50 % (E07)

„A keď budete riadne fajčiť, aj do televízie vás zoberiem, riťolizi moji škaredí!“ Další krutohustá lekce prefíkaného vesnického marpetingu uja HOMA, kterou si tu nepokrytecky ocejchoval jako „jedinečný dokument“, lebo má tieto akože podnikatelské muňky, sestávající se s nicotného blábolení přitepleného majora Terazkyho, senilního dědka s uzlem na egu a defilé HOMOva gangbang klubíku genetických anomálií, onoho pověstného tvrdého jádra nejhustších funoušků ČSFD, před nímž se třese každý filmař i distributor. Je to profesionalitka každým coulem, dělá databázi převelikou čest a vsadím se, že si to celá rodinka na salaši v Horných Prijebancoch aj na video nahrála! Ovšem při těch bezprostředních reakcích po projekci Holubice jsem málem vychrchlal briketu: „Tak jak se vám líbil film, pane A.?“ „Ježyššš, hned dej to dildo pryč, já to tu nechci! Já si tady ještě pořád honím svýho gayfrienda na vedlejší sedačce, jsem plnej dojmů a ty mi přilezeš rušit takhle intimní chvilku nějakejma debilníma votázkama!!!“ „A jak se líbil třeba vám, pane P.?“ „Já nevym, já sem z Aldebaranu….“ A také jsem se bláznivě zamiloval! Jestli uhodnete do koho? Má vyvolená by se okamžitě měla stát tváří ČSFD a chci ji strašně pomilovat. Jateční pistolí. Hned jí napíču do pošty a pokusím se jí nalákat na svou sbírku filcek. Vole, HOMO, tohle bylo snad ještě trapnější fiasko než ten památný rozhovor se Sadrošem! Ještě teď se stydím. Pro své vlastní píár dobro už nelez nikdy před čočku, a pokud by ti to ego nedovolilo, nech se předabovat a nejlíp si i najmi dabléra, který by nevypadal, jako by právě podojil barana. (22.10.2016)

Intelektuálové vs. plebs, odvěký to boj. "Odborníci" by chtěli kontrolovat, co si má kdo myslet, "běžný divák" chce vyjádřit svůj názor a má na to plné právo. Inu, žijeme v době svobody informací (naštěstí) a pro zapšklé snoby už tu není místo. Můžou maximálně točit dokumenty o tom, že to není fér. Se s tím smiřte. (19.02.2017)

Uživatel Solifuga píše, že "kouzlem nechtěného jsou samotné reakce uživatelů zde, které jsou opravdu zajímavé z psychologického a sociologického hlediska. Možná by se hodilo sebrat komentáře a použít je pro další dokument." Popravdě se domnívám, že na tom nic nechtěného není. Co se Radimu Procházkovi povedlo jeho účelovou provokací - s níž mu rozšafně vypomohl i Jaromír Blažejovský, který je v rozporu se zde zaznivšími závěry velmi neelitářský divák s vypěstovanou citlivostí vůči jakémukoli filmu a s touhou porozumět rozmanitým typům diváctví? Získal k tomuto okamžiku coby dokumentarista už šestačtyřicet velmi cenných příspěvků uživatelů, jež snaha vymezit se vůči jeho filmu vede k definování jejich představy o tom, co pro ně znamená být uživatel ČSFD, jaká je role ČSFD v jejich vztahování se ke kinematografii, čím se chápou v porovnání s tradičnějším pojetím cinefilie. V kině se mu diskuzi vyvolat nepodařilo (kdoví, jestli v to vůbec doufal), tady ano... Tím se nijak nevyjadřuji k tomu, zda je jeho film dobrý. Ale funkční? To asi je. (30.10.2016)

No to byl ale blábol. CSFD by určitě snesla kritický filmový dokument, který by řešil její slabé (ono ve filmu zmíněné, že se dnes každý vyjadřuje ke všemu) a silné stránky (pro mě tato databáze byla rozhodně velmi užitečným průvodcem, když jsem od nějakých 16 let začal nakoukávat filmy, o řadě výborných méně známých bych se neměl jak dozvědět - určitě ne ze statí těch vlastní důležitostí zblblých, mimózních senilů). Ale o to tady vůbec nejde. Jak CSFD funguje tohle ledabyle sestrojené dokumentární NIC ani nenaznačí. Místo toho se tam k ní vyjadřují osoby, které o ní zcela evidentně netuší ani zbla. A pozvat nic netušící uživatele na projekci artového filmu a pak je přesvědčovat, aby o něm na kameru něco řekli, a ve skrytu duše se radovat, že mi vychází autorský záměr ("oni o tom nejsou schopní nic říct, oni jsou hloupí!"), to je zoufalost nejvyššího stupně. (30.10.2016)

Já bych asi panu Procházkovi vysvětlil některé věci, když už je tu potřeba točit o nás dokument. Nelíbila se mě tam tehdence k tomu, že jsme anonymní, co v realu drží hubu a ve virtualu to rozjedou. To není tak. Znají mě osobně jak uživatelé, tak i lidi z filmové branže, vůbec s tím nemám problém, ale mluvit do kamery o to fakt nestojím, mám rád své soukromí je na tom snad něco špatnýho ? Na začátku jsem neměl ani anung o nějakých bodech a csfd znalo pár stovek lidí a stejně jak říkal Pomo, nečekal jsem, že se csfd vyvine v něco tak obrovskýho, naše komentáře / potažmo csfd jako taková je zcela evidentně klíčová pro dění ve filmovém byznyse a dění na csfd si všímají úplně všichni, ale ono to zase až tak příjemný není. Kdyby nás pořád bylo pár asi nikdo by neřešil vulgarismy, neřešil by žárlivost tzv. kritiků (odborníků ) vůči nám uživatelům (povlem), že jsme se stali rozhodujícím faktorem při výběru filmů. Přitom viděli jste někdy xxxmartina alias "pana kritika" Martina Svobodu z akutalne.cz jít třeba na festival středoevropskýho filmu, no ne, protože jak není novinářská projekce tak tyhle tvory film v podstatě nezajímá, určitě ne tolik, aby si zaplatili za svý a pak čumí, že nemaj žádný respekt, no když nemaj nakoukáno, nemaj žádný přehled, tak se nemůžou divit. Mimochodem cival jehož komentář vyvolal u "elit" největší smích je šefredaktor - kritik, to jen na okraj, aby se vidělo že česká filmová kritika je opravdu absolutní dno evropské filmové kritiky až na pár vyjímek samozřejmě a my csfeďáci i díky tomu pak máme silnou pozici. Co je k smíchu, stavět nás uživatele do pozici někoho kdo vyhledává jen blockbustery, právě naopak csfdáci mají velmi široký filmový záběr o kterým se většině kritiků chodící na novinářské projekce může jen zdát. Tenhle hod všeho a všech do jednoho pytle se opravdu nepovedl. (21.10.2016)

Co nám to tady zase vzniklo za paskvil? Režisér Radim Procházka evidentně nepochopil smysl této databáze. Čsfd není o kriticích, ale o lidech, kteří mají rádi film. Záměrně neříkám slovo fanoušci, protože kdyby tu byli fanoušci filmů, tak by to tu vypadalo ještě úplně jinak, ale to je zase jiné téma. Jenže jelikož se tato databáze v několika posledních letech rozrostla v obrovské těžce uchopitelné monstrum, dalo by se jí vyčíst prakticky cokoliv. Ale kritizovat tady anonymitu a ještě na ni poukazovat na jednom promítání československého filmu Holubice mi tady přišla vysloveně trapný. Nedivím se, že jeden z diváků režiséra této blbosti poslal do hajzlu. Udělal bych to úplně stejně. Co jako chce? Dokázat všem ostatním, že na čsfd chodí amatéři, kteří se umí vyjadřovat jenom na internetu, kde cítí osobní sílu? Když budu mluvit za sebe, tak já nikdy nestál za porovnání s kritiky, kteří si vydobyli svoji práci roky píle a psaním hromadou tématických článků. Já jsem sem přišel, protože mě bavilo psát a diskutovat o filmech a byl jsem rád, když jsem zjistil, že na to nejsem sám. To, že se to tady rozroste právě v takové médium by mě nikdy nenapadlo. Tedy stejně tak, jako uvádí v tomto dokumentu Pomo. A to, že v dnešní době člověk dá přednost komentáři před nekonečnou podrobně rozebírající recenzí? Já to chápu. Podle mě je rozhodně lepší znát názor obyčejného diváka, než kritika, který ve filmu vidí něco, co obyčejný divák nikdy neuvidí a vidět třeba ani nechce. Film je o emocích a pocitech a ne o systematickém rozebírání jednotlivých scén. Nepochopil jsem tedy smysl těchto 26ti minut. Zároveň upozorňuji všechny kritiky, že nemám vystudovanou žurnalistiku ani žádnou filmovou školu. V tomto textu mám jisto jistě chyby, ačkoliv jsem se ho snažil psát na úrovni. O filmech mě ale psát baví a jelikož žijeme ve světě internetů, pokračovat v tom rád budu dál, dokud mi ten internet nějaká vyšší entita nezavře. (22.10.2016)

Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí. (13.02.2017)

Pan režisér je ufňukaný patetik, který dělá, že mu ta fujslovíčka od ostatních jako ale vůbec neva, a pak se doma švihá rákoskou přes podvázané kulky, zatímco mu přes tvář přejíždí melancholické obrazy Markéty Lazarový a v telce běží Prostřeno. Takže takový typický uživatel ČSFD. (22.10.2016)

Tak jsme se dozvěděli, že Máňa z JZD v šedesátých letech při dojení krav četla Sartra, vlhla z Bergmana a nad turkem básnila o odcizenosti, kdežto dnešní Máňa si při pleskání burgerů v Mekáči tak maximálně postěžuje na nedostatek bitev v Godzille, a že to nejhorší, co se mohlo v českém filmovém prostoru po revoluci stát, je dát blbému plebsu prostor, kde se může podělit o produkt toho svého takzvaného myšlení. Co to vypovídá o stavu věcí, když si já, prostý vymatloň bez titulu a fantazie, dokážu v hospodě po Ponrepu ze srandy vypracovat podrobný koncept Procházkova veledíla se všemi šplechty o srabáckosti tupých lopat, které si, ó hrůzo, dovolí vyjadřovat se k uznávaným dítkům shora schválených Tvůrců, přestože ony samy by nezvládly natočit ani pořádný pivo, a ani v jednom bodě se nesplést. Jak furt říkám, českého umnělce prostě nelze podcenit. Inspiruju se tudíž vpravdě neuvěřitelným netáhlovstvím vyžraného pana dokumentaristy (můžu sem prdnout trademark, když to slavilo takový úspěch?) a místo nějaké detailní analýzy, proč by se na to měl radši vysrat a jít mi pomoct skládat v konzumu rohlíky, se spokojím s konstatováním, že tvorba ČT, česká dokumentaristika i „odborná“ filmová scéna obecně i nadále skomírají v hluboké řiti (šok, já vím). Pro hodnocení si přijďte, až to bude dotočený. (Ovšem ze záběru na pošlapávanou Holubici jsem uchcávala, pravda). (22.10.2016)

Já se znám, uprchla bych zadním vchodem. Odpovídat téměř okamžitě na otázky po odvysílání filmu, to je mé toužebné přání a ještě k tomu do telky, ha ha. Ne, Hedviko, tohle šlo nastříhat na pět minut a to jsem ještě shovívavá. Nejsem a nikdy nebudu žádný odborník na filmy, ale až tady jsem jim teprve přišla na chuť. A pár filmových přátel k tomu jako bonus. A padla tam jedna věta, kterou beru. Raději si přečtu pár řádek o pocitech z filmu, ať je jakýkoliv, než elaborát, který by se vešel na A4 a někdy i více. Přesto beru v úvahu, že každý je jiný, tak ať si sem píše, co sám uzná za vhodné a průměrně inteligentní člověk si najde sám, kdo a proč mu vyhovuje svými komentáři. Přece jen to úsloví, že méně, je někdy více stále platí. Alespoň pro mě. (22.10.2016)

"Vy jste ten pán, co má tu děsivou věc?" To je on - POMO - pojďte do něj. Já totiž miluju umělce, kteří mají patent na to, jak se správně dívat na film a pohrdají těmi "amatéry", kteří ho nesdílejí. Já jsem si tedy nikdy nehrál na kosmonauta, filantropa nebo filmového kritika, ale film mě baví a baví mě lidi, kteří o něm dokáží psát vtipně - proto jsem na ČSFD, pokud by to tedy někoho zajímalo. Já vím, že nezajímalo, protože tohle byl jen naprosto diletantský pokus natočit něco o naší komunitě. Ale ne jako o komunitě, v níž každý uživatel je jen střípkem mozaiky názorů, ale o tom, že diletanti z ČSFD nepoznají kvalitní film. A důvodem k té jedné hvězdě je skupinka zdejších uživatelů, která se nesměle pokusila hájit barvy databáze, i když pokud to měl být seriózní dokument, tak měl trenér POMO angažovat těžší kalibry. Ti by jistě do sebe zamilovaného pana Vachka seznámili s termíny, které se v odborné literatuře neužívají. Alespoň by to byla sranda. (22.10.2016)

Z "dokumentu" je cítit zaujatost, kdy autor šel na ruku zapšklým filmovým kritikům, filmovým učitelům a filmovým akademikům, kteří si nejspíš myslí, že když nad nimi v jejich oboru nestojí žádná vyšší entita, tak mají patent na pravdu. Problém těchto filmových učenců je, že jsou často tak trošku čůráci. Mermomoci se snaží prosadit důležitost filmové vědy jako vědní disciplíny - svými bláboly nudí studenty na nepoužitelných vysokách školách, píšou vykonstruované sračky do cinepuru a hlasují v prestižní paralympiádě jménem Český lev. Logicky ruku v ruce s tím musí jít i odsouzení jakékoli komerční filmové databáze... Senilní starci spolu s mladou generací pavoučích pseudointelektuálů a grafomanů se asi nikdy nedokáže srovnat s tím, že nejčtivější filmová recenze je taková, kde autor otevře tím, že nepochopil děj (Fuka), nebo taková, která vlastně o filmu, ani není (verbal)... 2/10 (25.10.2016)

Vše důležité už tady za mě napsali jiní, nebudu to proto natahovat. Režisér by měl hrát s divákem od začátku na rovinu a přiznat, že v dokumentu se nesnažil cokoli objevit, odhalit, představit, nýbrž že si pouze potvrdil svůj názor o fenoménu, který se neobtěžoval ani lépe prozkoumat a pochopit. K tomu pak důmyslně používá nereprezentativního výběru postav, komentářů podsouvajících divákovi určitý názor a šikovného střihu. Dokument tak bohužel o ČSFD a jeho uživatelích nevypovídá vůbec nic. Na druhou stranu, kdyby mi bylo čtyřicet a nezvládal bych na lépe než podprůměrné úrovni ani svou vlastní práci, asi bych byl taky trochu zapšklý. Pouze mě mrzí, že na podobné věci jsou plýtvány veřejné prostředky. Ale tak nějak věřím, že tenhle snímek by se jednou mohl stát hvězdou na festivalu Otrlého diváka, protože aspoň směšné to bylo docela dost. (22.10.2016)

Legrační, hodně legrační koláž. Karel Vachek poprvé vidí ČSFD, Jaromír Blažejovský vypráví o tom, jak hodnotí své studenty o stupeň hůře, pokud používají ČSFD (aniž by zvážil po těch letech nepochopení spolupráci s některým adminem). Zcela zásadní otázka: "Znáte Douglase?" zůstává nezodpovězena. Co dodat k té projekci Holubice, na které jsme byli v Ponrepu v roce 2014? Snad jen to, že mělo jít o řadovou projekci, kde nikdo nestál o to stát se komparzem tohoto pseudodokumentu. (24.10.2016)

Tak jsem zjistil, že nás někdy skoro před 3 rokama natáčeli při projekci a posléze připravovali dokument o přístupu lidí k csfd, který sleduje desetina národa. Csfd má spoustu chyb, pokud člověk zabředne více do hloubky, kde figurují zapšklí lidé se 14 letou praxí v pomlouvání filmů mimo Bergmana a Orson Wellese, zjistí, že umístění jejich komentářů na hlavní straně, tedy té elity, jimž chybí jakýkoliv náznak entuziasmu, protože viděli tisíce filmů a už jsou zjevně sami vyšeptalí, je veliké neštěstí pro nově příchozí. Na druhou stranu lidé mimo čsfd, jenž naprosto odrazuje vysoké hodnocení nových filmů (zejména komiksáren), které jim samotným nesedly by se měli zamyslet zejména sami nad sebou či si pečlivěji pročíst komentáře z obou opačných stran spektra a ne jen hledět na procenta. PS : Na Civala mi nesahejte, to je největší borec. (31.10.2016)

POMO, odkedy som ho videl naposledy, už nehovorí po slovensky, ale po česky. Asi aby naplnil pojem Česko-Slovenská v názve databázy. Užívatelia nemajú radi dlhé komentáre, skôr pocity videného. Filmoví odborníci čsfd používajú, ale chráň Boh, aby sa registrovali. Pretože oni ako mladí čítali Kafku a Dostojevského a o filmoch debatovali melancholicky, po nociach chodili Brnom ak videli nejaký ruský film, kdežto dnešní mladí debatujú o nich prevažne technicky. Vachka mám ako režiséra rád, no tu nejaké bohvieaké brilantné názory nepredviedol. Zhruba v zmysle, že plkať sa môže o čomkoľvek, aj tak je to jedno. Vadí mu, že každý môže do komentára napísať čokoľvek. Prázdniny pána Hulota však majú na databáze slušné hodnotenie, čím ju zobral ako-tak na milosť. Režisér dokumentu vidí rozdiel medzi filmovými cinefilmi a používateľmi čsfd na línii Vláčilova Holubica vs. Edwardsova Godzilla. Používateľ Douglas píše najdlhšie komentáre na čsfd. Učiteľ na vysokej škole dáva horšie známky tým, ktorí používajú údaje z čsfd, pretože sú lživé a zavádzajú. ČSFD je kontroverzný projekt, Vachkov Záviš, kníže pornofolku je kontroverzný film. ČSFD je kúl. ČSFD je pop. O Holubici sa nediskutuje. Užívatelia sú zobrazení ako drzí a hanbliví introverti, čo sa uvoľnia až pri klávesnici doma v teple. Ste z týchto viet múdrejší? Nie? Ani ja som nebol. Ale tiež ma zaujalo, ako mnohí spolukomentátori berú čsfd strašne vážne. Myslel som si, že tu je väčší nadhľad. No - neni. Nič to nemení na tom, že dokument veľa nového nepriniesol. Otázne je, či vôbec mohol. Skôr taká znôška raz nudných, občas interesantných zaujímavostí pre tých, čo na databázu chodia denne. (24.10.2016)

Ajaj.. Výpovědní hodnotu to mělo samozřejmě minimální, ale mně tahle slabá půlhodinka jen připomněla, proč na CSFD tak rád chodím. I samozřejmě za cenu toho, že mi vadí, „kdo všechno“ tady může přispívat. Procházka to neuchopil zrovna šťastně, nabízela se pochopitelně řada zajímavých pohledů. Dva pánové, kteří melou o Oblomovi režiséra Nikity Michalkova, jsou při vší úctě arogantní hadr, Vachkova závěrečná úvaha je „nesmírně pragmatická“, až mi připomněla jednu z přednášek, kdy jsme měli na škole tu čest vidět projekci nějakého uměleckého výplachu, který jsem doslova přetrpěl, ale řada mých spolužáků (ano, přesně těch, kteří moc nedbali na hygienu, dámy nesundaly šátek ani při pětatřiceti stupních Celsia, jiné byly přesvědčené, že fotka ucha a půlky jednoho oka je děsně umělecká, a další už se těšily, jak jednou sežerou placentu..) nasekala čtyři nebo pět hvězd, protože profesor naznačil, o jak zásadní film jde. Díky, ale mnohem raději zůstanu u té zmiňované popkultury. (21.10.2016)

Dokument sice o něčem, ale k ničemu. Maximálně k vzteku. Naštěstí ještě trochu té spravedlnosti na světě existuje, a tak pánové filmaři během slabé půlhodiny ztrapnili ČSFD stejnou měrou jako sami sebe. (30.10.2016)

Střet dvou rozdílných pohledů, přístupů, generací bez významnějšího prolnutí. Umění dialogu spočívá v naslouchání a hlavně v respektu ke svému protihráči. Není nutné s ním souhlasit, ale není zapotřebí ho schazovat. (25.10.2016)