Fúsi
Virgin Mountain
Fúsi
Režie:
Dagur KáriScénář:
Dagur KáriKamera:
Rasmus VidebækHudba:
SlowblowHrají:
Gunnar Jónsson, Ilmur Kristjánsdóttir, Sigurjón Kjartansson, Franziska Una Dagsdóttir, Margrét Helga Jóhannsdóttir, Arnar Jónsson, Þórir Sæmundsson (více)Obsahy(1)
Hrdinou filmu je zavalitý čtyřicátník Fúsi, který sbírá odvahu vstoupit do dospělého světa. Prochází životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládá rutina. Když do jeho světa nečekaně vtrhnou temperamentní žena a osmileté děvčátko, je donucen to risknout... Snímek natočený v nejlepším stylu severských černých komediálních dramat se vyznačuje svébytným humorem a zdařile se vyhýbá nabízejícím se žánrovým klišé. (Artcam Films)
(více)Recenze (140)
Výborná věc. Sice hodně smutná, ale o to ve výsledku lepší. U nás v Miami je sice moc fajn, ale začínám vážně na stará kolena uvažovat o emigraci na Island. Pokud je tady všechno stejně dobré, jako jejich filmy, musí tady být hotový ráj na zemi. Zima mi nikdy moc nevadila a zase tady mají hodně gejzírů. No jasně, že mě to nenapadlo dřív. Hned zítra jdu na to! ()
Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku? ()
Veľmi vtipný, príjemný a zaujímavý film o mužovi, ktorý je vnútri stále trochu dieťa. Pekný humor, ktorý film dobre posúva, dokonca tu máme výrobu Creme Brulle plameňometom. Podľa mňa rozhodne stojí za to vidieť. Hodnotenie: A ()
Zvláštní film, který osciloval mezi hořkou tragikomedií a depresivní romancí, mě nakonec emocionálně nechytil natolik, abych uvažoval nad čtvrtou hvězdičkou. Fúsi a Sjöfn toho na první pohled měli společného asi jako Slayer a Dolly Parton, ale jejich vztah fungoval zejména díky uvěřitelným civilním hereckým výkonům obou herců. Další velice osobitý islandský film, který si vystačí s málem. ()
Tomu smutnému vo filmoch vždy ľahšie uverím ... úplne obyčajný život, skoro naozajstný. Skvelé! ()
Realisticky a uvěřitelně podaný příběh ze života tak trochu osamělého, podivínského, ale přesto ryzího chlapíka, s kterým se život nemazlí, ale který umí rány přijímat a s obdivuhodným klidem ustát. Jen drobná poznámka ke zdejší anotaci: použít pro Fúsiho charakteristiku slovo "zavalitý", je, mírně řečeno, eufemismus jako kráva. Já mám zhruba čtyřicetikilovou nadváhu, ale proti tomuhle Otesánkovi jsem Twiggy! ()
Tichý outsider, panic, žijúci sám so svojou matkou, šikanovaný kolegami sa dávno zmieril, že ho v živote nič nečaká, len monotónna nuda. Postupne sa však jeho život má šancu zmeniť... Severský filmový príspevok nemá v sebe prílišnú originalitu, podobných filmov sme už mohli vidieť, ale má úžasnú atmosféru, ktorú vyžaruje čistý a dobrý obézny hromotĺk. Je to práve postave Fúsiho v perfektnom vyjadrení Gunnara Jónssona, ktorá suverénnym sposobom ťahá celý projekt. 4+ ()
Fúsi je prezentován jako typická černá severská komedie. Z tohoto ohledu jsem očekával něco, co jsem vlastně vůbec nedostal. Místo toho jsem s přibývajícím časem úpěl bezmocností jakkoliv nebohému Fúsimu pomoci a přivíral jsem oči víc, než když Hachiko nedostal svoji pravidelnou nádražní svačinku. Film silný ve své schopnosti učinit diváka bezradným. 7/10 ()
Pokud máte rádi filmy se zasmušilou krajinou a zasmušilými lidmi, kteří dlouho nic neřeknou, je to pro vás to pravé. Jestli oblibujete filmy, kde se toho moc neděje, jste opět na správné adrese. Snímek je seversky surový, upřímný, výborně vykresluje lidské charaktery (zasmušilé, nečernobílé, s problémy), ale zábavy si u něj moc neužijete. O tom, jak se umí otisknout do diváka, bych mohla vyprávět! Dívala jsem se na něj a až v poslední třetině jsem si při jedné scéně vzpomněla, že už jsem ho jednou viděla. SHRNUTÍ: Některé vztahy jsou předurčené ke krachu, i kdybyste se přetrhli. ()
Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. ()
Nedokoukáno. Pomalé, tiché, minimalistické, citlivé, realistické. Bylo to chladné, nedá se říct, že by to byl špatnej film, jen si mě to nezískalo, tim pádem nebudu ani hodnotit. ()
Fúsi - zavalitý chlapík z části s duší dítěte, ale především introvertní dobrák. Jeho postava je jak smutná, tak fascinující a především naprosto perfektně zahraná. S Fúsim se dá velmi lehko ztotožnit, film totiž krásně vystihuje problémy uzavřeného osamělého člověka, který by rád navázal kontakt, ale je spíše každému pro smích. Samotný příběh už ale tak objevný není. K Fúsiho smůle se mu do života připlete maniodepresivní ženská, ze které nečíhá nic dobrého. Přesto je to jiskřička naděje. Atmosféra filmu se tedy nese na melancholické, místy mírně úsměvné, avšak po většinu času spíše depresivní vlně. Závěr dojal. ()
Jedna velká severská deprese. Ono co taky od Islandu čekat. Fúsi, samotářský a dobrosrdečný človíček, kterého mi je celý film líto, se prodírá životem jak se jen dá. Citlivé, emocionálně silné. ()
Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film. ()
Každý máme něco, s čím vstupujeme do života. Na jednu stranu je to fakt, jak vypadáme, jaké jsou naše fyzické predispozice, na druhou stranu je to něco uvnitř, co nás popohání kupředu, anebo táhne dolů. Fúsi je tlustý, ale navíc ještě žije ve vakuu, které si sám vytvořil. Film poměrně syrově a intenzivně ukazuje, jak se mu daří udělat ten jeden důležitý krok a něco změnit. ()
Dagur Kári si mě zase ochočil. Fúsi je dobrosrdečný čtyřicetiletý medvídek, co žije s mámou, ve volném čase si vybarvuje modýlky tanků, s kámošem ve sklepě rekonstruuje známé bitvy druhé světové války a sem tam dá pozor na holčičku od vedle. Jenomže čert mu do toho jeho pohodlného skleníku nasadí ženskou. Vedle dánského Mazla další výborný kousek pojednávající o společenských outsiderech uzavřených v obřím těle s křehkou duší. ()
Ach ten sever. Ja mám proste naň slabosť:). Depresívne divadlo, také škandinávske, presne ako ho poznáme. A aj cez to všetko ho človek miluje. A vlastne táto filmárčina sa nemilovať ani nedá. Fúzi je pán, oblúbil som si ho v prvých pár minutách. Preto nečakaj, a určite choď do toho. Nazdar:) ()
...neviem, kedy naposledy a či vôbec, vo mne vzbudila fiktívna filmová postava toľko ľútosti ako Fúsi. A možno ani nebol tak fiktívny...smutné a veľmi uveriteľné, možno až na tú intímnu chvíľku s blonďavou Sjöfn, ale nebudem sa v tom hrabať. Nenápadný film s nenápadným koncom. Zrejme už sa budem na ľudí ako Fúsi pozerať trošku inak. ()
Nikdy není pozdě dospět aneb seversky lehce pozitivní vyznění. Poprvé ve Francouzském institutu. ()
Dagur Kari je jednotkou na mojom zozname neobľúbených režisérov. Preto som sa Fúsimu dlho vyhýbal. Je tu načrtnutých viacero zaujímavých tém (vzťahy, šikana na pracovisku), ktoré sú podľa mňa úmyselne rozvíjané primálo, čo je veľká škoda. Dagur má takmer v každom filme za hrdinu dosť nesympatického outsidera. Spočiatku to vyzeralo, že sa mu konečne podarilo natočiť plnokrvný mainstream. Žiaľ, je to zase iba studenokrvný islandský art. ()