An - Zen a lívanečky

Opäť taký príjemne pomalý a malý film z japonskej produkcie, kde takéto filmy vedia najlepšie. Zápletka sa dala určite rozvinúť aj podstatne viac, hlavne to neskoršie prosperovanie obchodu, ale o to tu predsa len ani moc nejde. Hlavná je tá mimoriadne sympatická civilná atmosféra, ktorá sa nesie celým filmom a podporou sú aj sympatické postavy, Okrem hlavného dua, teda majiteľa pekárne a jeho novej pomocníčky aj stála zákazníčka, ktorej by som kľudne doprial aj samostatnú líniu, aby sa mohla stať plnohodnotnou postavou. Takto si ma získala hlavne celá stredná fáza, kedy ide všetko tak, ako má a všetci sú spokojní, ale ani ten zvyšok samozrejme nie je zlý a pozerá sa na to dobre. Režijne mi to plne vyhovovalo, na rozdiel od predchádzajúceho filmu režisérky to už síce nie je také meditatívne, ale toto civilné prevedenie tu aj tak sedelo lepšie. Takže lepšie hodnotenie síce nedávam, na to by som potreboval rozvinúť zápletku kľudne aj do viacerých línií, ale aj tak sa mi na to pozeralo príjemne a určite som sa nenudil, aj takéto filmy občas treba. 67% (07.07.2017)

Tenhle film je sladký a dlouhý jako příprava „an“ - tajuplné sladké pasty z červených fazolí. Ten český název je trochu moc přeplácaný, ale zenové to je. Mám rád jídlo a filmy o jídle. Příprava „an“ je pomalé a důkladné umění jako taiči a už jen sledovat její přípravu je meditací. Ten film láká jako sladká vůně „an“. Do bistra a do života. Japonské „Babí léto“. (06.09.2017)

Taký pomalý citlivý príbeh o troch osamelých ľuďoch, ktorých osudy sa pretnú v jednej malej pekárni v ktorej sa pripravujú japonské lievance. Sentaro je mlčanlivý vedúci s temnou minulosťou. Stará babka Tokue má za sebou ťažký život s chorobou, kvôli ktorej dlho žila v izolácii od väčšiny ľudí a tak s veľkou radosťou začne pomáhať v pekárni. A postavou trochu naviac, ktorá nemá veľa priestoru je mladé dievča, ktoré pekáreň pravideľne navštevuje. Priateľstvo ktoré spolu nadviažu zaplní prázdne miesta v ich srdci. Aspoň dočasne, keďže sa jedná o tradičnú dojímavú melodrámu. Film má fakt pomalé tempo ale zároveň podmanivú atmosféru a postavy som si hneď zamiloval. Páčil sa mi hlavne vzťah medzi Sentarom a babkou a dojímavé finále ma emocionálne úplne dostalo. Napriek pomalému tempu a štedrej stopáži to je presne ten typ filmu u ktorého to nevadí a prial by som si aby trval aj dvakrát dlhšie. Štýlom mi tento film pripomína nádherné filmy aké toči Hirokazu Koreeda. Možno aj kvôli tomu, že tu hrá jeho obľúbená herečka Kirin Kiki z ktorej vyžaruje obrovská dobrosrdečnosť. Objektívne to je tak za 4*, ale keďže mi film tak dokonale sadol, tak dávam aj nadšenú piatu hviezdičku. Nenapadá ma nič, čo by som filmu vytkol. Dokonca aj Masatoshi Nagase, ktorého som v komente k filmu The Hidden Blade tak veľmi skritizoval za absenciu charizmy, mi tentoraz svojou mlčanlivosťou k tej postave dokonale sadol. 10/10. (24.04.2019)

Filmu se neupře neobvyklá japonská nátura, která prostupuje celým filmem a je hodně těžké ji pochopit a přijmout. Nátura si totiž zakládá na skromnosti a absolutním respektu k člověku. Postavy se nezasmějí, neprojeví city a utápí se ve své vlastní nekonečné depresi. Filmu jsem ale dal čtyři hvězdičky, takže vězte, že samotný příběh je natolik lidský, jak jenom lidské pokolení může být. I tak si totiž přes japonský extrém užijete hodně citlivě odvyprávěný příběh, který se svojí pomalostí nesl jako ptačí pírko přeskakující v dokonalém bezvětří z jednoho lotosového květu na druhý. (09.06.2017)

Už v "Utiš vodu" Naomi Kawase naznačovala příklon k tradičnímu filmovému vyprávění a "An" se tak vskutku stal jejím prvním konvenčním filmem s daným scénářem, postavami a tradičními dialogy. Příběh, který krouží okolo osudů několika postav setkávajících se u stánku s dorajaki (lívance se sladkou fazolovou pastou), bohužel zabředává do nesnesitelného patosu a co víc – vynucuje si dojetí za každou cenu. Nenásilnost vyprávění a síla obrazů z předchozích režisérčiných filmů ustoupily návodnému dovyslovování tam, kde dříve zůstával prostor pro tajemství a dobrodružství z objevování. I proto tento film vnímám spíše jako příběh pro mládež (bez nadsázky). Kawase sice neopustila své téma hledání skutečných životních hodnot, avšak příběh tentokrát zasadila do již stokrát použitých kulis, které pouze jinak přeskládala a výsledek je stejný jako u všech podobných sladkých příběhů. Postavy dobrotivé babičky s pohnutým osudem, muže poznamenaného minulostí i citlivé dívky z problematických rodinných poměrů stejně jako mírná porce gastrofilozofie spíše vycházejí vstříc snadno stravitelným příběhům pro masy, u nichž se lze konzumentsky na krátkou chvíli dojmout a jinak nic víc... P. S. Film mi připomíná román Muriel Barberyové. (20.06.2017)