Nerve: Hra o život

Pubertální romance, kde vývoj vztahu roztomilé hrdinky s bujným obočím a naprosto nesympatického debílka (jak já fandil tomu šprtovi!) zastiňuje druhý plán filmu, jímž je kritika on-line prostředí, kde se z jinak normálních lidí pod rouškou anonymity stávají zvířata. Myšlenka je to trefná, stačí se podívat do všemožných internetových diskuzí; ve snímku je to k dokonalosti dovedeno k závěru, kde se po krvi dychtící publikum v gladiátorské aréně snadno skryje pod nejrůznějšími maskami, z nichž nejvíc převažuje guyfawkesovská tvář Anonymous. Jakmile se však z anonymní masy stávají konkrétně jmenovanými jedinci, urychleně hru opouštějí. Zároveň si kritika bere na paškál snadnou dostupnost k on-line informacím a jejich jednoduchému zneužití, zůstává však na velice krotkých pozicích. Nerve je natočeno atraktivně, zářivě barevně, vystupují v něm samí hezcí lidé a scény jsou podbarveny líbivým popovým soundtrackem. V závěru jsem vizuálem byl už dost přesycený, stejně jako vlezlého product placementu Applu. Nakonec celé to na mě působilo spíš jako delší epizoda teenagerského seriálu, byť s velkorysým rozpočtem. A na to už nejsem cílovka. (17.03.2018)

Solidní příběh a skvělá atmosféra, za nimiž značně pokulhává celkové zpracování a rozpačité herecké výkony. Nerve by byl pravděpodobně lepší jako krátkometrážní film na Youtube, protože 96 minut je zde vážně až moc. Film je totiž značně roztahaný, což má za následek spoustu hluchých míst, které kazí celkový dojem z jinak působivého provedení. Snímku také moc nepomáhá finále, které je, mírně řečeno, prostě praštěné. Nicméně, na některé úkoly a zvláště na Emmu Roberts je prostě radost pohledět! „Are you a Watcher? Or a Player?“ (13.10.2016)

Ty, ty, ty! Mladá slečno, mladý muži, ano, právě vy, co teď sedíte u internetu, je třeba vám za vaše internetování udělit lekci. A moralizovat přišla gay dvojka režisérů, kteří se už nemohli dívat na to to vaše blbnutí u kompu. Tak pro vás připravili ve spolupráci s předními psychology a tělocvikáři, panem Šebrlem a panem Tyršem, moc hezkou, adrenalinem nasycenou prima juchací hru, u níž vytáhnete pa(r)tu z baráku, zapojíte do ní svoje kámoše, případně získáte nové a ještě si můžete vydělat i nějaké pěkné peníze. Jen je důležité dodržet tři zásadní podmínky: natáčet se u toho, uchovat hru v tajnosti, nebonzovat. A stále budete ve spojení s internetem a kamarády. A nemusíte se bát. Do vašich rozvrácených rodin se vrátíte zcela zdraví a živí, ale budete už jiní. Internet si zapnete, jen když budete skutečně potřebovat obohatit vědomostmi, nikdy už nebudete klikat na moc ošklivé a vysoce podezřelé internetové hry, při jejichž výzvách by vám mohl zaskočit popcorn až v dutině řitní. Velká škoda, že si film stanovil tak nehorázné soft pojetí. Počáteční úkoly, respektive výzvy, jsou fajn, jen jsem postupem času od nich čekal i větší extrém. O dost horší to bylo ale s trapně moralizujícím závěrem filmu. Ten se měl přetočit a vystavět jinak. Hra s charaktery postav a jejich pestrým zastoupením byla zvládnuta neotřele, podařilo se filmu vtisknout tajemnou auru, samotný koncept už tolik originalitou nepřekypuje, podobné variace na téma plnění "Dare" úkolů má své četné zastoupení hlavně v hororech, které se do našich kin nepodívaly. Emma Roberts zřejmě nikdy nedosáhne věhlasu své slavné tetičky Julie, ovšem je na nejlepší cestě natřít to v kvalitě rolí svému otci Ericovi. Je to také její zásluha, že film si drží svoji fazónu, i když nejvíc bude bodovat scéna, v níž prchá spoře oděná. Emma a spol. v pohodě, technické aspekty režie si drží kvalitní úroveň, ovšem fakt, že film je značně uhlazený, zbavený a osekaný násilí a brutality, se prostě nedá pominout. Internetová omladina se tedy dál nepoučí, když její filmová kamarádka Vee/Emma Roberts z té nebezpečné hry vyjde v pohodě. 6/10 (02.02.2017)

Ach jo, vždyť já přece nejsem ještě tak starej... A vždyť já fakt nemám nic proti teenagerům, já jsem byl přece kdysi taky jelito... A fakt jim nezávidím, že oni jsou teprve teenageři a já už celou věčnost tyager... ALE PROČ SE KU.VA MUSÍ POŘÁD TOČIT FILMY O SAMÝCH VYLÍZANÝCH TEENDEMENTECH? O nějakých roztleskávačkách a footballistech a účastnících všelijakých bezduchých večírků a podobných podlidech, kteří furt čumí někam do mobilů nebo do fejsbůků? Proč sakra někdo nenatočí třeba chvalozpěvný film o misantropických gothicích, kteří si jednou do školy přinesou pod černými kabáty kvéry a vystřílejí celou svou třídu plnou sportujících a roztleskávajících retardů? Nebo o mladých zasmušilých filosofech, končících po četbě Schopenhauera život bilanční sebevraždou? Nebo o nezletilých okultistkách, účastnících se perverzních černých mší a umírajících v rozpuku svého mládí při evokacích démonů? Zkrátka o nějakých zajímavých nestádních osobnostech, ke kterým bych mohl cítit sympatie, nebo které by si mladý dospívající divák mohl vzít za vzor? A proč musí hlavní hrdinka filmu tak afektovaně přehrávat svou pitomou naivní husu? Kdyby nemluvila a nepoužívala mimiku a nehýbala se a tak, mohla by to být fakt hezká holka. A proč musí její matku hrát zrovna ta otlemená Juliette Lewis, kterou jsem v devadesátkách tolik nesnášel, a o které jsem doufal, že už ji nikdy v ničem novém neuvidím? A hlavně - proč se Nerve nakonec ukázal být moralizující infantilní übersračkou pro mládež do 15 let, a ne zajímavým alternativním mysteriózním scífkem, na které jsem byl docela zvědavý? (17.10.2016)

Překvapivě skvělá věc, která mě od prvního záběru vtáhla do sebe. Místy to má neskutečně dobrou atmosféru, vydatně podpořenou perfektně zvolenými lokacemi, působivým nasvícením scény a dokonalým soundtrackem. Při sledování jsem si vzpomněl na podobné filmy z poslední doby, Cyberbully a Odebrat z přátel - je jasné, že jak se náš život přesouvá do virtuální reality, bude i přibývat podobných filmů, které tuto společenskou změnu reflektují (byť je otázka, zda budou dávat smysl i řekněme za takových 10-15 let - trochu si myslím, že tím, jak jsou bytostně moderní, strašně rychle zestárnou a zapadnou prachem zapomnění). A zrovna tento to podle mě dělá velmi dobře a ukazuje spoustu věcí tak, jak dnes skutečně vypadají (byť samozřejmě s jistou mírou nadsázky). Rovněž je zcela srozumitelný ve svém celkovém vyznění - je jasné, jaké stanovisko film zastává, byť moralizující závěr, k němuž nakonec film dospěje, kvůli tomu působí poněkud naivně / směšně (osobně se zkrátka nemohu zbavit dojmu, že v realitě by to dopadlo úplně jinak). Pokud jde o obsazení, Dave Franco mi byl hodně nesympatický, naopak na Emmu Roberts se celkem koukat dá. Nejvíc mě tam ovšem bavila Emily Meade, která je zde zcela oslňující. Celkově za mě velmi příjemný filmový zážitek. (31.01.2018)