Děvčata, nedejte se!

Děvčata, nedejte se! je veselohra s jízlivým sociálním hlasem. Zábava je v konečném celku průměrná, humorný nadhled i sarkastická údernost mají vysoké obrátky pouze v přítomnosti samotného tvůrce filmu, Huga Haase. To ostatní často připomíná povadlou louku s nepatrným políčkem životodárné orné půdy. Sociální tématika je často nesmělá, a přesto způsob pronesení dodává nebojácným slovům elegantní švih. Hlavní postavou rozverné veselohry je dobrosrdečný profesor Emanuel Pokorný (vynikající Hugo Haas), dlouhodobě nezaměstnaný starý mládenec s širokou duší. Dobrota a laskavost je zaměňována za morální úpadek, provokující puritánské autority, bdícími nad mravností počestností svěřeného území. Hlavní ženskou postavou je žákyně dívčí internátní školy Vlasta (příjemná Adina Mandlová) s mladickou zamilovaností i hloubavě trpící duší dívčího očekávání osudové romance. Výraznou postavou je autoritativní ředitelka dívčí internátní školy (dobrá Leopolda Dostalová) se svým úzkostlivým dohledem nad mravní bezúhonnosti svých svěřenkyň. Důležitou postavou je odzbrojující miminko Janička (Jana Ženíšková), zatoulané robě mladé a svobodné Lidky (velmi zajímavá Erna Ženíšková) v existenčních potížích chudé vrstvy. Z dalších rolí: vyplašená internátní vychovatelka Klotylda (sympatická Světla Svozilová), nezodpovědný otec Janičky a lehkomyslný student Jiří (zajímavý Ladislav Boháč), jeho věrný druh Karel (příjemný Jiří Dohnal), smířlivý venkovský farář (Karel Jičínský), prostý podomek v penzionu Josef (Stanislav Neumann), dávný Pokorného spolužák z vysoké školy Václav Roubal (příjemný Jan Pivec), jeho vlivný strýc a rada Roubal (příjemný Rudolf Deyl st.), láskyplná obuvníkova dcera (Milada Horutová), rázná majitelka penziónu (dobrá Milka Balek-Brodská), či nejaktivnější z Vlastiných spolužaček (Jiřina Steimarová, Milena Velíšková a Eva Prchlíková). Je to pouhá veselohra, jejíž význam se nemůže přeceňovat. Zábava je stále funkční díky nesmrtelné herecké odzbrojující přirozenosti Haase. (03.03.2017)

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven? (15.07.2019)

Snímek spíchnutý trošku horkou jehlou. Není se co divit, vždyť se v těch letech točilo i několik desítek filmů ročně. Sám Haas režíroval v tom roce tři, z nichž ve dvou hrál a k tomu přidejme, že v témže roce hrál ještě i ve Fričově komedii Mravnost nade vše. Zřejmě tehdy nikdo nepočítal, že se na tyto filmy budou diváci koukat i za 75 let v 21.století. Film se mi líbil, zvláště typická Haasova samomluva a vtipné hlášky typu „Moje teta má holčičku, Karlíček se jmenuje.“ Jeho staromládenecká bezradnost při manipulaci s dítětem je kouzelná a to dítě bylo taky moc roztomilé. (02.02.2012)

Haasovská variace na oblíbené filmové téma, které fungovalo vždycky, ve 20. letech tu byl příběh Chaplinova Kida, o dekádu později Léonide Moguy natočil film Mrně (Le mioche), jehož je Haasův film zrcadlem. A ve 40. letech téma pokračovalo jako Forty Little Mothers. Škoda, že dneska na filmu ulpývá měrou velkou taková marginálie, jako je debutující Vilém Pruner. Protože jinak jde o výtečnou komedii 30. let, s klasickým poselstvím humanismu. Mezi žabkami je pak k nalezení několik příjemných hereček: Jiřina Steimarová, Sylva Langová, Zorka Janů, Majva Červená a samozřejmě i nyvá Adina Mandlová s pikantní ofinkou. (22.06.2011)

Opět jedna z moc milých prvorepublikových komedií. Hugo Haas se znovu objevuje v roli starého mládence a poplety, který se ne vlastní vinou zaplete do dalšího dobrodružství. Tentokrát je v hlavní roli malé batole:). Děj nás zavádí až do dívčího penzionátu, kde o zápletky a překvapení není nouze. Zvědavým chovankám dominuje v té době strmě stoupající hvězda filmového plátna Adina Mandlová. Velmi povedená a znělá je i ústřední píseň "Děvčata, nedejte se!" Z dnešního pohledu možná určité scény působí směšně, dívá-li se na to ale člověk jako na "exkurzi" do starších, nezapomenutelných časů První republiky, je to oáza. Co film trochu brzdí, to jsou ne vždy úsměvně působící scénky s Haasem, kterých je zde až moc. (24.08.2009)