Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Antonia Zegers, Alfredo Castro, Alejandro Goic, Alejandro Sieveking, Jaime Vadell, Marcelo Alonso, Roberto Farías, José Soza, Paola Lattus, Francisco ReyesObsahy(1)
Asi málokdo by ve skupině, kterou tvoří žena a různě staří muži a která vášnivě diskutuje o svém psím miláčkovi, jehož cvičí pro psí dostihy, rozpoznal duchovní a jeptišku, žijící ve společném domě na odlehlém chilském pobřeží. Hladce plynoucí rutinu, prokládanou modlením a občasnou snahou odpykat si pár svých hříchů, téměř surově naruší nový host. Krátce nato se na prahu domu objeví muž, jenž stále více křičí a obviňuje nově příchozího kněze z hříchů a nepřístojností. Zdánlivě drobná událost odstartuje sled situací, které nevratně změní osudy nedobrovolných obyvatel podivného domu. Přední latinskoamerický režisér s nadhledem nahlíží pod pokličku nejen katolické církve, ale dotýká se mravního svědomí každého z nás. S pochopením, ale také nekompromisností a bez přetvářky sleduje lidské slabosti svých hrdinů a nutí diváka k zamyšlení nad způsobem jeho života. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Neobhajitelně přepjatá forma, odporný vizuál, sklon k vydírání, zkratkovité psychologizaci postav a populistickým řešením morálních dilemat. Neuvěřitelně otravná postava Maradony, kterého v mládí sodomizoval farář, což se na něm podepsalo tak, že běhá po venkově a květnatě popisuje chuť spermatu a procedurálnost polykání žaludů. Byl jsem dojat od pat až po předkožku. Z mého pohledu obrovské selhání oblíbeného filmaře. #kviff2015 ()
Jackie byla úžasná, Spencer předpokládám, že bude taky, a tak jsem se rozhodl se kouknout od Larraína na nějaký jeho další film. Vybral jsem si náhodně tenhle a asi se už na jeho další dívat nebudu. Bylo to jako ok, ale prostě čistě podprůměrný. Nějak mě to nezaujalo a není to moje Billa, takže to není podle mého gusta. Každopádně v tom jeho styl od Jackie vidím a má to tu tvář. Co oceňuji bylo tedy zmlácení toho ,,bezďáče‘‘ a jednoho z toho domu. Působilo to fajn. Vyhodnocení: I teď, když jsou prázdniny, tak se učím fyziku a pořád ji prostě nechápu :/ ()
Jakkoli je pro mě téma krize katolické církve v Chile vzdálené, musím ocenit jak technickou a řemeslnou stránku filmu, tak výkony hlavních představitelů a precizní režii. Rovněž poslední třetina filmu - pokání a hříchy, které mu předcházely, mě zaujala a musím přiznat, že takové rozuzlení jsem nečekal. Na pomezí tří a čtyř hvězd. ()
Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě. ()
(50th KVIFF) Nahlédnutí do zkažených vnitřností katolické církve. Dům na kraji maličké chilské rybářské vesničky a v něm skupina exkomunikovaných kněží, které sem církev ukryla dřív, než by se kolem jejich prohřešků mohl v civilizovaném světě rozpoutat nějaký skandál. Dohlíží na ně jeptiška, nudný život zde si skupina krátí cvičením závodního chrta. Zvrat nastává ve chvíli, kdy jeden z knězů, obviněný ze sexuálního zneužívání malých chlapců, spáchá sebevraždu. Tehdy na scénu nastupuje jakýsi vyslanec Vatikánu, který má situaci vyřešit. Jak se ale postupně ukáže, ani on se nebude za každé situace chovat v souladu se svým ctnostným křesťanským učením. Klub je filmem na pohled nepříjemným a nevstřícným, od diváka vyžaduje trpělivost. Na rozdíl od mnohých jiných festivalových filmů ale opravdu má co říct a také to říká. Bez kompromisů, bez zjednodušování. Finále zdrcující, byť mohlo být ukončeno o pár minut dříve. 80 % ()
Galerie (18)
Photo © Fabula
Reklama