Blanche

Tragedie vskutuku shakespearovská, ale ještě mnohem víc. Ale možná také poučení pro Bressona či Greenawaye či mnohé další. Nádherné obrazy doplňuje skvělá hudba 5 soudobých francouzských autorů... Každý takový film vyžaduje redefinování filmu jako takového, vůbec jako prostředku vyjádření a výrazu, jako vjemu a dojmu. (06.08.2017)

Svým způsobem a po mnoha stránkách ojedinělé dílo, na které jsem si musela chvilku zvykat, než jsem přišla na to, v čem tkví jeho vysoká kvalita a jedinečnost. Bohaté zkušenosti režiséra s animovaným filmem jsou zde dobře patrné a Borowczyk se tímto skvostem zařadil do nevelkého stáda jedinečných a nenapodobitelných mistrů. Škoda, že jeho další tvorba, zejména ta rádobyerotická, byla víceméně už jen úpadková.... Blanche je ale masterpiece, kde Borowczyk předvedl svůj dokonalý smysl pro kompozici, totální kontrolu prostoru i herců, tzn. zde není absolutně dovolena jakákoli improvizace. Posedlost detailem, spoustou dobových i oné době neodpovídajících rekvizit - i zvířata jsou zde nenásilně a trefně použita spíše jako rekvizity. Práce kamery je unikátní a má rozhodující podíl na vysoké kvalitě filmu...Herecké obsazení nemohlo být lepší v čele s Michelem Simonem a pro mě velmi zajímavou Denise Péronne. Zahlédneme zde i slavného liliputána Roberta Le Nain z ještě slavnějších filmů o Angelice...Úvodní několikavteřinová erotická scéna - Blanche vylézá nahá z koupele - je chytrý malý Borowczykův trik, po němž teprve přijde ten velký, opravdový trik = po celých zbývajících devadesát minut už neuvidíme ani obnažené koleno. Erotika by totiž úplně zničila tu krásnou a tvrdě kontrolovanou konstrukci celého díla...V počátku lehce komický děj plyne vlastně bez větší akce, ale jak děj postupuje, zvyšuje se, mistrovským Borowczykovým vedením opět bez větší akce, i jeho vnitřní napětí a vše končí absolutní tragédií...Technický/vizuální poklad pro filmové fajnšmekry! (18.07.2017)

Nepředvítatelný kousek : zpoloviny roztomile žertovná renesanční rozprávka, zpoloviny shakespearovský kolotoč násilí. Námět dodal polský romantik Slowacki, zpracovavší ve stopách Voltaira a Byrona lidovou zkazku ze života Ivana Mazepy, skutečné postavy ukrajinských dějin ; Borowczyk děj přemístil do Francie 13. století. Velmi osobitá a působivá je jeho práce s prostorem a detailem : v interiérech vypravených a snímaných tak, že upomínají na dobová malířská díla anebo domečky pro panenky - samá komnata, průchod, průlez, průhled - se v jakémsi zpomaleném reji přeskupují tváře, těla a končetiny osob a předměty, těšící se až fetišistické pozornosti tvůrců.Začíná se malebnými zátišími a tóny dobové hudby (hrané na dobové nástroje), končí z ruky točeným vláčením za koněm. V úloze předmětu všeobecné touhy manželka režiséra. (25.12.2015)

Velmi působivé. Chvílemi jsem ale nevěděla, co se děje. Jak kdyby to špatně sestříhali.  Rozhoduji se mezi 3-4 hvězdičkami. Ale asi dám 4. (13.11.2023)