou, klaustrofobní atmosféru. Režie fantastická. Dalo by se to přirovnat k rovněž skvělému snímku z korejské války Men in War od A. Manna. Sympatické je i to, že se to dá vnímat jako pocta francouzským vojákům, jejich nasazení, profesionalitě a obětem. ()
Přemítam co to hulili z toho bongu... ()
Tak tohle byl nahaty realisticky cernobily dokument, ktery postradal jakekoliv zmeny v tempu vypraveni, nejake napeti, emoce, radost z preziti a naopak. Proste tohle me teda vubec nechytlo. Byl jsem stastny, ze uvidim film z tyhle valky, nebot jsem snad na jiny nikdy nenarazil, ale ouha. Zahrane slusne, scenam jste verili uplne vsechno, jen to nejak me, jako divaka, neumelo zabavit. ()